Předci v době mapování pro stabilní katastr - 2. část, Tovaryšovi v Hutisku, pod Soláňem

Můj děd Jindřich Tovaryš se narodil na Horní Bečvě. Předtím, než jsem pronikl do rodopisu, mě nenapadlo, že by mohl být první z jeho mužské linie, který z Horní Bečvy bude pocházet. A je tomu skutečně tak. Z Dolní Bečvy, přes Hutisko a Solanec doputovali dědovi předci, než se děda stal hornobečvanským rodákem (i když ne prvním Tovaryšem na Horní Bečvě narozeným)..

Ovšem v době mapování pro stabilní katastr byli Tovaryšovi usazeni na Hutisku. Tomuto místu na Valašsku bych chtěl věnovat druhý díl minisérie, kterou jsem zahájil předky, kteří v roce 1827, kdy probíhalo tamní mapování, žili v Uhřicích a Dambořicích. (Článek zaznamenal slušný úspěch a ohlas, děkuji.)

Na Valašsku se ocitáme v roce 1833, tedy o šest let později. To byl rok, kdy mapovací komise zakreslovala a zapisovala poměry v Hutisku, na Solanci i v Prostřední Bečvě, tedy v místech, kde žili mí předci z rodokmenu.

Z Tovaryšů, mých přímých předků, žili v té době Jiří Tovaryš (1782 - 1844), manžel Veroniky, rozené Babčan z Karlovic, a jejich syn Jan (1812 - 1885). Oba tito Tovaryši se narodili v Hutisku č. 27 a zemřeli v Hutisku č. 55.

Území "bečvanských dějin" Tovaryšů a dalších předků. Zdroj: ÚAZK

I historie Tovaryšů s sebou nese pohnuté osudy a péči o těžce vydřený majetek.

Pouť Tovaryšů - z Dolní Bečvy pod Soláň

Na Hutisko přesídlili Tovaryšovi v letech 1703-1704 díky Václavu Tovaryšovi, který si namluvil nevěstu z Markétu (rodem Jan Koláček) z Hutiska. Svatbu slavili v Dolní Bečvě 16. září 1703, jejich první dítě, dcera Kateřina, se narodila v srpnu 1704 na Hutisku. Tam spatřil světlo světa i její bratr Matěj, další z mých předků, který se stal v Hutisku tkadlecem a pasekářem. Zemřel v roce 1774 a v matrice je u něj už napsáno i číslo domu - 27.

Matěj koupil od otce Václava "grunt" v Hutisku v roce 1744, což stvrdili fojt Jura Magera, purkmistr Matěj Dorotík i konšel Jakub Martiňák a další.

Zápis v gruntovní knize o koupi gruntu v Hutisku Matěje Tovaryše od jeho otce Václava. 104 let poté co Jura Tovaryš koupil kopaninu v Dolní Bečvě, jeho vnuk Václav prodal (už) grunt v Hutisku svému synovi. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 767, sign. 3470, str. 174.

Matějův syn, Martin Tovaryš si přivedl manželku "až" z Rožnova. Byla to Zuzana, dcera Jana Ráry. Jejich osud a obzvláště konec byl velice pohnutý. Vztahuje se právě k chalupě č. 27. Martinovi a Zuzaně se narodil prvorozený syn Jiří čtrnáct měsíců po svatbě, 18. dubna 1780. Zemřel však v necelých třech měsících. Další syn, opět Jiří (a osoba, které se týkalo mapování pro katastr) se narodil v roce 1782. Měl ještě jednoho mladšího bratra (Martina) a tři mladší sestry - Barboru, Kateřinu a Veroniku. Nejmladší Veronika se narodila v roce 1792.

Když měl (můj předek) Jiří Tovaryš 12 let, odehrála se v Hutisku č. 27 tragédie. Měla jméno spalničky. Během několika týdnů rodina téměř vymřela. Posuďte sami podle dat úmrtí:

• 7 července 1794 zemřel Martin, syn Martina Tovaryše (desetiletý bratr Jiřího).
• 21. července 1794 zemřela Kateřina, dcera Martina Tovaryše (pětiletá sestra Jiřího).
• 22. července 1794 zemřela Barbora, dcera Martina Tovaryše (sedmiletá sestra Jiřího).
• 29. července 1794 zemřela Veronika, nejmladší, teprve dvouletá dcera Martina Tovaryše (sestra Jiřího).
• 18. srpna 1784 zemřel Martin Tovaryš, hlava rodiny, manžel Zuzany, otec Jiřího a všech čtyř zemřelých dětí.

Je to v dnešním měřítku "moderního života" a lékařské péče něco nepředstavitelného. Dvanáctiletému Jiříkovi během 40 dnů zemřeli všichni sourozenci a táta. Jeho matka Zuzana měla 45 let.

V jiné rodové linii Tovaryšů se rodinná tragédie odehrála v letech 1858 a 1878.

Rok a půl po osudové tragédii se vdova Zuzana, s jediným přeživším synem, tehdy už čtrnáctiletým Jurou, opět provdala. Vzala si o jedenadvacet let mladšího Martina Skalíka ze Solance. Bohužel z jejich dalšího osudu jsem byl schopen pouze vyhledat, že Martin Skalík zemřel v Solanci v roce 1812. Zuzanin syn Jiří Tovaryš byl tou dobou již usazen v Hutisku č. 27, od roku 1807 ženatý. Kdoví, zda předtím sdílel matčin osud s mladinkým otčímem. Každopádně manželství vdovy Zuzany a Martina Skalíka je obestřeno záhadou. V Hutisku, ani Solanci není k nalezení žádné jejich dítě, ani datum úmrtí Zuzany, ani doklad o tom, že by se po smrti druhého manžela Martina Skalíka snad ještě potřetí vdala. Zmizela beze stopy.

Když jsem připravoval tento článek, objevil jsem ještě jedno dítě Jiřího Tovaryše a Veroniky Babčan. V tomto zápise je Veronika uvedena jako dcera Jana Holčáka. To je stopa, kterou jsem při prvotním výzkumu původu Babčanů neměl. Na druhé straně to dokládá má správná odhalení z pátrání po tom, kdo byli a odkud přišli Babčani. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 2250, sign. VM V 2, fol. 28.

V dřevěné chalupě č. 27 žili i další Tovaryšovi. Žil zde nejstarší z bratrů, Josef, s manželkou Annou (rodem Jana Měkyňů) a Michal, mladší bratr Martina Tovaryše, který měl rovněž manželku z Karlovic (Veroniku, rodem Planka). V této rodině se naopak v listopadu 1794 narodila dcerka Anna (později provdaná za Josefa Mišuta).  Zdá se, že v tehdejším stavení č. 27 žily na počátku léta 1794 minimálně tři manželské páry a dvanáct dětí!

Všichni tři bratři, synové tkadlece a pasekáře Matěje Tovaryše, kteří žili v chalupě č. 27 byli pasekáři. Být pasekářem bylo na Valašsku specifické a těžké živobytí. "Nové" i pro latinsky píšící faráře a zapisovatele, kteří tomuto povolání přiřkli latinský název "pasekarius".

Paseky byly mýtiny, které vznikly vykácením lesního porostu. Proto byly pasekami nazývány také malé skupiny hospodářských usedlostí, které ležely mimo obec, uprostřed lesů. Šlo o výsledek fenoménu ze 16. století, nazvaného "pasekářská kolonizace". Z níže položených osad se pasekářskou kolonizací existující obce rozšiřovaly do vyšších lesnatých poloh. Paseky byly často otcovským dědictvím, když v obci již nebylo vhodné stavební místo. Prvky pasekářské kolonizace jsou v beskydské krajině patrné dodnes, i přes hustou chatovou zástavbu. Hledání bývalých míst proto bude zřejmě jen velmi přibližné.

Jiří Tovaryš a jeho syn Jan Tovaryš, č. 55

Jediné přeživší dítě Martina Tovaryše, Jiřík, se oženil, jak jsem výše napsal, v roce 1807, s dcerou Jana Holčáka - Babčana. Jejich manželství trvalo 11 let, do smrti Veroniky. Veronika porodila čtyři syny (Josefa, Jana, Martina a Františka), z nichž se pouze dva dočkali dospělosti - Josef (1809 - 1867) a Jan (1812 - 1885), můj přímý předek. Vdovec a pasekář Jiří Tovaryš, přestože ovdověl v pouhých 36 letech, se už znovu neoženil.

Pokud budeme sledovat čísla stavení v matrikách, setkáme se v případě Jiřího Tovaryše v Hutisku s těmito čísly:

• č. 27 (v letech 1782 až 1812), 
• č. 107 (v letech 1818 až 1825). 
• V roce 1825 při úmrtí jeho syna Martina je zapsáno číslo 107/55.
• č. 55 (v letech 1825 až 1844 a dále až do roku 1885) 

Při mapování pro stabilní katastr roku 1833 žil vdovec Jiří Tovaryš v čísla 55, spolu se syny Josefem (oženil se v roce 1832 s Barborou Martina Trčky ze Solance) a Janem, který měl 21 let, ale ještě dlouho zůstal svobodný.

