Václav Bělohoubek (*1879 - †1918) - epidemie ve Velké válce zabíjely

Na památníku Velké války v Uhřicích jsou jména tří bratrských dvojic - bratrů Živělů (František a Josef), Bělohoubků (Václav a František) a Rozehnalů (Štěpán a Josef). Pro tento medailonek jsem vybral Václava Bělohoubka, a to z prostého důvodu - 18. března 2018 uplyne 100 let od jeho smrti ve Velké válce. Zemřel den poté, co ve Vídni skonal můj praděd Metoděj Rozehnal. Oba byli ve válce a oba zemřeli v nemocnici.

Pokud shrnu letošní "stoletá výročí", kdy zahynuli uhřičtí muži ve válce, vznikne následující seznam:

• 14. února 1918 - František Horych (19 let)
• 17. března 1918 - Metoděj Rozehnal (38 let) - "nevýroční" články zde a zde
• 18. března 1918 - Václav Bělohoubek (38 let) - článek právě čtete
• 16. června 1918 - Tomáš Závodský (31 let)
• 22. června 1918 - František Bělohoubek (32 let)
• 24. září 1918 - Klement Halíř (23 let)
• 16. října.1918 - František Veselý (27 let)
• 3. prosince 1918 - Martin Střeštík (22 let)

K příslušným "stoletým výročím" se letos pokouším u těchto mužů zveřejňovat na blogu MY ROOTS jakési jejich "příběhy", a to na základě dostupných informací, spíše od stolu, než z terénního výzkumu (návštěva matrik a archivů).

V sobotu 17. března 2018 jsem si v 11:00 připomněl přímo v Uhřicích výročí 100 let ode dne, kdy ve Vídni zemřel můj praděd Metoděj Rozehnal. K výročí jsem vytvořil i událost na Facebooku MY ROOTS a poté napsal článek, protože se ke vzpomínce sešlo pár známých a vzájemně příbuzných.

Pojďme se však věnovat jednomu z mých pra-bratranců - Václavu Bělohoubkovi, staršímu z bratrů Bělohoubků, kteří se z války nevrátili.

Václav Bělohoubek

Václav byl prvorozeným synem domkaře v Uhřicích, Josefa Bělohoubka. Byl s lehkou nadsázkou "dítětem svatební noci". Josef Bělohoubek se ženil v Uhřících s Františkou (z rodu Matouše Tomka) 11. listopadu 1878. Václav se narodil 10 měsíců a 17 dnů po svatbě - 28. září 1879, na svatého Václava, kterýžto den si každoročně připomínáme jako Den české státnosti. Proto byl prvorozený syn pokřtěn jménem patrona naší země, jejíž stoleté výročí znovunabyté samostatnosti si letos připomínáme.

Narození Václava Bělohoubka je na hranici roku, do kdy jsou (ještě) k dispozici digitalizované opisy ztracených uhřických a dambořických matrik. Novější údaje je v současné době stále třeba hledat přímo v Žarošicích, neboť tamní Obecní úřad vede tzv. "živé" uhřické matriky.

Zda byli Václav a František Bělohoubkovi bratři, to jsem musel ověřovat, protože zápisy n jejich narození v matrikách jsou malinkou odlišené a vyvolávají na první pohled zmatek. Posuďte sami - nejprve zápis z digitalizované matriky, který se týká Václava Bělohoubka.

U zápisu narození Václava (Wenzl) je vše v pořádku. Otec - Josef Bělohoubek, domkař v Uhřicích, syn Josef Bělohoubka, domkaře v Uhřicích a jeho manželky Anny, rozené Adamec. Matka - Františka, dcera Matouše Tomka, domkaře v Uhřicích a jeho manželky Františky, rozené Střeštík. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign.  Dambořice opis11, online s. 424/429 (zde).  

Druhý zápis, o narození Františka jsem si přivezl z OÚ Žarošice jako fotku.

U zápisu narození Františka (Wenzl) je uvedeno: otec - Josef Bělohoubek, rolník z Uhřic a manželský syn po zemřelém Josefu Bělohoubku, čtvrtníku z Uhřic a jeho manželky (přepsáno) Františka, rodem Adam-kova. Matka - Františka Tomková, manželská dcera Antonína Tomka, domkaře z Uhřic a jeho manželky Františka, rodem Střeštík-ova. Zdroj: OÚ Žarošice.

