Na památníku Velké války v Uhřicích jsou jména tří bratrských dvojic - bratrů Živělů (
František a
Josef), Bělohoubků (Václav a
František) a Rozehnalů (
Štěpán a
Josef). Pro tento medailonek jsem vybral Václava Bělohoubka, a to z prostého důvodu - 18. března 2018 uplyne 100 let od jeho smrti ve Velké válce. Zemřel den poté, co ve Vídni skonal můj praděd
Metoděj Rozehnal. Oba byli ve válce a oba zemřeli v nemocnici.
Pokud shrnu letošní "stoletá výročí", kdy zahynuli uhřičtí muži ve válce, vznikne následující seznam:
- 14. února 1918 - František Horych (19 let)
- 17. března 1918 - Metoděj Rozehnal (38 let) - "nevýroční" články zde a zde
- 18. března 1918 - Václav Bělohoubek (38 let) - článek právě čtete
- 16. června 1918 - Tomáš Závodský (31 let)
- 22. června 1918 - František Bělohoubek (32 let)
- 24. září 1918 - Klement Halíř (23 let)
- 16. října.1918 - František Veselý (27 let)
- 3. prosince 1918 - Martin Střeštík (22 let)
K příslušným "stoletým výročím" se letos pokouším u těchto mužů zveřejňovat na blogu MY ROOTS jakési jejich "příběhy", a to na základě dostupných informací, spíše od stolu, než z terénního výzkumu (návštěva matrik a archivů).
V sobotu 17. března 2018 jsem si v 11:00 připomněl přímo v Uhřicích výročí 100 let ode dne, kdy ve Vídni zemřel můj praděd Metoděj Rozehnal. K výročí jsem vytvořil i
událost na
Facebooku MY ROOTS a poté napsal
článek, protože se ke vzpomínce sešlo pár známých a vzájemně příbuzných.
Pojďme se však věnovat jednomu z mých pra-bratranců - Václavu Bělohoubkovi, staršímu z bratrů Bělohoubků, kteří se z války nevrátili.
Václav Bělohoubek
Václav byl prvorozeným synem domkaře v Uhřicích, Josefa Bělohoubka. Byl s lehkou nadsázkou "dítětem svatební noci". Josef Bělohoubek se ženil v Uhřících s Františkou (z rodu Matouše Tomka) 11. listopadu 1878. Václav se narodil 10 měsíců a 17 dnů po svatbě - 28. září 1879, na svatého Václava, kterýžto den si každoročně připomínáme jako
Den české státnosti. Proto byl prvorozený syn pokřtěn jménem patrona naší země, jejíž stoleté výročí znovunabyté samostatnosti si letos připomínáme.
Narození Václava Bělohoubka je na hranici roku, do kdy jsou (ještě) k dispozici digitalizované opisy ztracených uhřických a dambořických matrik. Novější údaje je v současné době stále třeba hledat přímo v Žarošicích, neboť tamní Obecní úřad vede tzv. "živé" uhřické matriky.
Zda byli Václav a František Bělohoubkovi bratři, to jsem musel ověřovat, protože zápisy n jejich narození v matrikách jsou malinkou odlišené a vyvolávají na první pohled zmatek. Posuďte sami - nejprve zápis z digitalizované matriky, který se týká Václava Bělohoubka.
 |
| U zápisu narození Václava (Wenzl) je vše v pořádku. Otec - Josef Bělohoubek, domkař v Uhřicích, syn Josef Bělohoubka, domkaře v Uhřicích a jeho manželky Anny, rozené Adamec. Matka - Františka, dcera Matouše Tomka, domkaře v Uhřicích a jeho manželky Františky, rozené Střeštík. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. Dambořice opis11, online s. 424/429 (zde). |
Druhý zápis, o narození Františka jsem si přivezl z OÚ Žarošice jako fotku.
 |
| U zápisu narození Františka (Wenzl) je uvedeno: otec - Josef Bělohoubek, rolník z Uhřic a manželský syn po zemřelém Josefu Bělohoubku, čtvrtníku z Uhřic a jeho manželky (přepsáno) Františka, rodem Adam-kova. Matka - Františka Tomková, manželská dcera Antonína Tomka, domkaře z Uhřic a jeho manželky Františka, rodem Střeštík-ova. Zdroj: OÚ Žarošice. |
Že by si jiný Josef Bělohoubek vzal Františku Adámkovou (to příjmení se v obci nevyskytuje) a měli syna Josefa, který by si shodou okolností vzal Františku, dceru nikoliv Matouše, ale Antonína Tomka, přičemž by oba měli manželky Františky z rodu Střeštíků, to už by bylo moc přitažené za vlasy. Kontrola v matrikách ukázala nesrovnalosti a ukázala platnost genealogického "dvakrát měř a jednou řež".