Podle záznamů v gruntovní knize pro Hutisko zjistíme, že Matěj Tovaryš podělil své syny dvěma pasekářskými grunty.

• Nejstarší z bratrů, Josef Tovaryš, koupil za 7,30 guldenů grunt č. 27 v roce 1779. Je zde zapsáno přečíslování na nové číslo 54. V roce 1816, za 30 guldenů, získal grunt Jan Tovaryš. 16. července 1841 se majitelem gruntu stal za 120 guldenů Martin Trčka.

• Mladší Martin Tovaryš získal grunt, který měl číslo 107 (později č. 55), také v roce 1779, za 30 guldenů. V roce 1832 byl grunt převeden za 30 guldenů na jeho syna Jiřího Tovaryše a vzápětí na Josefa Tovaryše, nejstaršího Jiřího syna. Po svatbě, v roce 1864 získali grunt č. 55 Ondřej Tovaryš (prvorozený syn Jana Tovaryše) s manželkou Rosinou. Tyto zápisy ukazuje strana z pozemkové knihy na následujícím obrázku.

Převody chalupy č. 107/55 pečlivě zaznamenaly gruntovní knihy. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 74, sign. 3473, fol. 272.

V indikační skice z roku 1833 najdeme místo hospodaření Tovaryšů z Hutiska č. 27/54 a č. 107/55 na mapě Solance. Je zapsáno pod jménem Josefa Tovaryše (č. 55) a jeho bratra Jana Tovaryše (č. 54), synů Jiřího Tovaryše a Veroniky Babčan. U místa na mapě je napsáno "na Soláni".

Na Soláni - paseky Josefa Tovaryše z Hutiska č. 55 (a 54) na indikační skice. Žil zde i můj předek Jan Tovaryš a jeho otec Jiří Tovaryš. Janu Tovaryšovi je připsáno č. 54, avšak jde o jedno území. Svatba Jana Tovaryše z roku 1847 poukazuje na to, že otec bratrů Josefa a Jana byl "půlpasekář". Zdroj: ÚAZK. Indikační skici map stabilního katastru Moravy a Slezska. Solanec p. Soláněm - původně Solanetz (Solanetz) - 1833.

Širší přehled (s vyznačenými žlutými dřevěnými staveními) ukazuje výřez z povinného císařského otisku daného místa. Přibližnou orientaci ukazují nápis "Na Soláni" a "Za Starou hutí". Šedě vybarvené oblasti jsou lesy, které oddělovaly pozemky Josefa a Jana Tovaryšových od sousedních pozemků Martina Ryšici (č.39), Jana Jakeše (č. 52), Martina Koláčka (č. 62), Jana Solanského (č. 126) a Martina Chovance (č. 56). Okolní lesy patřily majiteli panství, hraběti Františku Kinskému. Zdá se, že na pozemcích byla i kaplička nebo kříž.

Tovaryšovi měli na svém pasekářském území zbudovánu i kapličku. Vždyť do kostela bylo daleko. Zdroj: ÚAZK. Císařské povinné otisky map stabilního katastru Moravy a Slezska. Solanec p. Soláněm - původně Solanetz (Solanetz) - 1833.

Kde konkrétně se ony paseky, na nichž žili, sdíleli své osudy, těžce pracovali a umírali Tovaryšovi, nacházely? Myslím, že přibližně v místech, které jsem označil na mapě. Místo protínala cesta, nacházelo se na východním okraji katastru. Výškově jsou zde vrstevnice přes 800 m n. m. Jde o přibližný odhad, ne přesná měření. Je to tip na víkendový výlet v průběhu léta. Křižovatka turistických značených cest vybízí k průzkumu.

Někde v okolí vyznačeného místa se nacházelo stavení a paseky, mých předků Tovaryšů v roce 1833. Vlevo od vyznačeného místa, kde je žlutě vyznačená současná asfaltová cesta, se narodil zřejmě můj praděd Josef Tovaryš (tam, kde je cesta ve tvaru tzv. "vracečky"). Zdroj: Mapy.cz

Když jsem v minulosti s rodinou několikrát lyžoval na Soláni, nenapadlo by mě, že se v blízkosti několika stovek metrů kdysi odehrávaly dávné osudy mých předků. I to jsou "aha momenty", které přináší genealogie a pátrání ve starých mapách. Momenty, které stojí za to.

Josef Fárek, Solanec č. 62

Jan Tovaryš z Hutiska č. 55 se ženil relativně pozdě, 9. února 1847, ve 35 letech. Proč, to zůstane záhadou. Přežil jako jediný s matkou rodinou tragédii, která ho potkala v jeho dvanácti letech. Je těžké si to vše představit. Jan se oženil s dcerou Josefa Fárka ze Solance, Mariannou. Rok po svatbě se formálně dočkali zrušení roboty (1848). Něco by mohla napovědět skutečnost, že už v roce 1832 byla mezi nastávajícími manžely zřejmě uzavřena svatební smlouva. Nemám ji k dispozici, vycházím pouze z faktu, který zmiňuje pozemková kniha Hutiska:

"V základě Janem Tovaryš v Hutisku dne 24. března 1870 vydané kvitance se výmaz práva zástavního pro Jana Tovaryš ze svatební smlouvy ze dne 9. února 1832 za 1 krávu, 2 ovce a 25 zlatých váznoucího skládá."

Kde na Solanci bydleli rodiče nevěsty, Josef Fárek s manželkou Annou (rodem Jiřího Juříčka)? Budoucí nevěsta Marianna se narodila v Solanci č. 31 v roce 1816. Její bratr Jan Farek, narozený v roce 1823 měl v matrice u narození zapsáno číslo 31/62. Před mapováním došlo v Hutisku a na Solanci (i na Prostřední Bečvě) k přečíslování stavení. Při mapování (1833) je tedy možné zkusit hledat na Solanci č. 62. Potvrzuje to i zápis svatby z roku 1847, který ukazuje na to, že ženich Jan Tovaryš (tehdy nádeník) byl z Hutiska č. 55 a nevěsta ze Solance č. 62.

Čitelný zápis svatby Jana Tovaryše a Marianny Fárek. Předznamenán byl o 15 let dříve manželskou smlouvou. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 2261, sign. VM V 13, fol. 23 (online zde).

Výřez z indikační skici ukazuje, že blízkým sousedem Josefa Fárka (č. 62) byl Josef Ručka (č. 63).

Indikační skica zachycuje Josefa Fárka v Solanci č. 62. Zdroj: ÚAZK. Indikační skici map stabilního katastru Moravy a Slezska. Solanec p. Soláněm - původně Solanetz (Solanetz) - 1833.

Širší výřez z povinného otisku katastrální mapy identifikuje dané místo jako "Pod Káním".

Kontext místa, kde žil Josef Fárek na výřezu povinného císařského otisku katastrální mapy. Zdroj: ÚAZK. Císařské povinné otisky map stabilního katastru Moravy a Slezska. Solanec p. Soláněm - původně Solanetz (Solanetz) - 1833.

Na závěr vlastního "mapování" jsem se opět snažil odhadnout, kde asi bylo ono místo, zachycené na mapách z roku 1833. Šlo o místo položené níže, blíže k řece Bečvě, v blízkosti potoka zvaného Kaňůvka.

Samotný výřez současné mapy asi ještě moc neodhalí. Alespoň umístění vůči "centru" obce Hutisko-Solanec. Zdroj: Mapy.cz

Obce Hutisko a Solanec pod Soláněm bývaly původně samostatné. K jejich sjednocení v obec Hutisko-Solanec došlo v roce 1960. Tovaryšovy a Fárkovy v roce 1833 na dnešní mapě okolí Hutiska-Solance ukazuje následující obrázek, pro srovnání situace na levém břehu Rožnovské Bečvy.

V označených místech žili Tovaryšovi a Fárkovi v roce 1833, než se jejich rody v roce 1847 spojily svatbou Jana Tovaryše s Marianny Fárek. Jedním z jejich dětí byl Josef Tovaryš (1860 - 1944), děd mého děda Jindřicha Tovaryše. Ten jej ještě zažil, ale nikdy jsme spolu o něm nemluvili. Jaká škoda. Jindřichovým otcem se stal rodák ze Solance, Josef Tovaryš (1892 - 1966). Zdroj: Mapy.cz

Osudy mých předků se odehrávaly i na pravém břehu Bečvy, v obci Prostřední Bečva. Juroška/Jurošek, Jurča, Juříček, Jurajda... Zase příště.

Rekapitulace a závěr

Na závěr si dovolím stručné shrnutí rodů bratrů, kteří byli syny Matěje Tovaryše a vytvořili jádro a základ pasekářského osídlení Tovaryšů, matričně v Hutisku, ale fakticky pod kopcem Soláň. Zdá se, že má rodová větev zde byla od roku 1704 do roku 1888-1890.

