Tomáš Závodský (*1886 - †1918) - rodák z Uhřic a prostějovský obuvník, padl před 100 lety v Bitvě o slunovratu

Třetím mužem z celkem 28 jmen na uhřickém památníku padlým a nezvěstným z 1. světové války, u něhož chybí na památníku datum úmrtí je Tomáš Závodský. V pátrání po něm jsem byl úspěšnější, než u Jana Adamce nebo Jana Drápala. Tomáš Závodský je jedním z desetitisíců, kteří položili svůj život na Piavě (stejně jako můj příbuzný z Polanky nad Odrou - Alois Friedel). Bohužel to neznamená, že by u Tomáše nezůstaly žádné nezodpovězené otázky.

Jako mnohé ostatní i Tomáše Závodského se mi podařilo zařadit do rodokmenové databáze v příbuzenském vztahu (skrze dalšího padlého z Itálie, Františka Tichého, který se oženil s jednou z mých pra-sestřenic).

Výskyt příjemní Závodský v ČR v současnosti. Zdroj: KdeJsme.cz

16. června 2018 (zítra z pohledu publikování tohoto článku) uplyne 100 let ode dne, kdy Tomáš Závodský padl. Bitva na Piavě v Itálii dostala v této fázi, před počátkem léta, symbolický přídomek "bitva o slunovratu".

Připomínka 100. výročí.

Tomáš Závodský

Narodil se 8. prosince 1886 v Uhřicích č. 112 otci Havlovi Závodskému a matce Anežce, dceři uhřického domkaře Fabiána Vavřinčíka.

Fabián Vavřinčík je jméno, které se ještě v příbězích uhřických padlých objeví. Dvě jeho dcery se vdaly a jejich synové zahynuli ve Velké válce, oba v Itálii. Zmíněná Anežka se provdala za Havla Závodského (a padl jejich syn Tomáš), její sestra Lucie za se provdala za Františka Tichého a jejich syn František také padl.

Zápis o narození a křtu Tomáše Závodského jsem si také ofotil při návštěvě matriky v Žarošicích. Nevím, kdy se dočká digitalizace, ale už se na to moc těším. Bude možné doplnit řadu dalších údajů. Bohužel matrika nemá index, takže je třeba hledat stránku po stránce. Zdroj: OÚ Žarošice. 

Tomášův otec Havel se jako nádeník do Uhřic přiženil v roce 1876 ze Zbýšova, obce v dnešním okrese Vyškov (mezi Slavkovem u Brna a Újezdem u Brna).

Havel Závodský ze Zbýšova (otec Tomáše Závodského) se v Uhřicích oženil s Anežkou, dcerou Fabiána Vavřinčíka. Dokládá to zápis v opisu Uhřické matriky. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. Dambořice opis11,  nečíslováno, online s. 353/429 (zde). 

Pátrání po osudech Tomáše Závodského a jeho předků bylo plné (pro mě) "nových" míst a netradičních jmen. Tomášova manželka Amálie pocházela z Rozstání, zhruba na půl cesty mezi Prostějovem a Blanskem. Tam najdeme např. i předky Jana Hořavy.

Otec Tomáše Závodského byl synem svobodné matky Anny, která sama byla z nemanželského lože. Jeho praděd Bernard Závodský pravděpodobně pocházel z Kobeřic u Brna. Nejprve se přiženil do Zbýšova (Veronika Horáková) a poté, co ovdověl si našel druhou manželku v Křenovicích na Vyškovsku. Byla to Anežka, dcera Bartoloměje Trnky. Ona se stala matkou Anny, pozdější svobodné matky a babičky Tomáše Závodného. Otcovská linie byla přerušena, avšak příjmení Závodský zůstalo Tomášovi i jeho otci Havlovi Závodskému.

O "rychlosti" řešení životních situací v té době svědčí fakt, že Bernard Závodský v únoru 1816 pochoval svou první manželku Veroniku, a Anna, dcera Anežky Trnka, se narodila už v prosinci téhož roku. S Anežkou se ovšem Bernard Závodský oženil až o dva roky později, v roce 1818. Zůstává tedy malý otazník nad otcovstvím...