Zde je zápis oddávek rodičů rodičů Václava a Františka Bělohoubkových z Uhřic.
 |
| Babička Václava a Františka Bělohoubkových z otcovy strany byla opravdu rozená (Václav) Adamec (= dcera mého předka). Děda obou bratrů z matčiny strany byl opravdu Matouš Tomek (ne Antonín). Chápu, že při té spleti stále se opakujících jmen a příjmení to bylo někdy těžké. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. Dambořice opis11, online s. 393/429 (zde). |
Výsledkem komplikovaného vysvětlení (ještě jednou) je, že Václav a František Bělohoubkovi byli opravdu bratry. Snad mohu předeslat, že
František zahynul tři měsíce po svém bratrovi, jako
uhřický legionář, tedy příslušník Československých legií v Rusku (v té době už bolševickém).
U Václava Bělohoubka, jako jednoho z mála, nastala shoda šťastných okolností z pohledu medailonků uhřických mužů z Velké války. Dochoval se kmenový list, k dispozici je kartotékový lístek a v Uhřicích bývalá paní učitelka a ředitelka ze školy, paní Bohumila Bělohoubková, uchovávala i fotku z původního umístění na pomníku. Díky za tuto prozřetelnost.
 |
| Václav Bělohoubek na civilní fotografii. Zdroj: OÚ Uhřice, paní Hovězáková a paní Bohumila Bělohoubková. |
Václav Bělohoubek byl vysoký 172 cm, měl světlé vlasy a šedé oči. Byl rolníkem v Uhřicích a jedním z těch, kteří v době, kdy začala válka byli již ženatí.
Neprováděl jsem systematický výzkum v "živých" matrikách, pouze pár hodin minulý rok v Žarošicích, kdy jsem se snažil vystopovat narození a sňatky mužů z uhřického památníku. Po potomcích z takových manželstvích jsem nepátral. Využíval jsem zejména digitalizované dokumenty a prováděl výzkum "od stolu".
Nesmírně mě proto hřeje u srdce, že se mi na základě existence blogu MY ROOTS a článků v něm, ozval jeden z potomků Václava Bělohoubka, konkrétně pravnučka z rodu Václavovy prvorozené dcery. Byla to zatím jen krátká výměna dvou mailů, na více nebyl čas. Ocituji alespoň tento úryvek:
"...Se svou manželkou Františkou (rozená Snášelová, rok 1886 v Žarošicích č.p. 222) měl dvě děti a to Drahomíru, rok 1907 (moji babičku) a mladšího Františka. Před první válkou se odstěhovali do Vídně, Schallergase 11. Údaje o jeho osudu v roce 1918 znáte možná lépe než já. Vím jen, že sloužil u 25. pluku domobrany a zemřel na epidemii v nemocnici v Belluno. Po jeho smrti se prababička vrátila z Vídně do Uhřic a Žarošic, kde díky ochotě a lidskosti jak Bělohoubků, tak Snášelových přečkala i s dětmi nejhorší poválečné časy. Asi kolem roku 1925 zakoupila na dluh domek u Brna, kde dožila i se svou dcerou. Pokud máte více informací o činnosti mého praděda za první války budu za ně vděčná."
O cestách a stěhování do Vídně (apod.) se z žádných matrik a kronik nedozvíte. Na to potřebujete příběhy lidí, potomků a příbuzných. Při pohledu na jména, když pak budete stát v Uhřicích u památníku, nebudou to už jen "jména", budou to živější představy vůči pra-příbuzným, kteří si svůj osud nevybrali. Stali se obětmi okolností a událostí. Přesně v duchu výše zmíněného úryvku e-mailu.
Zatímco zjištěné kořeny Václava Bělohoubka jsou v Uhřicích, Dambořicích a Slavkově, kořeny jeho manželky Františky, narozené Tomáši Snášelovi v Žarošicích, jsou "pestřejší". Mezi rodnými obcemi jejich předků najdeme Žarošice, Zdravou Vodu (část Žarošic), Horní Otaslavice, Ruprechtov, Studnice. Přes její předky, konkrétně Jakuba Gottwalda, se dostaneme také k příbuzenskému propojení na dalšího muže, jehož jméno je vytesáno na památníku v Uhřicích. Je jím Bernard Válka.
Italská fronta nad 1000 m. n. m. a epidemie
Václav Bělohoubek byl na vojnu odveden v dubnu roku 1900, ke 2. zákopnickému praporu. Zákopníci (průkopníci) nebo také sapéři, byli kdysi tím, čím jsou dnes ženisté. Hloubili zákopy, před vojsky odstraňovali překážky a zajišťovali "průchod". Prosluli např. v bojích na řekách Soča/Isonzo a Piave na italské frontě, při budování zákopů a především mostů. Tisíce se jich při bojové činnosti utopily a zahynuly při ostřelování.