• Matěj Tovaryš (1718-1774), tkadlec a pasekář v Hutisku, manželka "neznámá" Dorota. V roce 1744 měl v pozemkové knize Hutiska zapsány dva pasekářské grunty - č. 54 a č. 55. Ty koupil od otce Václava Tovaryše.
• Josef Tovaryš (1750-1805), nejstarší žijící syn Matěje Tovaryše, manželka Anna (Jan) Měkyňa ze Solance. V roce 1779 získal Josef Tovaryš grunt č. 54/27.
• Martin Tovaryš (1751-1794), syn Matěje Tovaryše, manželka Zuzana (Jan) Rára. Mí předci. Tento pár postihla výše popsaná rodinná tragédie se spalničkami, kterou přežila jen matka a syn Jiří. V roce 1779 získal grunt č. 55/107.
• Jiří Tovaryš (1782-1844), jediné přeživší dítě, syn Martina Tovaryše, manželka Veronika (Jan) Holčák-Babčan. Koupil grunt č. 55 od otce Martina Tovaryše v roce 1832 za 30 guldenů. (Gulden - zlatý, zlatka, půltolar, byla mince, používaná na území habsburské monarchie, Rakouského císařství a Rakousko-Uherska v letech 1854-1892. Dělil se na 60 krejcarů.)
• Josef Tovaryš (1809-1867), syn Jiřího Tovaryše, manželka Barbora (Martin) Trčka, s níž měl uzavřenou svatební smlouvu. Ve prospěch Martina Trčky byl prodán grunt č. 55 v roce 1841 za 120 guldenů.
• Jan Tovaryš (1812-1885), syn Jiřího Tovaryše, v roce 1816 koupil grunt č. 54 snad od strýce Josefa Tovaryše. Manželka Marianna (Josef) Fárek. Ženil se pozdě (1847), měl však zřejmě (?) uzavřenou manželskou smlouvu z roku 1832. Zástava ze smlouvy byla vymazána v roce 1870. U svatby syna Josefa je uvedeno, že Jan byl hoferem (nádeníkem).
• Ondřej Tovaryš (1840-1888), syn Jana Tovaryše, manželka Rosina (Martin) Remža. Narodil se ve Fárkově stavení, v rodném domě své matky, Solanec č. 62. Získali  Rosinou grunt č. 55 v roce 1864.
• Josef Tovaryš (1860-1944), syn Jana Tovaryše a můj prapraděd (děd mého děda Jindřicha Tovaryše) se narodil v Hutisku č. 55 a v roce 1888 se oženil na Prostřední Bečvě (č. 135) s Františkou, dcerou Františka Zetochy. Svědkem jeho svatby byl bratr, pasekář Ondřej Tovaryš, který tři měsíce po Josefově svatbě zemřel. Osudy tohoto předka jsou ještě součástí "živých" matrik. Jisté je, že opustil Hutisko a Solanec a usadil se na Horní Bečvě. Můj praděd Josef (zřejmě byl jejich prvorozeným synem) se narodil na Solanci, jeho bratr Julius Tovaryš už na Horní Bečvě. Julius byl "strýc", za kterým jsem v dětství s rodiči jezdíval na chaloupku "na Lopůňce", nedaleko pod chatou Martiňák na Horní Bečvě. Děda Jindřich tam na hrušeň věšel jablka nebo bonbóny a z dětí (bývaly tam sestřenice a bratranci) si dělal dobromyslnou legraci. Miloval jsem a miluji tamní bečvanské jehličnaté lesy s jemnou travičkou...

Dědův strýc Julius Tovaryš byl patrně první Tovaryš, který se narodil na Horní Bečvě. Dožil se požehnaného věku. Zdroj: Vlastní foto z 1.7.2015, kdy jsem Horní Bečvu navštívil s mamkou a potomky Arnošta Červeného, k uctění 100 let od jeho smrti ve Velké válce.

• Michal Tovaryš (1756-1810), nejmladší ze synů Matěje Tovaryše, manželka Veronika Planka z Karlovic. Jeho potomci se usadili v Hutisku č. 127. Tento grunt drželi do roku 1880, poté přešel za 300 zlatých na Josefa Fárka a Rozinu, vnučku Michala Tovaryše.

Touto svatbou Josefa Tovaryše z Hutiska č. 55 začíná po 180 letech cesta odchodu mých předků Tovaryšů z Hutiska a Solance, z pasek po horou Soláň. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 13062, sign. VM V 39, str. 1.

Tovaryšovi v Hutisku-Solanci stále žijí. Z jakých rodových větví jsou to potomci, to nevím. Ještě jsem se s nimi nepotkal a neznám je. Je však jisté, že to jsou vzdálení pokrevní příbuzní.

Výzkumy gruntovních knih nemám ještě ukončeny, zde jsem v rekapitulaci uvedl jen základní linie pro představu. V práci s pozemkovými knihami mám ještě velké mezery. Podstatné bylo zjištění místa, kde se paseky Tovaryšů v době mapování pro stabilní katastr nacházely. U mých předků jsem si představu vytvořil.

Je to velký kontrast oproti práci s mapami v minulém článku z Uhřic a Dambořic. Tamní sedláci měli grunty se zděnými staveními ve vsi a byli obklopeni lány polí, které byly roztříštěné, obklopovaly ves a sedláci jezdili svá hospodářství obdělávat.

Na Valašsku mí pasekářští předci bydleli v dřevěnicích na místech, které po generace vydobývali z lesa a přetvářeli v paseky, na kterých mohli pěstovat dobytek (ovce, krávy), drůbež, snad ovoce na sušení. Těžce dřeli a pečlivě se starali o malý majetek, který spláceli.

Ať byli jací chtěli, snažili se zajistit lepší budoucnost a život svým dětem. Zaslouží velkou úctu a respekt.

Předci v době mapování pro stabilní katastr - 1. část, Uhřice a Dambořice (s postupem objednávky map)

Mám rád staré mapy. Ukazují vývoj našeho poznání z dob, kdy neexistovaly technické a technologické vymoženosti, GPS, satelity a další pomůcky, bez nichž si "moderní" svět neumíme představit. I přesto u nich lze obdivovat ztvárnění, usuzovat na přesnost a považovat je za dobový artefakt.

O mapách a ukázce vyhledávání v souvislosti s předky jsem psal v tomto článku. Zmiňoval jsem tzv. indikační skici pro Stabilní katastr. Jeho mapování proběhlo v první polovině 19. století. Stabilní katastr měl pro stanovení pozemkové daně zahrnout veškerý půdní fond v Rakouském císařství. Provádění měřických prací a metoda tvorby katastrální mapy byla pevně stanovena měřickou instrukcí. Mezi předměty měření patřily katastrální hranice obce, hranice pozemkových a stavebních parcel, železničních těles, silnice, vodstvo a vybrané objekty – boží muka, křížky, mostky atd. Originální mapy sloužily zprvu obcím k zaznamenávání změn, později byly nahrazeny otisky. Jeden adjustovaný a kolorovaný otisk zvaný „císařský otisk“ byl patentem určen k uložení ve vídeňském archivu. Z měřického operátu stabilního katastru byly odvozeny pozdější katastrální mapy v měřítku 1:2880 na území České republiky, ještě téměř 70% se jich dnes stále používá.

V této sérii článků chci shrnout místa kde jsou na mapách zahrnuti mí předci z rodokmenu. Zdá se, že mapování procházelo Moravou od jihu na sever. Alespoň podle roků a míst, jež v té době spojují ta území, kdy žili mí předci.

Uhřice - 1827 - Jiří Rozehnal, Josef Hudec, Václav Adamec
Dambořice - 1827 - Ignác Panáček, Fabián Pučálka

Liptál - 1829 - Pavel Kachtík
Hutisko - 1833 - Jiří/Jan Tovaryš

Solanec - 1833 - Josef Farek
Prostřední Bečva - 1833 - Josef Juroška, Josef Janíček, Jan Vaněk, Jiří Zetocha
Kunčice (nad Ostravicí) - 1836 - František Tomis, (Johann Hrdý)
Lhota (Háj ve Slezsku) - 1836 - Florián Valášek
Polanka (nad Odrou) - 1836 (Horní a Dolní) - Valentin Dluhoš, Valentin Friedel

První část série věnuji Uhřicím a Dambořicím. Následovat bude Valašsko - Hutisko a Solanec, Prostřední Bečva a Liptál. Sérii ukončí Kunčice, kde žil praděd mého pradědy Tomise Lhota a rodná obec mých mužských předků, Polanka. Do výčtu spadají ještě Kouty (dnes součást Kravař), kde žil v té době Jan Holubek. Tehdy však šlo o území Pruského Slezska, kdy mapování neprobíhalo.

Uhřice

Z míst, kde v době mapování pro Stabilní katastr žili mí předci, proběhly mapovací práce nejdříve v Uhřicích a Dambořicích, a to v roce 1827.

Uhřice a Dambořice - sousední obce. Zdroj: ČÚKZ.