Že by si jiný Josef Bělohoubek vzal Františku Adámkovou (to příjmení se v obci nevyskytuje) a měli syna Josefa, který by si shodou okolností vzal Františku, dceru nikoliv Matouše, ale Antonína Tomka, přičemž by oba měli manželky Františky z rodu Střeštíků, to už by bylo moc přitažené za vlasy. Kontrola v matrikách ukázala nesrovnalosti a ukázala platnost genealogického "dvakrát měř a jednou řež".

Zde je zápis oddávek rodičů rodičů Václava a Františka Bělohoubkových z Uhřic.

Babička Václava a Františka Bělohoubkových z otcovy strany byla opravdu rozená (Václav) Adamec (= dcera mého předka). Děda obou bratrů z matčiny strany byl opravdu Matouš Tomek (ne Antonín). Chápu, že při té spleti stále se opakujících jmen a příjmení to bylo někdy těžké. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign.  Dambořice opis11, online s. 393/429 (zde).  

Výsledkem komplikovaného vysvětlení (ještě jednou) je, že Václav a František Bělohoubkovi byli opravdu bratry. Snad mohu předeslat, že František zahynul tři měsíce po svém bratrovi, jako uhřický legionář, tedy příslušník Československých legií v Rusku (v té době už bolševickém).

U Václava Bělohoubka, jako jednoho z mála, nastala shoda šťastných okolností z pohledu medailonků uhřických mužů z Velké války. Dochoval se kmenový list, k dispozici je kartotékový lístek a v Uhřicích bývalá paní učitelka a ředitelka ze školy, paní Bohumila Bělohoubková, uchovávala i fotku z původního umístění na pomníku. Díky za tuto prozřetelnost.

Václav Bělohoubek na civilní fotografii. Zdroj: OÚ Uhřice, paní Hovězáková a paní Bohumila Bělohoubková.

Václav Bělohoubek byl vysoký 172 cm, měl světlé vlasy a šedé oči. Byl rolníkem v Uhřicích a jedním z těch, kteří v době, kdy začala válka byli již ženatí. 

Neprováděl jsem systematický výzkum v "živých" matrikách, pouze pár hodin minulý rok v Žarošicích, kdy jsem se snažil vystopovat narození a sňatky mužů z uhřického památníku. Po potomcích z takových manželstvích jsem nepátral. Využíval jsem zejména digitalizované dokumenty a prováděl výzkum "od stolu".

Nesmírně mě proto hřeje u srdce, že se mi na základě existence blogu MY ROOTS a článků v něm, ozval jeden z potomků Václava Bělohoubka, konkrétně pravnučka z rodu Václavovy prvorozené dcery. Byla to zatím jen krátká výměna dvou mailů, na více nebyl čas. Ocituji alespoň tento úryvek:

"...Se svou manželkou Františkou  (rozená Snášelová, rok 1886 v Žarošicích č.p. 222) měl dvě děti a to Drahomíru, rok 1907 (moji babičku) a mladšího Františka. Před první válkou se odstěhovali do Vídně, Schallergase 11. Údaje o jeho osudu v roce 1918 znáte možná lépe než já.  Vím jen,  že sloužil u 25. pluku domobrany a zemřel na epidemii v nemocnici v Belluno. Po jeho smrti se prababička vrátila z Vídně do Uhřic a Žarošic, kde díky ochotě a lidskosti jak Bělohoubků, tak Snášelových přečkala i s dětmi nejhorší poválečné časy. Asi kolem roku 1925 zakoupila na dluh domek u Brna, kde dožila i se svou dcerou. Pokud máte více informací o činnosti mého praděda za první války budu za ně vděčná."

O cestách a stěhování do Vídně (apod.) se z žádných matrik a kronik nedozvíte. Na to potřebujete příběhy lidí, potomků a příbuzných. Při pohledu na jména, když pak budete stát v Uhřicích u památníku, nebudou to už jen "jména", budou to živější představy vůči pra-příbuzným, kteří si svůj osud nevybrali. Stali se obětmi okolností a událostí. Přesně v duchu výše zmíněného úryvku e-mailu.

Zatímco zjištěné kořeny Václava Bělohoubka jsou v Uhřicích, Dambořicích a Slavkově, kořeny jeho manželky Františky, narozené Tomáši Snášelovi v Žarošicích, jsou "pestřejší". Mezi rodnými obcemi jejich předků najdeme Žarošice, Zdravou Vodu (část Žarošic), Horní Otaslavice, Ruprechtov, Studnice. Přes její předky, konkrétně Jakuba Gottwalda, se dostaneme také k příbuzenskému propojení na dalšího muže, jehož jméno je vytesáno na památníku v Uhřicích. Je jím Bernard Válka.