Když se Václav Bělohoubek koncem ledna 1907 ženil, byl už po skončení vojenské služby záložníkem c. a k. 2. zákopnického praporu. Bylo to 7 let od odvodu a 7 let do vypuknutí války. Mobilizován byl 3. srpna 1914. Ještě předtím, ke konci roku 1910 byl přeřazen k 25. domobraneckému pěšímu pluku, protože odsloužil 3 roky prezenční služby a 7 let v záloze.
Lze nějak zrekonstruovat, co se mohlo odehrát v posledních měsících života Václava Bělohubka?
Pluk měl za sebou pravděpodobně komplikovanou cestu a byl vřazován do různých vojskových skupin a armád. Na počátku války v roce 1914 kolem Krašniku (v dnešním Polsku), v roce 1915 kolem Tarnowa a poté na Sočské frontě (1916) a u řeky Piave (1917).
V srpnu 1917 měl Václav krátkou dovolenku, kterou však mohl trávit jen v týlu. Bylo po bitvách na řece Soče. Jak píše server Valka.cz "V jedenácti italských ofenzivách na Soči padlo, bylo zraněno, zajato nebo zmizelo přes milion vojáků obou stran. Prakticky jediným výsledkem bylo dobytí rakousko-uherského pohraničního města Gorice a obsazení pruhu rakousko-uherského území, širokého 35 km." Vlivem poslední, dvanácté bitvy, ustoupila italská armáda po celé frontové linii k Piavě a vyklidila např. i městečko Asiago.
Záznamy z kmenového listu vypovídají o tom, že po Štědrém dnu 1917 byl Václav Bělohoubek včleněn do útočného/úderného oddílu v LIR 6. Ten v prosinci 1917 najdeme v horách nad Asiagem, ve výškách kolem 1200 m nad mořem.
Kolem vánoc 1917 začala tuhá zima a fakticky se nebojovalo. Vojáci R.U armády byli nespokojeni.
 |
| Operační prostor, kde byl 25.12.1917 vyslán s úderným plukem LIR 6 také Václav Bělohoubek. Na mapě stav mezi 11.-21. prosincem 1917. Zdroj: ÖULK, rok 1917, mapa č. 33. |
Domnívám se, že několik týdnů operoval "v první linii" v prostoru masivu Monte Valbella, cca. 50 km od týlového Belluna. Za "normálních" okolností byly boje ve vysokohorském prostředí velmi specifické. Vojáci byli nuceni hloubit v horách podzemní tunely a skrýše, zákopy se kopaly jen tam, kde to terén umožňoval. Sapérský výcvik Václava Bělohoubka mohl být dobře využit po celou dobu operací (nejen) na italské frontě, přestože byl součástí pěšího pluku. Boje v horách probíhaly tvrdě, v situacích, kdy vázlo zásobování potravinami, vojáky trápil chlad, studený vítr i vysokohorské zimní počasí. Vše nahrávalo do karet dalšímu nepříteli - rozvoji epidemií. Ty "kosily" stavy vojsk více, než boje s nepřáteli. I v době, kdy se nebojovalo. Vojáci trpěli podvýživou, potravin byl nedostatek, hygienické podmínky byly příšerné. Válkou vyčerpaná monarchie už pomalu (spíše rychle), ale jistě neměla kde a z čeho brát. Demoralizace se naplno projevila na jaře 1918.
Takto na dnešní mapě najdete zhruba 12 km úsek mezi městečky Asiago a Valstagna v regionu Benátsko, provincii Vicenza v Itálii. Tam na sklonku života bojoval s nepřáteli a s epidemií také Václav Bělohoubek.
 |
| Vrchol Monte Valbella leží jen o 12 metrů níže, než vrchol Lysé Hory v Beskydech. V takových horských podmínkách se nacházel Václav Bělohoubek v zimě 1917-18. Zdroj. Mapy.cz |
Plány vojsk rakousko-uherské armády pro rok 1918 už Václav Bělohoubek nepomáhal naplňovat. Nemocen putoval do týlu (zelená šipka), kde se v městečku Belluno nacházela epidemická nemocnice.
 |
| Horská zákopová válka končila pro mnoho vojáků v epidemické nemocnici. Zdroj: ÖULK, rok 1918, mapa č. 10. |
Do epidemické nemocnice č. 32 v Bellunu se dostal zřejmě 13. února 1918.