Mezi tehdy žijícími předky v Uhřicích byli:

• Václav Adamec (1796 - 1865), Uhřice č. 32
• Anežka Hudec (1799 - 1873), provdaná za Silvestra Poláčka (1796 - 1861), Uhřice č. 68
• Syn Anežky (za svobodna) Josef  Hudec, si vzal dceru Václava Adamce, Cecílii.
• Jiří Rozehnal (? - 1863), Uhřice č. 19
• Vendelín Vítek (1755 - 1832), Uhřice č. 83

Václav Adamec - č. 32

(Ještě) nemojanský rodák Václav Adamec (1796 - 1865) byl syn uhřického hostinského Pavla Adamce, který zemřel právě v roce mapování a žil ve stavení č. 12 (u kostela). Na indikační skice je číslo 32, kde bydlel Václav Adamec, uprostřed Uhřic. Jako mnoho dalších v Uhřicích a Dambořicích, byl i Pavel Adamec sedlák. Jeho čtvrt lánu bylo po malých úzkých polích, spolu s ostatními, rozeseto po okolí vesnice (viz. obrázek níže v textu).

Číslo 32 v Uhřicích. Indikační skica. Zdroj: ÚAZK. Císařské povinné otisky map stabilního katastru Moravy a Slezska. Uhřice - původně Uhržitz (Uheržice) - 1827.

Vše je čitelnější a patrnější výřezu tzv. povinného císařského otisku. Nejsou zde ovšem zapsána čísla popisná. Za domem (ve tvaru L) a dvorkem byla zahrada s ovocnými stromy (zeleně) a pak políčko. Sousedy Václava Adamce byli Jiří Buchlovský (č. 30) a Jan Hanák (č. 33). V domku č. 32 pak hospodařil Václavův syn Vincenc.

Na mapě byly červenou barvou znázorněny kamenné/zděné budovy, žlutou barvou budovy dřevěné. Červená čísla jsou parcelní čísla.

Číslo 32 na výřezu povinného císařského otisku. Zdroj: ÚAZK. Císařské povinné otisky map stabilního katastru Moravy a Slezska. Uhřice - původně Uhržitz (Uheržice) - 1827.

¨
Majitelé lánů se nazývali podle toho, jak velká část půdy jim patřila. Vlastnil-li někdo jeden lán nebo jeho násobky, nazýval se celoláník; měl celý lán. Kdo vlastnil polovinu výměry, byl půlláník a jeho majetkem bylo asi 17 ha. 8,6 ha zemědělské půdy, tedy čtvrtina lánu, patřila člověku, který se nazýval čtvrtláník. Tato pojmenování pro majitele půdy můžeme najít v matrikách, kde se uvádělo povolání lidí, zvláště otců rodin. 

Výřez mapy s proužky polí jednotlivých sedláků.. Zdroj: ÚAZK. Císařské povinné otisky map stabilního katastru Moravy a Slezska. Uhřice - původně Uhržitz (Uheržice) - 1827.

Anežka Hudec (a Silvestr Poláček) - č. 68

Žili v době mapování v Uhřicích č. 68. V mapě je zapsán půlláník Silvestr Poláček (1796 - 1831), rodák z Mouřínova. Toho ale nemohu na 100% považovat za předka. Můj předek, Josef Hudec se narodil Anežce Hudec (1799 - 1873), která byla ještě svobodnou matkou, teprve potom se provdala za Silvestra Poláčka a měli řadu dalších dětí. Nemohu potvrdit žádnými důkazy, že by Silvestr Poláček byl otcem Josefa Hudce. Číslo 68 podle skici i podle otisku se zdá být v místech, kudy se do Uhřic sjíždí ze Silničné, katastrálně příslušné pod Žarošice. To bude patrné dále z celkové mapy. Za sousedy měli Poláčkovi Antonína Mráze a přes cestu Matěje Střeštíka.

Číslo 68 na detailním výřezu císařského otisku. Zdroj: ÚAZK. Císařské povinné otisky map stabilního katastru Moravy a Slezska. Uhřice - původně Uhržitz (Uheržice) - 1827.

Jiří Rozehnal - č. 19

Přímý mužský předek mého praděda, Jiří Rozehnal (asi 1796 - 1863) v době mapování bydlel v čísle 19 a byl čtvrtláníkem. Jeho syn Jakub (můj prapraděd) po svatbě v roce 1861 přesídlil do čísla 27, kde se narodil i můj praděd Metoděj Rozehnal. Tam dlouhá léta žili Vavřinčíkovi (někdy v matrice mylně uváděni s příjmením Vavřinec). Ve stavení č. 27 také Jiří Rozehnal počátkem roku 1863 zemřel.

Sousedy Jiřího Rozehnala (č. 19) byli Ignác Klečka (č.18) a Antonín Tichý (č. 20).

Nahoře je detail z císařského otisku k číslu 19, kde bydlel Jiří Rozehnal. Dole "posun" jeho syna Jakub po svatbě v roce 1861 do čísla 27 (domnívám se, že v tomto místě je nyní proluka - obrázek dole). Zdroj: ÚAZK. Císařské povinné otisky map stabilního katastru Moravy a Slezska. Uhřice - původně Uhržitz (Uheržice) - 1827.

Letecký mapa "inkriminovaných oblastí" Uhřic, 2012. Zdroj. Mapy.cz

Vendelin Vítek - č. 83

Vendelin Vítek (1755 - 1832) se narodil v Dambořicích a do Uhřic se přiženil svatbou s Marii, rodem Martina Kárníka. Byl nádeníkem a domkařem. Ovdověl a v roce 1819 si vzal vdovu po Bernardu Kramářovi z Uhřic (č. 42), Kateřinu. V té době je u čísla 83 také zaznamenán půlláník Josef Jež. Rodová větev Vendelína Vítka patří zatím mezi ty, které nemám ještě prozkoumány.

Jeho sousedy byli Vavřinec Kroupa (č. 82) a Matěj Peroutka (č. 84).

Číslo 83 na výřezu povinného císařského otisku. Zdroj: ÚAZK. Císařské povinné otisky map stabilního katastru Moravy a Slezska. Uhřice - původně Uhržitz (Uheržice) - 1827.

Umístění stavení všech čtyř uhřických předků z roku 1827 vidíte na dalším výřezu. Domek Anežky Hudec (a Silvestra Poláčka) se nacházel zhruba v místech, kde do Uhřic vstupuje silnice ze Silničné. Stavení Václava Adamce bylo zhruba naproti dnešnímu Obecnímu úřadu (přes potok Vápenka). Domek Vendelína Vítka bych situoval přibližně vedle školy a stavení Jiřího Rozehnala naproti dnešní školy.

Přibližné umístění domů z roku 1827 na současné mapě Uhřic (označeno zelenou hvězdičkou). Zdroj: Mapy.cz

Osobní poznámka:
Současná popisná čísla neodpovídají, vše jsem srovnával pouze na monitoru počítače, bez měření a GPS. Nejde mi o přesnost, jde mi o přibližné určení místa kvůli představě. Ještě stále jsem se nedostal k návštěvě MZA v Brně, k prozkoumání pozemkových knih z Uhřic.

Ještě je možné se podívat do kroniky Uhřic. Ve 2. díle je nákres, který ukazuje zřejmě stav roku 1928. Kronika zmiňuje číslování pro Josefínský katastr (str. 18): "První očíslování domů stalo se asi při zřizování Josefínského katastru v letech 1785-89, Při kterém hostinec "U Hrozna" označen byl číslem 96."

Pak následuje (str.19) "Nejstarší naše popisní kniha (parcelní protokol) z roku 1828 je založena na tomto starém číslování... ...provedeno bylo nové očíslování ještě dříve, než se mohly grunty rozdělovati, nebo rozprodávati, po roce 1830, které se již nezměnilo ani při revisi katastru v letech 1873-83 provedené a v podstatě zůstalo - doplněno čísly novými - až na naše časy tak, že může býti spolehlivým vodítkem při zjišťování, jak vypadaly ve svém rozsahu staré Uhřice."

Na straně 20 následuje náčrt s rozpisy čísel. Tuto "mezihru" s novým číslováním oproti stabilnímu katastru jsem blíže nezkoumal, ale rozdíly u čísel některých domů jsou patrné.

Dambořice

Také v sousedním městečku Dambořice probíhalo mapování pro stabilní katastr v roce 1827. Tehdy se z mých předků dotklo dvou. Příjmení obou začínalo písmenem "P" a bydleli v domcích se "šťastnými sedmičkami".

• Ignác Panáček (1777 - 1841), Dambořice č. 77
• Fabián Pučálka (1779 - 1868), Dambořice č. 177

Ignác Panáček - č. 77

V čase mapování byl půlláník Ignác Panáček (1777 - 1841) už podruhé ženatý. Poprvé se ženil už ve 20 letech. Byl "mužem sedmiček". Narodil se v roce 1777 v domě č. 77. Roku 1797 se oženil s Kateřinou, dcerou Jana Hortvika. Manželství trvalo 15 let, než na jaře 1812 Ignác ovdověl. V prvním manželství se mu narodilo 6 dětí. Ve druhém (s Petronilou, rodem Františka Kocmana) měl dalších 9 dětí.