(Ono to bývá docela často, že nemanželské dcery se stávaly svobodnými matkami a neměly pak jednoduchý život.)

Z torza kmenového lisu vím, že Tomáš Závodský byl švec. V době svatby byl "obuvníkem v Prostějově". Spolu s nastávající manželkou mají v matrice oddaných zapsánu stejnou adresu - Kosteleckou ulici č. 37 v Prostějově. Na mapě si dnešní Kosteleckou ulici můžete snadno najít.

Prostějovský obuvník Tomáš Závodský z Uhřic, se oženil během Velké války. Zahynul necelé 3 roky po svatbě. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 9551,  nečíslováno, online s. 182/411 (zde). 

Tomáš Závodský je tedy jedním z těch, kteří se prokazatelně oženili. Nestalo se tak před válkou, ale během ní, a to první letní den (21. června) roku 1915. Jak se zdá, letní slunovrat byl osudovým dnem Tomáše Závodského několikrát. Svatba se nekonala v Uhřicích, ale jak už řečeno, v Prostějově. Tomášův otec zemřel v roce 1898, matka zkraje srpna 1914, v podstatě s vypuknutím mobilizace., takže se rodiče této svatby nedožili. Tomáš se oženil s Amálií, dcerou svobodné matky Matyldy Kocourek. Cesta do války jej zřejmě teprve čekala. V prostějovských digitalizovaných matrikách se mi nepodařilo nalézt narození dítěte novomanželů Závodských do konce roku 1916. Zkoušel jsem také hledat, zda se vdova Amálie po Velké válce znovu vdala, ale v rámci mé trpělivosti jsem nic nenašel. Neznamená to však závěr, že se nevdala nebo že se jim během války nenarodilo dítě. U jejího narození jsou v matričním zápise poznámky, že v roce 1927 vystoupila z římsko-katolické církve a v roce 1928 se do církve vrátila. Jde o zápisy vázané k faře v Prostějově. Je zde i poznámka o sezdání s Tomášem Závodským a už žádná poznámka k dalšímu sňatku. To může signalizovat, že (z neznámých důvodů) mohla být po celý život vdovou(?).

Podle určitých indicií na internetu (i přes GDPR) se zdá, že v Prostějově žije přinejmenším jeden muž s příjmením Závodský. Nemusí to však nic znamenat. Potomky Tomáše Závodského, který v Prostějově žil, ověřeny nemám. Je tam (viz. konec článku) "stopa" Tomášova bratra Štěpána.

Rodokmen Tomášovy ženy Amálie je docela komplikovaný. Vede až k okolí Sloupsko-Šošůvských jeskyní a před rok 1700. Hlavními větvemi jsou rody Kala ze Šošůvky a Kocourek z Rozstání-Baldovce.

Zpět však k Tomášovi. Ze stavu aktivní zálohy byl povolán těsně před svatbou, 8. června 1915. Poté byl 17. srpna 1915 zařazen do 3. pěšího pluku. 7. října 1915 byl Tomáš superarbitrován (proběhlo přezkoumání). 2. listopadu 1915 bylo zřejmě propuštěn (v kmenovém listu je "entlassen"). Razítkem z 3. ledna 1916. končí jeden list vojenské kartotéky, který jsem obdržel při pátrání po kmenovém listu Tomáše Závodského.

Lze se domnívat, že jako spousta dalších se to Tomáš "snažil uhrát", aby nebyl odveden a nemusel do války. V první fázi se mu to zřejmě povedlo (byl drobné postavy a měl snad i podváhu). Nakonec se na jevišti válečného konfliktu objevil.

3. pěší pluk na Piavě

Tomáš Závodský byl pěšákem 3. pěšího pluku, v roce 1915 ve 4. rotě. V Seznamech ztrát, vydaných 15. března 1918 jen můžeme najít jako raněného. Stejně tak je zde mezi raněnými uveden i Jakub Závodský z Uhřic, ročník 1890.