Italská fronta nad 1000 m. n. m. a epidemie

Václav Bělohoubek byl na vojnu odveden v dubnu roku 1900, ke 2. zákopnickému praporu. Zákopníci (průkopníci) nebo také sapéři, byli kdysi tím, čím jsou dnes ženisté. Hloubili zákopy, před vojsky odstraňovali překážky a zajišťovali "průchod". Prosluli např. v bojích na řekách Soča/Isonzo a Piave na italské frontě, při budování zákopů a především mostů. Tisíce se jich při bojové činnosti utopily a zahynuly při ostřelování.

Když se Václav Bělohoubek koncem ledna 1907 ženil, byl už po skončení vojenské služby záložníkem c. a k. 2. zákopnického praporu. Bylo to 7 let od odvodu a 7 let do vypuknutí války. Mobilizován byl 3. srpna 1914. Ještě předtím, ke konci roku 1910 byl přeřazen k 25. domobraneckému pěšímu pluku, protože odsloužil 3 roky prezenční služby a 7 let v záloze.

Lze nějak zrekonstruovat, co se mohlo odehrát v posledních měsících života Václava Bělohubka?

Pluk měl za sebou pravděpodobně komplikovanou cestu a byl vřazován do různých vojskových skupin a armád. Na počátku války v roce 1914 kolem Krašniku (v dnešním Polsku), v roce 1915 kolem Tarnowa a poté na Sočské frontě (1916) a u řeky Piave (1917).

V srpnu 1917 měl Václav krátkou dovolenku, kterou však mohl trávit jen v týlu. Bylo po bitvách na řece Soče. Jak píše server Valka.cz "V jedenácti italských ofenzivách na Soči padlo, bylo zraněno, zajato nebo zmizelo přes milion vojáků obou stran. Prakticky jediným výsledkem bylo dobytí rakousko-uherského pohraničního města Gorice a obsazení pruhu rakousko-uherského území, širokého 35 km." Vlivem poslední, dvanácté bitvy, ustoupila italská armáda po celé frontové linii k Piavě a vyklidila např. i městečko Asiago.

Záznamy z kmenového listu vypovídají o tom, že po Štědrém dnu 1917 byl Václav Bělohoubek včleněn do útočného/úderného oddílu v LIR 6. Ten v prosinci 1917 najdeme v horách nad Asiagem, ve výškách kolem 1200 m nad mořem.

Kolem vánoc 1917 začala tuhá zima a fakticky se nebojovalo. Vojáci R.U armády byli nespokojeni.

Operační prostor, kde byl 25.12.1917 vyslán s úderným plukem LIR 6 také Václav Bělohoubek. Na mapě stav mezi 11.-21. prosincem 1917. Zdroj: ÖULK, rok 1917, mapa č. 33.

Domnívám se, že několik týdnů operoval "v první linii" v prostoru masivu Monte Valbella, cca. 50 km od týlového Belluna. Za "normálních" okolností byly boje ve vysokohorském prostředí velmi specifické. Vojáci byli nuceni hloubit v horách podzemní tunely a skrýše, zákopy se kopaly jen tam, kde to terén umožňoval. Sapérský výcvik Václava Bělohoubka mohl být dobře využit po celou dobu operací (nejen) na italské frontě, přestože byl součástí pěšího pluku. Boje v horách probíhaly tvrdě, v situacích, kdy vázlo zásobování potravinami, vojáky trápil chlad, studený vítr i vysokohorské zimní počasí. Vše nahrávalo do karet dalšímu nepříteli - rozvoji epidemií. Ty "kosily" stavy vojsk více, než boje s nepřáteli. I v době, kdy se nebojovalo. Vojáci trpěli podvýživou, potravin byl nedostatek, hygienické podmínky byly příšerné. Válkou vyčerpaná monarchie už pomalu (spíše rychle), ale jistě neměla kde a z čeho brát. Demoralizace se naplno projevila na jaře 1918.

Takto na dnešní mapě najdete zhruba 12 km úsek mezi městečky Asiago a Valstagna v regionu Benátsko, provincii Vicenza v Itálii. Tam na sklonku života bojoval s nepřáteli a s epidemií také Václav Bělohoubek.