Číslo 77 v Dambořicích. Indikační skica (výřez). Zdroj: ÚAZK. Císařské povinné otisky map stabilního katastru Moravy a Slezska. Dambořice - původně Damborschütz (Tambořice) - 1827.

Fabián Pučálka - č. 177

Fabián Pučálka (1779 - 1848) žil s manželkou Otýlií, dcerou Bernarda Trumpeše z Dambořic. Byl půlláníkem v Dambořicích, tedy sedlákem, který obhospodařoval zhruba 17 hektarů polí. V městečku měl Fabián Pučálka za sousedy Jana Bartuška  (č. 176) a Jakuba Kroupu (č. 183).

Číslo 177 v Dambořicích. Indikační skica (výřez). Zdroj: ÚAZK. Císařské povinné otisky map stabilního katastru Moravy a Slezska. Dambořice - původně Damborschütz (Tambořice) - 1827.

Syn Ignáce Panáčka, Josef a dcera Fabiána Pučálky, Marianna, se vzali v roce 1839. Jejich syn Josef byl mým prapradědem (byl otcem Marie, manželky ve válce padlého Metoděje Rozehnala z Uhřic) V roce 1927, když probíhalo v Dambořicích mapování, měl Josífek 14 roků, malá Mariánka byla teprve sedmiletá.

V Dambořicích jsem byl (zatím) 2x v životě, orientace je pro mě složitější, tedy i odhad, kde mohly být ona místa, na nichž stávaly domky mých předků.

Dům Ignáce Pučálky (č. 177) v orientaci ke kostelu sv. Martina Tourského v Dambořicích vidíte na obrázku dole, kde jsou spojeny dva arch císařského otisku.

Umístění domu č. 177 v širším kontextu Dambořic. Zdroj: ÚAZK. Císařské povinné otisky map stabilního katastru Moravy a Slezska. Dambořice - původně Damborschütz (Tambořice) - 1827.

Pokusil jsem se podle císařských otisků určit polohu obou domů na současné mapě Dambořic. Je to znázorněno na dalším obrázku, opět vůči poloze kostela a náhledu městečka Dambořice, přes časovou propast 190 let.

Umístění bývalých domů Fabiána Pučálky (č. 177) a Ignáce Panáčka (č. 77) na současné mapě Dambořic. Zdroj: Mapy.cz

Mám nyní alespoň přibližnou představu. Díky mapám.

V článku jste mohli vidět, obrázky, u nichž jsem se snažil vyhnout vodoznaku a dalším "nepříjemnostem" na obrazovce indikačních skic. "Není to ono", protože nelze zobrazit větší celek. Proto se domnívám, že je lepší si indikační skici objednat. Učinil jsem tak v minulosti např. pro Velké Karlovice a teď už i pro další obce, kde žili mí předci a které mě zajímají.

Postup při objednávání indikačních skic a císařských otisků map

Mám tedy zkušenost s online objednáváním vybraných stránek indikačních skic v Moravském zemském archivu v Brně. Je to celkem pohodlné, objednávat lze skrze prohlížení na stránkách ÚAZK. Služba závisí na rychlosti zaplacení zálohové faktury, která vám přijde e-mailem. Myslím, že je to i cenově dostupné. Ostatně proč nepřispět organizaci, která mi tak vydatně pomáhá v mapování mých předků na jižní Moravě. K únoru 2017 jsou ceny následující:

• 1 ks (čtvrtka, výřez) indikační skici v digitální podobě za 25,- Kč 
• Pro názornost skica Uhřic má 23 ks (čtvrtek) a 4 poloviční archy
• Pouze obec Uhřice je na 3 arších
• DVD - 60,- Kč
• Poštovní a balné - 34,- Kč

Chcete-li ušetřit za vícenásobné DVD, poštovné a balné, je vhodnější si udělat výběr všech map, které potřebujete a chcete, najednou.

Toto neplatí pro Slezsko, kde aplikace funguje na celé obrazovce a bez vodoznaku, jak je tomu u MZA Brno. Vodoznak a další části prohlížeče v on-line prohlížení ruší, takže jsou dobrým důvodem, proč si objednat skici v digitální podobě pro vlastní prohlížení, výřezy či vytištění.

Když jsem psal článek o hledání v mapách stabilního katastru, fungovala ještě "stará prohlížečka". Nyní je v ÚAZK (Ústřední archiv zeměměřictví a katastru) výchozí "aplikací" je stránka zde.

Výchozí stránka http://archivnimapy.cuzk.cz/uazk/pohledy/archiv.html

• V levém horním rohu zadáte obec, kterou chcete vyhledat. Modré menu (nechcete-li experimentovat s typy map apod.) odkliknete symbolem v jeho pravém horním rohu). Mapu můžete také přibližovat kolečkem myši a pohybem myši orientovat. K dispozici jsou v pravém horním rohu i tlačítka pro přiblížení (+) a oddálení (-).
• Je-li více obcí stejného názvu (objeví se v menu vpravo dole), najdete (podle okresu) tu, kterou potřebujete a kliknete na symbol lupy /viz. obrázek). Nezobrazí se vám přímo obec, ale výřez, na němž si hledanou obec najdete.

Výběr obce z mapy Českého úřadu zeměměřictví a katastru. Zdroj: ÚAZK

• Najedete myší na jméno obce a kliknete pro další postup. Objeví se vám seznam dostupných map (např. z vojenského mapování apod.). Na horních řádcích budou indikační skici a císařské otisky. Ty lze objednávat. Mapy z vojenských mapování a další jsou určeny k prohlížení. U každé obce si tak můžete prostřednictvím map udělat určitou představu o vývoji v čase. tejně tak i o vývoji kartografie.

Menu pro výběr map, které jsou pra danou obec k dispozici. První dva řádky se týkají indikačních skic a císačských oticků. Zdroj: ÚAZK

• Kliknutím na obrázek "skica" nebo "otisky" (nebo další mapy) se vám otevře nové okno s vybraným mapovým obsahem. 
• Chcete-li objednat skici, kliknete v nově otevřeném okně na symbol nákupního košíku a vlevo se objeví zobrazení nákupní aplikace. Najedete-li myší na arch, ten zezelená, aby bylo zřejmé, který chcete vybrat. Dvojklikem se barva vybraného archu změní na červenou, což znamená, že jste jej přidali do nákupního košíku. Obsah košíku samozřejmě můžete smazat - celý nebo po jednotlivých položkách.

Výběr jednotlivých archů skic katastrální mapy. Zdroj: ÚAZK

• Když dokončíte výběr archů v jedné obci, můžete vyhledat další obec a dále doplnit obsah košíku. Podle počtu vybraných archů vidíte nad seznamem položek v nákupním sloupci také celkovou cenu (1 položka = 25,- Kč), bez balného a poštovného. Obsah košíku zůstane uchován.
• Máte-li vybrány všechny archy, které si chcete objednat, klepněte myší v menu pod seznamem archů na "Odeslat objednávku". Vyskočí vám další okno, do nějž zapíšete detaily objednávky (viz. obrázek). V okně se nelze posouvat myší, proto použijte klávesnici (šipky nahoru a dolů).

Objednávkový formulář skic stabilního katastru. Zdroj: ÚAZK

• Objednat můžete na firmu nebo soukromě, zadat lze i jinou adresu pro zaslání DVD s mapovým obsahem. Vybrat můžete různé metody platby. Bohužel ne online prostřednictvím platební karty, což proces trochu zdržuje. Možnosti jsou:
• bankovním převodem předem (faktura přijde na zadaný e-mail),
• složenkou (exotickou možností je, že vám pošlou poštou složenku, kterou zaplatíce s připočtením ceny za odeslanou složenku),
• hotově při osobním vyzvednutí - v rámci badatelských hodin pro veřejnost v MZA Brno.
• Po objednání vám na zadaný e-mail přijde potvrzení objednávky a po několika málo dnech e-mail se zálohovou fakturou. 
• Po uhrazení faktury (převodem) nebo zaplacení složenky dostanete e-mail o odeslání zásilky Českou poštou. Během několika dnů se můžete těšit na DVD s mapovými podklady.

Existuje i varianta objednat si vytištěné archy či archy císařských otisků. Tato aplikace ještě funguje "postaru". V takovém případě je nutné rozkliknout příslušnou sadu císařských otisků ("Otisky" pod řádkem map "Skica") a poté v pravém horním rohu kliknout na "Nákupní seznam".

Detail výběru listí císařských otisků katastrální mapy. Zdroj: ÚAZK

Postupně můžete vybrat sady císařských otisků nebo celé katastry, a pak je vložit do nákupního košíku. Vše dle pokynů v okně nákupního seznamu.

Nákupní seznam pro mapové listy císařských otisků. Zdroj: ÚAZK

Myslím, že tato možnost nebude tolik využívaná, protože prohlížení císařských otisků ani v MZA Brno nezkresluje vodoznak či jiné "nepříjemnosti. Rozdíl poznáte snadno. Nejprve je stránka se skicou, pod ní stránka císařského otisku.