Záznam o zranění Tomáše Závodského z Uhřic. 3. pěší pluk, 10. rota. Zdroj: Zdroj: Vertlustliste, 15.3.1918, č. 600, str. 58, ISSN 2076-0434. Národní knihovna ČR, systém Kramerius.

Je zde jako "ErstRes", tedy náhradní záložník. To by potvrzovalo hypotézu o úspěšné superarbitraci. S postupem času, rostoucím množstvím ztrát a s nedohledným koncem války se pravděpodobně dostal do válečné mlýnice i Tomáš Závodský. Byla to cesta "od verpánku do zákopů" a pokud byl opravdu drobné postavy (i Jakub Adamec a Jan Drápal měřili pod 160 cm), byly podmínky na Piavě s podvýživou, špatnou hygienou apod. opravdu nemilosrdné.

V době zranění byl Tomáš Závodský a 3. pěší pluk součástí Sočské armády na italské frontě, dislokované v místech, kde později zahynul. Výše evidované zranění, pravděpodobně ze zimy 1917-18, nebylo tím "osudovým".

Pro lepší představu širších souvislostí na dnešní mapě - označena je Fosselta di Piave, místo, kde zahynul Tomáš Závodský. Vpravo pobřeží Istrie v Chorvatsku, odkud dovolenkáři v létě plují loděmi na výlety do Benátek (Venezia). Zdroj: Mapy.cz

Díky kartotéce padlých (najdete zde dokonce dva kartotékové lístky) lze identifikovat, kdy Tomáš Závodský zahynul. Bylo to u obce Fossalta di Piave. Zemřel 16. června 1918, pár měsíců před koncem války, pět dnů před třetím výročím vlastní svatby.

Ve Fossaltě můžete absolvovat okružní 11 km dlouhou trasu nazvanou La Guerra di Hamingway (Hemingweyova válka). Když byl mladý americký dobrovolník zraněn v červenci 1918, pobýval v nemocnici právě ve Fossaltě di Piave. To už bylo po smrti Tomáše Závodského, kterého v tomto městečku spojuje se spisovatelem tragičtější osud. 

Pohled italského vojáka na bitvu o slunovratu je zachycen v podobě jeho dopisů a deníku zde (v  italštině).

V inkriminované době (červen 1918) byl 3. pěší pluk součástí 24. pěší brigády v sestavě 12. pěší divize (12 ID) Sočské armády. 

Následující mapa ukazuje postup 12. pěší brigády jižně od Fossalty mezi 16. až 18. červnem 1918. Tohoto postupu se už Tomáš Závodský nedožil. Padl 16. června. Pohřben byl ve společném hrobě ve Fossata di Piave.

Díky webům a ÖULK víme poměrně přesně, co se v daném místě při ofenzivě na Piavě odehrávalo. I to, že Čechoslováci zde stáli proti Čechoslovákům. Legionáři proti vojákům rakousko-uherské armády. Přiznám se, že mě moc "nebaví" diskuse "kdo byl víc", zda legionář nebo voják rozpadající se monarchie. Na Piavě padly desetitisíce našich předků z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska, z území státu, který se oficiálně zrodil o čtyři měsíce poté, co skončil na Piavě život Tomáše Závodského.

Mapa 20 z publikace ÖULK, ročník 1918 ukazuje situaci v okolí Fossalty na řece Piavě mezi 16. a 18. červnem 1918. Tomáš Závodský se dílčího (i když nesmyslného) posunu během ofenzivy nedožil. (12 ID - 12. pěší divize, jíž byl součástí). Zdroj: ÖULK, díl 7, ročník 1918, mapa č. 20. (Zelené poznámky jsem do mapy vložil.)

Bitva o slunovratu (Fossalta di Piave)

Tomáš Závodský byl u Fossalty smrtelně zraněn během událostí, které svědčí o blížícím se rozvratu vy vysílené a sužované rakousko-uherské armádě, kde vojáci plnili rozkazy (nebo se snažili zběhnout) a byli jako "kusy dobytka na porážku". Byla to předposlední ofenziva či "bitva na Piavě" a kvůli datu 21. června dostala pojmenování "bitva o slunovratu". Toho (stejně jako výročí svatby) už se Tomáš Závodský nedožil.