Vrchol Monte Valbella leží jen o 12 metrů níže, než vrchol Lysé Hory v Beskydech. V takových horských podmínkách se nacházel Václav Bělohoubek v zimě 1917-18. Zdroj. Mapy.cz

Plány vojsk rakousko-uherské armády pro rok 1918 už Václav Bělohoubek nepomáhal naplňovat. Nemocen putoval do týlu (zelená šipka), kde se v městečku Belluno nacházela epidemická nemocnice.

Horská zákopová válka končila pro mnoho vojáků v epidemické nemocnici. Zdroj: ÖULK, rok 1918, mapa č. 10.

Do epidemické nemocnice č. 32 v Bellunu se dostal zřejmě 13. února 1918. Tetanus, vši či tyfus, to byly hlavní důsledky podmínek, které vojáci zažívali a jenž měly nadpoloviční počet obětí války. Jaká epidemie byla příčinou smrti Václava Bělohoubka, to jsem nikde nevyčetl.

Mezitím 3. března 1918, po ztrátě Pobaltí, Běloruska, Ukrajiny a části Finska, podepsalo Rusko tzv. Brestlitevský mír a přestalo válčit. Byl to malý záchvěv konce války v zemi, kde už bylo po bolševické revoluci a kde proti bolševikům (a za svůj návrat do vlasti k blízkým) bojovali legionáři. V zemi, kde od léta 1916 byl v zajetí Václavův bratr František Bělohoubek.

Václav Bělohoubek zemřel v epidemické nemocnici 18. března 1918. O necelé tři týdny později vstoupil jeho zajatý bratr František do Československých legií. Bohužel i on měl však před sebou pouze necelé tři měsíce života.

V polní nemocnici, v městečku Feltre, nedaleko Belluna, zemřel v červnu 1918 také Alois Friedel, jeden z Friedelů z Polanky, kteří se nevrátili z Velké války a bojovali na Piavě.

Kde byly "hory u Vyškova"?

Bělohoubkovi podle (bohužel na webu obce již nedostupné) kroniky Uhřic "přišli od Vyškova (z hor)". Zatím se mi nepodařilo vypátrat odkud přesně. Tipuji Drahanskou vrchovinu. Rok 1783, kdy se měl narodit Josef Bělohoubek (zatím nejstarší předek v rodokmenu) je ještě v matrice pro Uhřice dostupný. Vsadit na tento rok ale s určitostí nelze. První doložená dcera se Pavlovi a Kateřině narodila v Uhřicích v roce 1781. Je pravděpodobné, že se Josef Bělohoubek kolem onoho roku 1783 v Uhřicích mohl narodit, i když dochovaný index o tom nevypovídá. Prošel jsem asi 12 různých obcí na Vyškovsku, ale zatím marně. Narození Josefa, stejně jako svatba jeho rodičů mi pro tuto chvíli ještě unikají.

Pokud jde o rodokmen Václava Bělohoubka, je k dispozici zde. Máte-li zájem o rodokmen Václavovy manželky Františky, rodem Tomáš Snášel, napište mi na e-mail nebo mi pošlete vzkaz (dole na stránce) se svým e-mail kontaktem.

(N-narozen, Z-zemřel, O-oddán)

• N (1783) Josef - Pavel Bělohoubek a Kateřina
• Byl 2x ženatý, měl (min.) 13 dětí (ne všechny přežily).
• Zemřel v Uhřicích roku 1836 na epidemii cholery.
• O 3.2.1807 Josef (Pavel) Bělohoubek, Uhřice č. 19 a Anna (Matěj) Kelča, Slavkov č. 13
• Z 18.2.1810 Pavel Bělohoubek, Uhřice č. 76
• Otec Josefa Bělohoubka. Pravděpodobně on byl prvním Bělohoubkem, který přišel do Uhřic "z hor od Vyškova", jak poznamenává uhřická kronika. 
• N 16.3.1821 Josef - Josef Bělohoubek a Anna, Uhřice č. 66
• Jeho starší sestra Františka se provdala za Fabiána Buchlovského. Jsou prarodiči další oběti Velké války, Františka Buchlovského, nezvěstného z v prvních válečných měsíců roku 1914.
• O 1.2.1841 Josef (Josef) Bělohoubek, Uhřice č. 76 a Anna (Václav) Adamec, Uhřice  č. 32
• N 3.2.1851 Josef - Josef Bělohoubek a Anna, Uhřice č. 76
• O 11.11.1878 Josef (Josef) Bělohoubek, Uhřice č. 94 a Františka (Matouš) Tomek, Uhřice č. 77
• N 28.9.1879 Václav - Josef Bělohoubek a Františka, Uhřice č. 94
• O 30.1.1907 Václav (Josef) Bělohoubek, Uhřice č. 94 a Františka (Tomáš) Snášel, Žarošice č. 249
• Manželům se narodila dcera Drahomíra a syn František.
• Z 18.3.1918 Václav Bělohoubek, Belluno, Itálie