Obrazovka pro prohlížení indikačních skic (s vodoznakem o orientačním výřezem). Zdroj: ÚAZK

Obrazovka pro prohlížení indikační skici (neobsahuje velký vodoznak). Otisk však neindikuje jména vlastníků pozemků a orientační čísla domů. Zdroj: ÚAZK

Mapa znamená konkrétnější představu

Nalezení na mapě je obvykle buď potvrzením místa, kde žili a pracovali předci nebo naopak jeho objevením. U indikačních skic je to znázornění stavu, který existoval před necelým 200 lety. Osobně mám také radost, když si mohu zkonkretizovat, kde se odehrávaly určité příběhy. Jako například ten z hledání Jana Křístka. Příběhy a rodinná historie tak dostanou podobu konkrétního místa, které můžete navštívit.

Ne všechny mapové podklady se dochovaly. Mrzí mě třeba, že nejsou k dispozici indikační skici pro Nemojany s mlýnem Chobot. Ten je naštěstí alespoň na císařském otisku. Kromě toho, že zjistíte, kde a kdo na daném místě žil v době mapování, můžete z map získat informaci, kdo na daném místě žil poté, co odtud vaši předci odešli (u předků před obdobím mapování) nebo kdo na daném místě bydlel a obhospodařoval jej předtím, než se na dané místo vaši předci přestěhovali (u předků žijících po období mapování). Ve většině případů však lze očekávat, že na daném místě žili předci po několik generací, i v době, než se v matrikách začalo objevovat číslování domů.

Jaké jsou vaše dojmy a zkušenosti s prací a využitím mapových podkladů. Objevili jste díky mapám něco nového o vaší rodinné historii? Podělte se v komentářích nebo na Facebooku. Díky.

Pavel Adamec a Rozálie - první Adamci v Uhřicích (a víte, co je to Adamcova míra?)

Je tu další "příběh", který tak trochu začíná v uhřické kronice na str. 34. Už jsem zkoumal, že Hudci přišli z Kobeřic a Drápali z Kovalovic. Slíbil jsem, že propátrám i fakt, že Adamci přišli z Nemojan (u Vyškova). Tady je výsledek.

"Adamci z Nemojan u Vyškova od r. 1796" - nápověda v uhřické kronice. Aktualizace 26.2.2018 - Kronika již na webu obce Uhřice k dispozici bohužel není.

Nemojanský mlýn Chobot je jediný, který při současném stavu mého rodopisného bádání zachycuje přímé předky jako mlynáře. Byli to Pavel a Jan Klementovi, otec a syn, o nichž už také vznikl na blogu MY ROOTS článek. DO následujícího dění vstupuje Rozálie, vnučka mlynáře Jana Klementa.

Příběh má středobod v manželském páru Pavel Adamec a Rozálie, rodem Přikryl. Spojují se zde dvě rodové linie mých předků a zároveň je to pár "stěhovavý", Pavel i Rozálie se totiž narodili v Nemojanech na Vyškovsku a oba zemřeli v Uhřicích na Hodonínsku.

Stejně jako v dalších zmíněných osudech Hudců a Valehrachů, i toto "stěhování" se odehrálo na přelomu 18. a 19. století. Proto jejich příběh a hledání některých doplňkových dat částečně postihuje ztráta matrik z Uhřic a Dambořic z let 1785-1799.

Pokud jde o stěhování, kniha Čtení o Uhřicích k tomu na str. 43 poznamenává, jak si Lichtenštejnové uvědomovali, že je nutno obdělávat půdu, aby poddaní mohli rozmnožovat panský majetek. Také v Uhřicích zůstávaly prázdné grunty a role. "Kníže Alois I. Josef (1759-1805) do upadajících vesnic získával osadníky; po nastěhování měli úlevy. Tak se do Uhřic zřejmě během 17., ale hlavně v 18. a na začátku 19 století, přistěhovali lidé z jiných vesnic."

Jak vidno, v případě mnoha rodin, mezi nimiž byli i mí předci, se tak skutečně stalo. Možná tomu nahrály i další faktory, vyplývající z historického kontextu. Dosud jsem se v článcích příliš obecnou historií, která utvářela dobový kontext, nezabýval kontextem. Pro rozšíření obzoru a lepší uvědomění to myslím není od věci.

Josefínská doba a náznak historického kontextu

Domnívám se, že "stěhování" rodin v předchozích článcích i v tomto příběhu souvisí také s určitou uvolněností, kterou přinesla Josefinská doba a tzv. Josefínské reformy. Josef II (1741-1790), syn Marie Terezie a Štěpána Lotrinského (Františka I) byl císařem Svaté říše římské, král uhersky, nekorunovaný král český, markrabě moravský a arcivévoda rakouský. Historicky proslul Josef II během desetileté vlády v letech 1780-1790 zejména vydáním Tolerančního patentu a zrušením nevolnictví. (Pamatujete z dějepisu?)

Josef II.

Toleranční patent vydal 13. října 1781. Zjednodušeně řečeno, umožňoval patent existenci dalších tří vyznání (kromě zavedeného a rekatolizací vynuceného římsko-katolického) - augšpurské (luteráni), helvétské (kalvinisti) a pravoslavné. Nešlo o nastolení náboženské svobody. Navíc např. ve Slezsku byl omezený výkon nekatolického vyznání povolen už předtím.

Jednu ukázku "dopadu" tolerančního patentu v roce 1783 jsem objevil v matrice Liptálu (nedaleko Vsetína, odkud pochází jiná rodová větev předků), kde můžete na několika řádcích u křtu dětí vidět zapsána různá vyznání rodičů - katolické, protestantské i reformované/kalvinistické.

Označená různá vyznání v matrice z prosince 1783, dva roky po vyhlášení tolerančního patentu Josefem II. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 2429, sign. Vs V 2, fol. 92.

Zrušení nevolnictví bylo nařízeno patentem z 1. listopadu 1781. Nevolnictví představovalo osobní závislost poddaných na vrchnosti. Jeho zrušením lidé získali možnost uzavírat sňatky bez svolení vrchnosti, mohli se svobodně stěhovat či pracovat a studovat mimo hranice panství.

V letech 1785 - 1789 byl také vypracován josefínský berní katastr, který evidoval hospodářskou půdu v zemi a je tedy cenným genealogickým zdrojem.

Na dokreslení doby si ještě prosím povšimněte několika (s genealogií zdánlivě přímo nesouvisejících) zajímavých událostí či milníků o běhu času, vzdáleného přes dvě století.

• Roku 1783 byl v Anglii "vynalezen" parní stroj (a začala průmyslová revoluce). Toho roku parní stroj úspěšně použil francouzský markýz Claude Francois Dorothée de Jouffroy d'Abbans pro pohon svého prvního prototypu parolodi.
• V roce 1789 byla uvedena premiéra opery Don Giovanni od Wolfganga, Amadea Mozarta, 
• V letech 1789 - 1794 proběhla Velká francouzská revoluce.
• V roce 1796 vznikla Česká mše vánoční  Jana Jakuba Ryby.
• V USA se roku 1800 uskutečnilo první očkování proti neštovicím.
• Roku 1802 byla zrušena doživotní vojenská služba.

Slovo globalizace teprve čekalo na své objevení, avšak lokální události s postupným mezinárodním a globálním dosahem se děly již tehdy.

Hostinský Pavel Adamec a Rozálie, Uhřice č. 12

Pavel Adamec byl potomkem rodu, který se v Lulči objevil těsně po třicetileté válce. Do Nemojan se z Lulče přiženil Pavlův děd (shodou okolností také Pavel Adamec), v roce 1735. Pavel se narodil jako páté dítě z celkových jedenácti otci Josefovi a matce Tereze (rodem Jakuba Srny). To bylo na sklonku jara, 19. června 1774, v nemojanském stavení číslo 31. Marie Terezie toho roku povinně zavedla školní docházku.

Pavlova budoucí manželka Rozálie byla dcerou Jana Přikryla a Kláry, dcery nemojanského mlynáře Jana Klementa z mlýna Chobot. Byla o necelý rok starší než Pavel Adamec a její rodiče bydleli v chalupě č. 13.

Co svedlo Pavla Adamce a Rozálii Přikryl dohromady se nedozvím. Osud a žijící rodiče je každopádně přivedli k oltáři. 10. listopadu 1795 uzavřeli Pavel a Rozálie svazek manželský. Svolení vrchnosti mít nemuseli.

Zápis sňatku Pavla Adamce a Rozálie Přikryl v Nemojanech. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 12805, s. 26.

Bylo už to však za vlády nového panovníka, Františka I. Ten, na rozdíl od svého strýce Josefa II, posiloval absolutismus a zavedl v zemích habsburské monarchie policejní režim. Celý manželský život Pavla Adamce a Rozálie proběhl právě za vlády Františka I., který byl u moci v letech 1792-1835.

Běh dějů příštích předznamenalo i to, že roku 1792 revoluční napoleonská Francie vypověděla kostnatějící Rakouské monarchii válku, první ze čtyř.