Tetanus, vši či tyfus, to byly hlavní důsledky podmínek, které vojáci zažívali a jenž měly nadpoloviční počet obětí války. Jaká epidemie byla příčinou smrti Václava Bělohoubka, to jsem nikde nevyčetl.
Mezitím 3. března 1918, po ztrátě Pobaltí, Běloruska, Ukrajiny a části Finska, podepsalo Rusko tzv. Brestlitevský mír a přestalo válčit. Byl to malý záchvěv konce války v zemi, kde už bylo po bolševické revoluci a kde proti bolševikům (a za svůj návrat do vlasti k blízkým) bojovali legionáři. V zemi, kde od léta 1916 byl v zajetí Václavův bratr František Bělohoubek.
Václav Bělohoubek zemřel v epidemické nemocnici 18. března 1918. O necelé tři týdny později vstoupil jeho zajatý bratr František do Československých legií. Bohužel i on měl však před sebou pouze necelé tři měsíce života.
V polní nemocnici, v městečku Feltre, nedaleko Belluna, zemřel v červnu 1918 také Alois Friedel, jeden z Friedelů z Polanky, kteří se nevrátili z Velké války a bojovali na Piavě.
Kde byly "hory u Vyškova"?
Bělohoubkovi podle (bohužel na webu obce již nedostupné) kroniky Uhřic "přišli od Vyškova (z hor)". Zatím se mi nepodařilo vypátrat odkud přesně. Tipuji
Drahanskou vrchovinu. Rok 1783, kdy se měl narodit Josef Bělohoubek (zatím nejstarší předek v rodokmenu) je ještě v
matrice pro Uhřice dostupný. Vsadit na tento rok ale s určitostí nelze. První doložená dcera se Pavlovi a Kateřině narodila v Uhřicích v roce 1781. Je pravděpodobné, že se Josef Bělohoubek kolem onoho roku 1783 v Uhřicích mohl narodit, i když dochovaný index o tom nevypovídá. Prošel jsem asi 12 různých obcí na Vyškovsku, ale zatím marně. Narození Josefa, stejně jako svatba jeho rodičů mi pro tuto chvíli ještě unikají.
Pokud jde o rodokmen Václava Bělohoubka, je k dispozici
zde. Máte-li zájem o rodokmen Václavovy manželky Františky, rodem Tomáš Snášel, napište mi na
e-mail nebo mi pošlete vzkaz (dole na stránce) se svým e-mail kontaktem.
(N-narozen, Z-zemřel, O-oddán)
- N (1783) Josef - Pavel Bělohoubek a Kateřina
- Byl 2x ženatý, měl (min.) 13 dětí (ne všechny přežily).
- Zemřel v Uhřicích roku 1836 na epidemii cholery.
- O 3.2.1807 Josef (Pavel) Bělohoubek, Uhřice č. 19 a Anna (Matěj) Kelča, Slavkov č. 13
- Z 18.2.1810 Pavel Bělohoubek, Uhřice č. 76
- Otec Josefa Bělohoubka. Pravděpodobně on byl prvním Bělohoubkem, který přišel do Uhřic "z hor od Vyškova", jak poznamenává uhřická kronika.
- N 16.3.1821 Josef - Josef Bělohoubek a Anna, Uhřice č. 66
- Jeho starší sestra Františka se provdala za Fabiána Buchlovského. Jsou prarodiči další oběti Velké války, Františka Buchlovského, nezvěstného z v prvních válečných měsíců roku 1914.
- O 1.2.1841 Josef (Josef) Bělohoubek, Uhřice č. 76 a Anna (Václav) Adamec, Uhřice č. 32
- N 3.2.1851 Josef - Josef Bělohoubek a Anna, Uhřice č. 76
- O 11.11.1878 Josef (Josef) Bělohoubek, Uhřice č. 94 a Františka (Matouš) Tomek, Uhřice č. 77
- N 28.9.1879 Václav - Josef Bělohoubek a Františka, Uhřice č. 94
- O 30.1.1907 Václav (Josef) Bělohoubek, Uhřice č. 94 a Františka (Tomáš) Snášel, Žarošice č. 249
- Manželům se narodila dcera Drahomíra a syn František.
- Z 18.3.1918 Václav Bělohoubek, Belluno, Itálie
 |
| Na mapě je označeno Belluno v Itálii, místo, kde zemřel Václav Bělohoubek. Zdroj: Mapy.cz |
Na závěr dovolte úryvek z
článku historika Ivana Šedivého. Svým způsobem symbolizuje občasný rozpor v pohledu na legionáře a rakousko-uherské "pěšáky".
"Česká historická paměť rozvinula v legionářích svůj kult hrdiny, zatímco na české vojáky v císařských kabátcích se velmi záhy zapomnělo."