Na mapě je označeno Belluno v Itálii, místo, kde zemřel Václav Bělohoubek. Zdroj: Mapy.cz

Na závěr dovolte úryvek z článku historika Ivana Šedivého. Svým způsobem symbolizuje občasný rozpor v pohledu na legionáře a rakousko-uherské "pěšáky".

"Česká historická paměť rozvinula v legionářích svůj kult hrdiny, zatímco na české vojáky v císařských kabátcích se velmi záhy zapomnělo."

...

"Stačí se začíst do nápisů na pomnících první světové války, jež dosud stojí v tolika českých obcích, abychom viděli, že tito vojáci, a nejen ti, kteří padli, zůstali v české historické paměti v jakémsi mezisvětě: nejsou ani hrdinové, ani poražení. Jen oběti. Většinová česká účast ve válce začala být nahlížena očima dobrého vojáka Švejka, a to ještě v lepším případě."

Na jedné straně je zde bratr František Bělohoubek, který byl legionářem, jehož příběh však brzy skončil. (Seznam uhřických legionářů je zde.) Na druhé straně řada "obyčejných pěšáků" jako Františkův bratr Václav Bělohoubek.

Čest jeho památce!

Památník padlých v Uhřicích. Zdroj: VETS, fotil Petr Něnička

Josef Živěla (*1894 - †????) - mladší z bratrů, kteří se do Uhřic už nevrátili

Památník v Uhřicích, věnovaný obětem Velké války, v sobě ukrývá i "příběhy" čtyř bratrských dvojic, kdy bratři narukovali do války, ale už se z ní nevrátili. Jednou z těchto dvojic byli František a Josef Živělovi. Jejich osudy jsou opředeny "tajemstvím", resp. nevyřešenými otazníky. Starší František Živěla je (u)veden jako nezvěstný, o mladším Josefu Živělovi nejsou k dispozici žádné "vojenské" informace. Jemu věnuji tento kratinký "medailonek".

Josef Živěla

Ač nebyl Josef prvorozeným synem, byl pokřtěn po otci. Narodil se v Uhřicích č. 24,  v sobotu 17. února 1894. Jeho otec Josef se do Uhřic přiženil z Násedlovic. 3. února 1886 se oženil s dcerou uhřického Martina Šmudly, ženou s biblickým jménem Marie Magdalena. To proto, že Josefova maminka byla křtěná Magdalena. Pocházela z rodu hostinského Pavla Adamce, mého již mnohokrát zmiňovaného předka, jehož rod je "zapleten" v příbězích mnoha mužů, se jmény na uhřickém památníku. Právě syn hostinského, Václav Adamec byl otcem Marie Magdaleny, později matky Josefa Živěly.

Nevypátral jsem v "živých" matrikách všechny sourozence Josefa Živěly. Kromě staršího bratra Františka, který také patří mezi oběti války, měl Josef ještě bratry Karla a Petra. Karel Živěla se v roce 1922 oženil s Johanou Singrovou, dcerou vídeňského kočího Františka Singra. V té době už žil pouze otec Josef. Minimálně v této rodové větvi lze očekávat další potomky a možná příběhy o dvoz strýčcích, kteří se nevrátili z války.

Jedna z "pozitivních" zpráv k Josefu Živělovi je ta, že se dochovala fotografie (byla zachráněna). S největší pravděpodobností se neoženil. Půl roku po jeho dvacetinách začala válka.

Josef Živěla na torzu fotografie, která byla součástí uhřického památníku v době, kdy byl postaven (1927). Zdroj: OÚ Uhřice, od paní Hovězákové.