Takto popisují události některé internetové zdroje.

"...Přesto císař Karel podlehl Conradovu naléhání a již tak slabé rakousko-uherské polní síly, rozdělené do dvou stejně silných skupin, nastoupily 15. června 1918 k úderu. Neblahá očekávání se vyplnila; zatímco Conradovo uskupení v horách uvázlo prakticky ještě týž den, Boroevićovy síly pronikly na několika místech do mělkých předmostí za řeku, pak se ale i zde postup zastavil. K nedostatku sil, munice i ostatních zásob se přidala nepřízeň přírody; deště v horách vzduly hladinu Piavy, přívalová vlna strhala válečné mosty a přeprava přes řeku se zastavila. Jednotky, zalehlé v blátě na předmostích západního břehu, marně čekaly na střelivo a kousek chleba. U kotvišť bezmocně ležely a umíraly stovky raněných, neboť sanitní pontony snažící se překonat vodní proud, byly potápěny vysokými vlnami a palbou italského dělostřelectva. Nakonec císař Karel svá vojska z předsunutých postavení za řekou odvolal a ta se ve dnech 21.–23. června s velkými obtížemi vrátila zpět do svých zákopů na východní břeh. Tuto červnovou bitvu, jež se stala zlověstným znamením pro Rakousko-Uherskou armádu a urychlila i pád habsburského mocnářství, nazvali Italové battaglia del solstizio (bitva o slunovratu)."
(Zdroj: http://dejinyasoucasnost.cz/archiv/2006/12/na-piave-zvecera-/)

"...Hlavní útok na Piavě se odehrál na dvou místech: Italy hájené pohoří Montello  sice rakousko-uherské (přesněji - většinou české) jednotky, po předchozím překročení rozvodněné Piavy a za cenu obrovských ztrát, z větší části dobyly, po zhroucení svého týlového zabezpečení, způsobeného rozvodněním řeky Piave, se však opět spořádaně stáhly na levý břeh. Obdobně to dopadlo v bahnitém terénu na jižním křídle u Fossalty. Pravda je ovšem taková, že i kdyby nedošlo k rozvodnění řeky, pravděpodobně by ofenzíva neuspěla. Italové sice byli horší vojáci, ale byli připraveni a bez rychlého přesunutí těžkého dělostřelectva na dobytý břeh, by se rakušané dále než 20 km zřejmě nedostali. Navíc, jako už bylo zmíněno, chyběla jim munice..."
(Zdroj: http://www.grandeguerra.cz/PIAVA-61918-a-101918.html)

"...Mladý americký dobrovolník u Červeného kříže, Ernest Hemingway, byl také svědkem těchto bitev na Monte Grappa a řece Piave. Poté co byl zraněn, když Italům přinášel potravinové příděly, napsal domů o krutosti bitvy, nemocnicích a o tom, „jak země zčernala mrtvými Rakušany“. Bitva o Slunovratu byla „velkým vítězstvím a ukázala světu kvalitu italských bojovníků.“ Bitva podél řeky Piave, kde Rakušané podnikli největší úsilí při útoku, byla katastrofa. Přestože byli Italové přečísleni v poměru dva ku jedné, udrželi linii. 17. června 1918 bylo předmostí na řece Piave, které bylo sedm kilometrů hluboké a dvacet kilometrů široké ztraceno, kvůli rozvodnění řeky, které bylo způsobeno silnými dešti. 24 tisíc Rakušanů bylo tak odříznuto a poté i zajato..."
(Zdroj: https://www.valka.cz/11362-Monte-Grappa-1917-18)

Obrázek je docela plastický a vyniká z něj jistá zoufalost a nesmyslnost celého počínání, které bylo ovlivněno počasím a přírodními živly.

Lístek z Kartotéky padlých v 1. světové válce, který poskytuje podrobnější informace o Tomáši Závodském z Uhřic. Zdroj: Vojenský ústřední archiv. 

To, že Tomáš Závodský padl v boji, potvrzuje i úmrtní matrika 3. pěšího pluku, ve svazku, na který odkazuje kartotékový lístek.