Dítětem svatební noci byl můj předek, Pavlův prvorozený syn Václav, narozený 28. září 1796 (Nemojany č. 30).

Pavlovi Adamcovi a Rozálii se první tři děti narodily v Nemojanech (Václav (*1796), Cecílie (*1798), Kateřina (*1800). V Uhřicích (č. 12) se 18. dubna 1802 narodila dcera Františka a jejich dalších sedm sourozenců (čtyři však zemřely už v útlém věku).

Lze tedy usuzovat na to, že "stěhování" se třemi malými dětmi z Nemojan do Uhřic proběhlo na počátku 19. století. Byl to vstup do nového století a vstup do nového života?

Pavel Adamec byl v Nemojanech čtvrtláníkem a domkařem. V Uhřicích ho najdeme jako výčepního, šenkýře ři hostinského. Možná to byla příležitost, za kterou se Pavel Adamec přestěhoval. 

Samozřejmě, že i poté udržovali čerstvě uhřičtí Adamcovi s rodnou vsí čilé styky. V Nemojanech žili rodiče Adamcovi i Přikrylovi i řada sourozenců. Také jejich syn Vincenc, narozený v Uhřicích, měl ještě stejné kmotry jako sourozenci, kteří se narodili v Nemojanech. Byli jimi Jan Kramář z Lulče a Angelina Králíček (ne Jolie).

Václav Adamec, narozený Pavlovi a Rozálii ještě v Nemojanech a Vincenc Adamec, narozený již v Uhřicích tak patrně byli prvními mužskými potomky a jakýmsi "praotci" Adamců v Uhřicích z první polovině 19. století.

Vyškovsko a Kyjovsko je velkým "zdrojem" jihomoravských Adamců. Jméno je také obvyklé na Valašsku a je celkově po České republice hojně rozšířeno. Zdroje: Server KdeJsme.cz.

K příjmení Adamec (německy Adametz) Moldanová (2015, str.27) poznamenává, že vychází ze starozákonního osobního jména Adam, tedy "člověk stvořený ze země", spolu se všemi příjmeními, kde se Adam objevuje ve slovním základu (Adamčík, Adámek, Adamica...)

I zde je trochu zmatek v opisech uhřických matrik

Zmatek vyvolávají opisy matrik pro Uhřice a Dambořice pokud jde o Rozálii, manželku Pavla Adamce. Posuďte sami:

• Při narození syna Vincence (*1804) je u matky zřetelně německy napsáno "Adamzin Rozalia geborene Pržikrilin" (Adamec Rozálie, roz. Přikryl).

Matka Rozálie roz. Přikryl. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. Dambořice opis9, s. 45 (zde).

• U narození syna Pavla (*1807) je u matky německy napsáno "Adamzin Rozalia geborene Seymurdin von Nemojan". Pavel Adamec je zde zaznamenán jako šenkýř či krčmář.

Matka Rozálie roz. "Segmordin" z Nemojan. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. Dambořice opis9, s. 57 (zde).

• Dcera Kateřina (*1809) má u matky zapsáno "Rosalie tochter des Johann Skozal(?)".

Rozálii opisovatel přisoudil už třetí příjmení. Tentokrát (asi) Skozal. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. Dambořice opis9, s. 64 (zde).

• U dcery Marianny (*1811) je v opisu matriky v kolonce "matka" zapsáno opět "Rozalia geborene Seymura".

Příjmení Segmura už opisovatel použil v roce 1807. (V Uhřicích a Dambořicích žil rod, jehož příjmení bylo Šemora). Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. Dambořice opis9, s. 71 (zde). 

• Veronika (*1813) má u matky zapsáno "Rozalia geborene Ziganek". Totéž i Veronika, narozená v roce 1814.

Jako poslední se u Rozálie objevilo rodné příjmení Cigánek. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. Dambořice opis9, s. 78 (zde). 

Poté, co zemřela první Veronika, dali Pavel a Rozálie stejné jméno i své poslední dceři. Ani ona se nedožila dvou let. Zápis příjmení matky Rozálie byl opět zmatečný. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. Dambořice opis9,  fol. 81 (zde). 

Přepisovat zápisy v matrikách určitě nebyla moc záživná práce. Stejně jako u Drápalů i zde byly zápisy asi dosti benevolentní a kreativní. Snažil jsem se situaci nepodcenit a hledat úmrtí Rozálií či svatbu Pavla Adamce s dalšími Rozáliemi, ale marně. Děti Pavel, Kateřina i obě Veroniky se nedožily více než dvou let, což je smutné. Jsem však přesvědčen, že matka byla stále stejná - dcera Jana Přikryla z Nemojan, první a jediná manželka Pavla Adamce.

Uhřice č. 12

S určitou nadsázkou lze říci, že také kolem životů Pavla Adamce a Rozálie a jejich příbuzných v Nemojanech se valily dějiny. V prosinci 1805 např. proběhla historická bitva u Slavkova. Za uhřickými humny podepsal Napoleon příměří (např. viz. web Morava napoleonská). Kdoví, jak se vše dotklo hrdinů tohoto příběhu.

V místě setkání tří císařů jsem se stavoval po "běhu ke kořenům" v Uhřicích a Dambořících 16.3.2016. Zdroj: vlastní foto (mobilem).

Každopádně Pavel s Rozálií žili v Uhřicích ve stavení s číslem 12

12. února 1817 se oženil jejich nejstarší syn z Uhřic č. 12, Václav, narozený ještě v Nemojanech. Nyní byl na řadě s plozením potomků on. Prvorozená dcera Cecílie, také "dítě svatební noci" se počátkem listopadu 1817 narodila Václavu Adamcovi a Anežce. Vše ještě v domě č. 12. Manželé však z rodičovského domu odešli. Jejich stopu lze poté vypátrat v uhřickém domě č. 32.

Kde stával dům, v němž bydleli Pavel Adamec s manželkou Rozálií? Podle indikační skici z roku 1827 se dům č. 12 v Uhřicích nacházel proti kostelu. I nyní je to stále č. 12. Domy č. 32 a 33 byly přibližně uprostřed obce (ale myslím, že neodpovídají současné poloze domů 32 a 33 v Uhřicích). Nestudoval jsem ještě vůbec gruntovní knihy z Uhřic, nicméně o obyvatelích z čísla 12 lze několik střípků zachytit i v matrikách, poté, co se zde objevily čísla domů.

Uhřice č. 12 na vršku u kostela sv. Jana Křtitele. Zdroj: Ústřední archiv zeměměřičství a katastru.

Mezi lety 1774-1780 (a později) ve stavení č. 12 žil hostinský Karel Ševčík s manželkou Josefou. Také v matrice najdeme svatbu, konanou 7. září 1773. Při ní si hostinský Ondřej Eisler z Bučovic, vzal Annu, vdovu po kostelníkovi Janu Valentovi ze Žarošic, který žil v Uhřicích. Protože stavení bylo nejblíže kostelu, dávalo to smysl, aby zde žil kostelník. Navíc tu byla i zvláštní symbióza s hostinským řemeslem. V roce 1771 (kdy se v matrice začalo objevovat číslování domů) lze zaznamenat v čísle 12 (podle matrik) ještě hostinského Antonína Teiga s manželkou Kateřinou. Zdá se tedy, že to byl domek, kde žili tradičně uhřičtí hostinští. (V roce 1748 je v matrice zmínka o Alexandru Frázovi, šenkýři z Uhřic)

V domě č. 12, kde prožil svůj uhřický život, zemřel hostinský Pavel Adamec 4. února 1826. Příčinou smrti byla tuberkulóza plic (Lungensucht).

Hostinský (gastwirt) Pavel Adamec zemřel na plicní tuberkulózu v 53 letech (1774-1826). Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. Dambořice opis9,  nečíslováno, online s. 345/389 (zde). 

Cholera v Uhřicích roku 1836

V létě roku 1836 byla Rozálie už desátým rokem vdovou. Synové Václav (ještě nemojanský rodák) a Vincenc (už uhřický rodák) byli oba ženatí, Babička Rozálie měla několik vnoučat. Říká se, že neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. V oněch dobách to bylo pro lidi trpké poučení. Do regionu byla zavlečena v létě 1836 epidemie cholery. Jednou z obětí epidemie se stala také Rozálie. Zemřela 17. září 1836 a byla připsána do zhuštěného seznamu zemřelých v uhřické a dambořické matrice. Stejně jako Matrin Valehrach/Valihrach, který do Uhřic přivedl rod Valehrachů. Ten epidemii cholery podlehl o dva dny později, 19. září. Byl to tehdy smutný konec léta v Uhřicích, který završil osudy zástupců párů, které byly dost odvážné na to, aby učinily změnu ve svých životech a odstěhovaly se z rodných vesnic svých předků.

Část matriční knihy zemřelých pro obec Uhřice. Od počátku září do počátku října 1836 jsem napočítal 88 obětí epidemie. Mezi nimi i Rozálie Adamec a Martin Valehrach. Rodačka z Nemojan a rodák z Kovalovic. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 5219, s. 188 (online zde).