Velká válka - z Uhřic do "neznáma"

Pro alespoň malou "rekonstrukci" příběhu z války a určení některým míst, je potřeba se obvykle něčeho chytit. Záznamu v kartotéce padlých, seznamu ztrát, kmenového listu či kartotéky padlých apod. Spolu s Janem Drápalem je Josef Živěla tím, kde se o nic opřít nemohu, protože jsem žádný dokument ve zmíněných zdrojích nenašel. Na památníku má uveden rok úmrtí 1919, což je shodou okolností(?) rok, kdy byl za mrtvého prohlášen jeho nezvěstný bratr František Živěla.

Obdobně se tak stalo (= byl k 31.12.1919 prohlášen za mrtvého) i v případě Antonína Kučery, který byl o pouhých 14 dnů starší než Josef Živěla. Třetí ze jmen z uhřického válečného hrobu, kdo se narodil v roce 1894 byl Klement Halíř (rodák ze Žarošic). Ten byl zařazen ke střeleckému pluku č. 25 (původně 25. zeměbranecký pěší pluk, LIR 25). Je tedy otázkou, zda k tomuto pluku nebyli odveden i Josef Živěla. Byl to jeden z těch pluků, do něhož byli umisťování muži z Uhřic a okolí (spolu s 3. pěším plukem - IR 3). LIR 25 byl v roce 1914 určen pro frontu v Haliči proti Rusku, stejně jako druhý až čtvrtý prapor IR 3.

Konec konců, bez data úmrtí není možné ani rekonstruovat kdy a kde se mohla přihodit událost, která Josefa Živělu stala život, to, co měl vetkáno ve svém příjmení.

Ranní vydání Lidových novin z 19. září 1914 publikovalo nenápadnou Svolávací vyhlášku pod titulkem "Dodatečné odvody". Krátká citace zkraje:

"Na základě nejvyššího nařízení pro nasazení veškeré c.k.k. uherské domobrany svolávají se ku domobranecké službě ve zbrani:

1. v roku 1894 narození povinní domobranci

2. v letech 1893 a 1892 narození povinní domobranci, pokud jim byl při odvodu v roku 1914 přiřknut nález "odstaviti" (Zurückzustellen)"

To se jistě týkalo Josefa Živěly. Měl se dostavit k domobranecké přehlední komisi v místě doplňovacího okresního velitelství zeměbrany. Na obecním úřadu mu byl vystaven domobranecký legitimační list. Ve svolávací vyhlášce se píše, že "povolání ke službě je určeno pro pozdější dobu".

Domobrana byla vedle rakouské zeměbrany a společné rakousko-uherské armády třetí složkou ozbrojených sil podunajské monarchie. Jak se vše s Josefem Živělou semlelo, to se nejspíš už nedozvím(e).

Živělovi z Násedlovic

V současné době Násedlovice sousedí s Uhřicemi jižně, za Janovým Dvorem (kde bylo po slavkovské bitvě tří císařů podepsáno příměří). Otec Josefa Živěly se do Uhřic přiženil právě z Násedlovic, kde je dohledatelná mužská linie předků. Také rozpracovaný rodokmen Josefa Živěly si můžete prohlédnout tak, jak jsem jej připravil k datu publikování článku. Obrázek rodokmenu je na mém sdíleném Dropboxu zde.

Koncentraci příjmení Živěla na Kyjovsku v současnosti ukazuje i snímek obrazovky ze serveru KdeJsme.cz.

Jak je v současnosti v ČR rozloženo příjmení Živěla. Josef Živěla pravděpodobně žádné přímé potomky neměl. Zdroj: KdeJsme.cz

Pro přehled (stejně jako v jiných článcích o uhřických padlých) uvádím alespoň mužskou linii Josefových předků, které jsem dohledal. Prohlédněte si jej tady. Platí samozřejmě i pro jeho bratra Františka Živělu.

(N-narozen, Z-zemřel, O-oddán)

• N 23.10.1724 Karel - Matouš Živěla a Anna, Násedlovice
• O 29.6.1749 Karel Živěla a Alžběta (Kolařík), Násedlovice
• N 14.12.1752 Tomáš - Karel Živěla a Alžběta, Násedlovice
• O 15.11.1781 Tomáš (Karel) Živěla a Veronika (Tomáš) Růžička, Násedlovice č. 58
• N 5.9.1792 František - Tomáš Živěla a Veronika, Násedlovice č. 68
• O 20.9.1820 František Živěla, Násedlovice č. 89 a Thekla (Jiří) Jevický, Násedlovice č. 35
• N 2.9.1824 František - František Živěla a Thekla, Násedlovice č. 105
• O 26.10.1846 František (František) Živěla, Násedlovice č. 105 a Antonie (Martin) Trnka, Násedlovice č. 48
• N 25.3.1862 Josef - František Živěla a Antonie, Násedlovice č. 105
• O 3.2.1886 Josef (František) Živěla, Uhřice a Marie Magdalena (Martin) Šmudla, Uhřice
• N 17.2.1894 Josef - Josef Živěla a Marie Magdalena, Uhřice č. 24
• Z ???? Josef Živěla, ve válce

Nezvěstných po 1. světové válce zůstaly statisíce. Josef Živěla mezi ně také patřil.

Čest jeho památce!

Památník padlých v Uhřicích. Zdroj: VETS, fotil Petr Něnička

Pokud se mi v průběhu času podaří vypátrat více, budu článek aktualizovat. Uvítám i informace od čtenářů.

Jan Drápal (*1873 - †????) - nejstarší muž z uhřického památníku

Obdobně jako u Jana Adamce, tak i u Jana Drápala je na uhřickém památníku (jen) rok narození (*1873), ne rok úmrtí. Když jsem začal s pátráním, ani jsem neočekával, že bych Jana Drápala v kartotéce padlých nebo databázi VHA našel. Koneckonců, detail z památníku se jménem Jana Drápala už na blogu MY ROOTS byl (viz. článek Hledá se Tomáš Drápal) a jeho rod jsem v něm už odhalil i s úskalími a nutností ověřování.

Jan Drápal

Pokud jde o kmenový list vojáka, usmálo se na mě štěstí jen malinko. K dispozici je pouze první (jediný?) list, ale jsem vděčný i za něj. Lze z něj například vyčíst, že Jan Drápal byl blonďák s modrýma očima. Nebyl příliš velkého vzrůstu, jeho vojenská míra byla 157 cm.

Jan Drápal byl nejstarším z 28 uhřických padlých a nezvěstných. Narodil se 5. června 1873. Když začala válka, měl přes 40 let. Od nejmladšího "muže z památníku", Františka Horycha, jej dělilo celé čtvrtstoletí!

Zápis o narození a křtu Jana Drépala. Nechybí identifikace porodní báby, ani kmotři z rodiny Drápalů. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. Dambořice opis11,  nečíslováno, online s. 299/429 (zde). 

Putování za předky rodu Drápalů z Uhřic vede do dnešních Viničných Šumic na Vyškovsku. Drápalů je ve Viničných Šumicích hodně. Po roce 2010 zde byl jeden z Drápalů dokonce starostou. Dříve se obec nazývala pouze Šumice. Nejstarší (mi známý) Janův předek v mužské linii Drápalů se tam narodil na začátku 18. století. Byl to Matěj Drápal, který zemřel v roce 1790 v Šumicích č. 1.

Drápalovi "migrovali" do Uhřic na přelomu 18. a 19. století (podobně i Adamci z Nemojan). Jakousi mezistanicí byly Kovalovice, obec v sousedství Šumic. Tomáš Drápal a Anežka Divácká v Kovalovicích uzavřeli sňatek (27. ledna 1799) a první potomek, syn Jakub se Drápalům narodil na počátku léta 1800 už v Uhřicích. 

Janovým předkem z těchto rodičů byl Tomáš, narozený 14. prosince 1805. To bylo 12 dnů po slavné "místní" napoleonské bitvě, pro níž se vžil učebnicový název "bitva u Slavkova". Tento Tomáš Drápal byl dědem padlého Jana Drápala a dostal do vínku velkou mužnou sílu. S manželkou Eleonorou (dcerou Matouše Moudrého) zplodil minimálně 9 dětí, mezi nimi i Janova budoucího otce.

Na manželství Tomáše a Eleonory bylo možné sledovat jeden úkaz, o němž jsem se již na blogu také zmínil. Při vysoké novorozenecké úmrtnosti jako mnozí jiní rodiče křtili potomky stejným (vytouženým) jménem. Tomáš a Eleonora Drápalovi třikrát pokřtili syny jménem Jakub. První se narodil jako dvojče (*1847), ale záhy zemřel, stejně tak zemřel druhý pokřtěný Jakub, o rok později, těsně před zrušením poddanství.