Rekapitulace

Vše nasvědčuje tomu, že téměř všichni mí "jihomoravští" předci již byli na počátku 19. století usazeni v Uhřicích. Zejména stěhování z Nemojan a Kovalovic na Vyškovsku bylo dokonáno. Zbývá tedy zrekapitulovat časovou osu života Pavla Adamce a Rozálie, která je v Uhřicích příběhem domu č. 12. (N-narozen, O-oddán, Z-zemřel)

• O 5.3.1764 Jan (Jakub) Přikryl, Nemojany a Klára (Jan) Klement, Nemojany - mlýn Chobot
• O 27.1.1766 Josef (Pavel) Adamec, Nemojany a Terezie (Jakub) Srna, Nemojany
• N 23.8.1773 Rozálie - Jan Přikryl a Klára, Nemojany č. 13
• N 19.6.1774 Pavel - Josef Adamec a Terezie, Nemojany č. 31
• O 10.11.1795 Pavel (Josef) Adamec, Nemojany a Rozálie (Jan) Přikryl, Nemojany
• N 28.9.1796 Václav - Pavel Adamec a Rozálie, Nemojany č. 30
• Prvorozený syn.
• N 17.11.1798 Ceclílie - Pavel Adamec a Rozálie, Nemojany č. 30
• N 24.11.1800 Kateřina - Pavel Adamec a Rozálie, Nemojany č. 30
• Zemřela 24. října 1801 v Uhřicích č. 12. Mezi jejím narozením a smrtí se Adamcovi přestěhovali do Uhřic.
• N 18.2.1802 Františka - Pavel Adamec a Rozálie, Uhřice č. 12
• N 3.4.1804 Vincenc - Pavel Adamec a Rozálie, Uhřice č. 12
• Jeho pozdějšími potomky ve dvou různých větvích byli také Jakub Adamec (*28. dubna 1885) a Jan Adamec (*22. ledna 1889), kteří zahynuli ve Velké válce a jejichž jména jsou vytesána na památníku obětem válek v Uhřicích.
• Z 18.3.1805 Pavel Adamec (otec Pavla Adamce), Nemojany
• N 24.1.1807 Pavel - Pavel Adamec a Rozálie, Uhřice č. 12
• Zemřel 12. ledna 1809 v Uhřicích č. 12.
• N 5.1.1809 Kateřina - Pavel Adamec a Rozálie, Uhřice č. 12
• Zemřela 31. ledna 1809.
• N 29.1.1811 Marianna - Pavel Adamec a Rozálie, Uhřice č. 12
• N 30.1.1813 Veronika - Pavel Adamec a Rozálie, Uhřice č. 12
• Zemřela 23. dubna 1813.
• N 20.3.1814 Veronika - Pavel Adamec a Rozálie, Uhřice č. 12
• Zemřela 20.1.1816.
• Z 17.10.1816 Klára, matka Rozálie (manželky Pavla Adamce), Nemojany č. 13
• Po smrti své manželky Kláry (dcery mlynáře Klementa) se Jan Přikryl přestěhoval za dcerou Rozálií do Uhřic, kde však záhy zemřel.
• Z 20.1.1817 Jan Přikryl, otec Rozálie (manželky Pavla Adamce), Uhřice č. 12
• O 12.2.1817 Václav (Pavel) Adamec, Uhřice č. 32 a Anežka (Vendelín) Vítek, Uhřice č. 83
• Svatba mého předka, prvorozeného syna Pavla a Rozálie.
• Své prvorozené dceři dali Václav a Anežka jméno Cecílie. V dospělosti se provdala za Josefa Hudce, syna svobodné matky Anežky. Propojily se tak dva přistěhovalé rody, jejichž zástupci se už narodili v Uhřicích - Hudci a Adamci.
• Z 4.2.1826 Pavel Adamec, Uhřice č. 12
• Z 14.1.1830 Terezie, matka Pavla Adamce, Nemojany č. 31
• Z 17.9.1736 Rozálie, manželka Pavla Adamce, Uhřice č. 12

A jaké je pokračování v mém rodokmenu?

• O 12.2.1817 Václav (Pavel) Adamec a Anežka (Vendelin) Vítek, Uhřice
• N 9.11.1817 Cecílie, dcera Václava Adamce a Anežky, Uhřice č. 12
• O 29.1.1840 Josef (Anežka) Hudec a Cecílie (Václav) Adamec, Uhřice
• N 10.2.1843 Anežka, dcera Josefa Hudce a Cecílie, Uhřice č. 83
• O 28.8.1861 Jakub (Jiří) Rozehnal a Anežka (Josef) Hudec, Uhřice
• N 4.7.1879 Metoděj, syn Jakuba Rozehnala a Anežky
• Můj praděd.

Výřez záznamu o svatbě Cecílie Adamec (vnučky Pavla Adamce a Rozálie) s Josefem Hudcem. Strýc Josefa Hudce, Fabián Hudec byl v Uhřicích purkmistrem a rychtářem, stejně jako Josefův otčím Silvestr Poláček. Zdroj" MZA Brno, Actapublica, sign. Dambořice opis10, s. 52 (online zde).

Antonín a František Adamcovi - významní nemojanští rodáci

Nejmladší bratr Pavla Adamce, Bernard (1786-1850) v Nemojanech zůstal. On byl pokračovatelem Adamců v nemojanském domě č. 31. Mimo další děti, měl syna Vavřince Adamce, který z nedalekých Dědic přivedl do Nemojan nevěstu Mariannu, dceru Jakuba Bastla, 3/4-láníka z Tučap a Dědic. Vavřinec Adamec s Mariannou se stali rodiči dvou bratrů, kterými "orámovali" svých šest narozených dětí. Byli to známí nemojanští rodáci, bratři Antonín a František Adamcovi. O obou těchto mých vzdělaných pra-bratrancích jsem se kratince zmínil pod obrázkem v článku Rodokmen jako dárek.

Vavřincův nejstarší syn Antonín Adamec (*9. června 1853, Nemojany + †24. května 1913, Brno), který zasvětil život práci pro církev.

František Adamec (*12. listopadu 1866, Nemojany 31 - †5. srpna 1956, Brno) byl nejmladším bratrem Antonína Adamce. Stejně jako bratr byl římskokatolickým knězem. Jakou míru piva čepoval v první čtvrtině 19. století uhřický hostinský Pavel Adamec se nedozvíme. František Adamec byl nejen kněz, ale zabýval se vášnivě i včelařstvím, Jako respektovaný odborník na tomto poli ustanovil tzv. Adamcovu míru včelího rámku. Jeho životopis najdete např. na webu Moderní včelař (3. díl článku k výročí 100 let existence Adamcovy míry).

V lednu 1905 se v časopisu Včela moravská objevil přepis přednášky Františka Adamce. Počala tzv. Adamcova míra. Zdroj: Wikipedia.

Oba bratři se narodili v Nemojanech. Jeden ještě za života Václava Adamce, toho času hostinského v Uhřicích a rodáka ze stejného domu jako budoucí kněží a včelař. Mladší, František Adamec se narodil již po smrti mého uhřického předka Václava Adamce. Docela by mě zajímalo jaký vztahy a styky v době kolem roku 1848, kdy byla zrušena robota, panovaly mezi bratranci v Uhřicích a Nemojanech č. 31. Za života měli každý svou "míru".

Příběh bratrů a kněží Adamcových ukazuje, že vzdělanější lidé (pravděpodobně právě díky církvi), mohli o svých životech zanechat zachytitelnější stopu, dostupnou v archivech.

Děkuji Radimu Adamcovi, kamarádovi z Facebooku a příbuznému, s nímž sdílím společné předky - právě Pavla a Rozálii Adamcovy, kteří přišli z Nemojan do Uhřic, "hrdiny" tohoto příběhu.

Vstup do "století páry"

Zatímco na jihu Moravy se Pavel Adamce a Rozálie Přikryl usadili v Uhřicích, velký svět počínal věk, kdy se parní stroj stal nejvýznamnějším zdrojem energie v průmyslu i dopravě. Bylo to století, které dostalo nálepku "století páry". Dělo se však i mnoho dalších významných a interesantních objevů. Posuďte sami z několika příkladů na závěr.

• 1800 - Alessandro Volta použil galvanický článek jako zdroj stejnosměrného napětí (Voltův článek) při konstrukci první baterie. Začaly se tak psát dějiny použitelné elektřiny, byť za otce elektřiny a magnetismu je považován anglický lékař a vědec William Gilbert (1544-1603).
• 1803 - Anglický inženýr J. Nixon poprvé použil koleje z kujného železa.
• 1803 - V Anglii jsou ulice poprvé osvětlovány svítiplynem.
• 1803 - První úspěšná plavba parolodi Roberta Fultona (plula rychlostí 5-6 km/hod. proti proudu řeky).
• 1810 - Peter Durand ohlásil patent na výrobu plechovek z pocínovaného plechu (konzervu).

Peter Durand a jeho vynález - konzerva. Zdroj: Armyweb.cz.