V roce 1850 (12. dubna, stejně - pokud jde o datum, ne rok - jako moje babička Drahomíra) se narodil Janův otec Jiří. Oženil se relativně mladý, v roce 1872, s dcerou uhřického čtvrtláníka Vendelína Bělohoubka, Mariannou. Jan Drápal z uhřického pomníku byl jejich prvorozeným synem.

Pro mě synem ztraceným, protože další jeho osud z Uhřic mizí. S největší pravděpodobností se oženil, ale vypadá to, že matrika, dosud uložená na Obecním úřadu v Žarošicích, v sobě zápis jeho sňatku neskrývá.

Znám tedy minulost Jana Drápala i napojení na svůj rodokmen. Z kmenového listu lze dále vyčíst, že byl čeledínem, mluvil a psal česky.

Na příběh je to docela málo. I z toho důvodů, že podklady pro něj je ještě nutné hledat "v terénu", v nedigitalizovaných matrkách. Obtížně se také odhaduje Janův vojenský osud.

21. zeměbranecký pěší pluk St. Pölten

V březnu 1895 byl odveden u 14. zeměbraneckého pěšího pluku v Brně. V říjnu 1895 narukoval jako pěšák k 10. rotě zeměbraneckého pěšího pluku č. 21 v Sankt Pölten, zhruba 60 km západně od Vídně. Zde pravděpodobně zvládl tříletou vojenskou prezenční službu. 98% vojáků tohoto pluku však bylo německé národnosti.

Také je možné, že "na vojně" našel osudovou ženu. Příjmení Drapal se v Rakousku vyskytuje (Julia Drapal byla např. primabalerinou Vídeňské státní opery).

Nedokážu odhadnout, jak je pravděpodobné, že Jan Drápal vstoupil do 1. světové války v 21. zeměbraneckém pěším pluku. Otázkou je, zda pokračování kmenového listu není potřeba hledat jinde v (rakouských archivech) nebo se další stránky z kmenového listu nedochovaly. 21. zeměbranecký pěší pluk byl v roce 1914 určen pro frontu v Haliči proti Rusku. Stejně tak i 14. zeměbranecký pěší pluk (LIR). Ten by dával větší "logiku". Víc však z jedné stránky kmenového listu vyčíst nelze.

Na druhé straně, pokud vyjdu z informací serveru Velká válka, byl Jan Drápal (ročník 1873) povolán ihned při mobilizaci nebo na počátku září 1914 jako domobranec. Mohl tedy (pokud žil v Uhřicích) být součástí 25. domobraneckého pěšího pluku. Tento pluk byl součástí 1. armády.

Ovšem to jsou vše jen dohady a impulsy pro další výzkum, bez dalších záchytných bodů.

Z rodokmenu Jana Drápala

Rodokmen Jana Drápala, který je vytvořen z mé databáze, si můžete prohlédnout zde. Zasahuje kromě Uhřic, Kovalovic a Šumic také např. do Archlebova či Nížkovic.

Rozložení příjmení Drápal na území České republiky v současnosti. Vede" Jižní Morava. Zdroj: KdeJsme.cz

(N-narozen, Z-zemřel, O-oddán)

• N 14.4.1740 Jiří - Matěj Drápal a Anna, Šumice 
• O 22.1.1765 Jiří (Matěj) Drápal, Šumice a Barbara (Jan) Toman, Kovalovice
• N 23.11.1777 Tomáš - Jiří Drápal a Barbara, Kovalovice č. 50
• O 27.1.1799 Tomáš (Jiří) Drápal, Uhřice a Anežka (Bartoloměj) Divácký, Kovalovice
• N 14.12.1805 Tomáš - Tomáš Drápal a Anežka, Uhřice č. 54 
• O 4.11.1833 Tomáš (Tomáš) Drápal, Uhřice č. 51 a Eleonora (Matouš) Moudrý, Uhřice  č. 107
• N 12.4.1850 Jiří - Tomáš Drápal a Eleonora, Uhřice č. 54
• O 13.11.1872 Jiří (Tomáš) Drápal, Uhřice č. 54 a Rozálie (Vendelin) Bělohoubek, Uhřice č. 85
• N 5.9.1873 Jan - Jiří Drápal a Rozálie, Uhřice č. 42 
• †??? v 1. světové válce

Za případné informace, které doplní ty mi známé, budu velice rád. 

Čest jeho památce!

Památník padlých v Uhřicích. Zdroj: VETS, fotil Petr Něnička