Tomášův zraněný bratr Jakub

V Seznamech ztrát najdeme také záznam o zranění Jakuba Závodského z Uhřic. Byl to mladší bratr Tomáše a byl zraněn v průběhu léta 1917. Jakub (*1890) se v únoru 1916, až v průběhu války, o rok později, než jeho starší bratr Tomáš, v Brně oženil s Ludmilou Bílkovou. Zápis ze seznamu ztrát ukazuje, že nebyl v "obvyklém" pluku doplňovaném z Čech nebo Moravy, ale v pluku, který byl původně ukrajinsko-polský. Mimo jiné byl pluk dislokovaný ve Lvově (Lemberg).

Záznam o zranění Tomášova bratra, Jakuba Závodského z Uhřic. 80. pěší pluk, 12. rota. Zdroj: Zdroj: Verlustliste, 6.7.1917, č. 596, str. 62, ISSN 2076-0434. Národní knihovna ČR, systém Kramerius.

Nepátral jsem po tom, na jakém bojišti byl Jakub Závodský zraněn. Je to jen střípek do příběhu...

Pod pokličku (neúplného) rodokmenu

Následuje rekapitulace "otcovské" linie v rodokmenu Tomáše Závodského. Z hlediska mužské pokrevnosti jsou tam dvě nejistoty ohledně otců, takže tato linie není čistě otcovská.

Pro zajímavost, web Billiongraves (záznamy ze hřbitovů) obsahuje fotografii hrobu rodiny Závodských z Vrahovic, místní části Prostějova. Štěpán Závodský byl (podle data narození - 1. září 1895) nejmladším bratrem Tomáše a Jakuba a uhřický rodák. Jeho dospělý život orámovaly dvě války. Další jména na náhrobku patří zřejmě manželce a dětem.

Hrob rodiny Štěpána Závodského, patrně nejmladšího syna Havla Závodského a Anežky Vavřinčík a nejmladší bratr Tomáše Závodského z Uhřic. Zdroj: Billiongraves.com 

Rodokmen Tomáše Závodského k datu publikování článku najdete zde.

(N-narozen, Z-zemřel, O-oddán)

• N 7.8.1722 Bartoloměj - Jiří Závodský a Anna, Kobeřice
• O 22.1.1758 Bartoloměj Závodský a Marianna (Jiří) Menšík, Kobeřice
• N ??? Bernard - Bartoloměj Závodský a Marianna
• V matrice pro Kobeřice takový zápis není. Narodila se Dorota (*1760), Sebastian (1769). Prokázáno je úmrtí Bernarda (†1828) a Fabiána  (†1778). Předpokládaný rok narození Bernarda je 1761-1764. (Ale víte jak to je s předpoklady v genealogii.)
• O 2.10.1787 Bernard (Bartoloměj) Závodský a Veronika (Pavel) Horák, Zbýšov č. 37
• Z 5.2.1816 Veronika Závodský, Zbýšov č. 48
• První manželka Bernarda Závodského.
• N 8.12.1816 Anna - ??? a Anežka (Bartoloměj) Trnka, Zbýšov č. 52
• Byla Anna dcerou Bernarda Závodského? Anna je (viz. níže) budoucí svobodná matka, které se narodí Havel Závodský.
• O 6.7.1818 Bernard (Bartoloměj) Závodský, Zbýšov č. 48 a Anežka (Bartoloměj) Trnka, Křenovice
• Anežka už v té době byla svobodnou matkou.
• Z 19.10.1828 Bernard Závodský, Zbýšov č. 37
• O 27.1.1839 Václav (Josef) Šavrňa, Zbýšov č. 37 a Anežka (Bartoloměj) Trnka, Zbýšov č. 39
• Svatba Anežky, vdovy po Bernardu Závodském.
• Z 10.9.1849 Václav Šavrňa, Zbýšov č. 39
• Z 17.9.1849 Anežka Šavrňa (vdova po Bernardu Závodském, rodem Bartoloměje, Trnky), Zbýšov č. 39
• N 16.10.1852 Havel - Anna (Bernard) Závodský, Zbýšov č. 52
• Havel se narodil jako nemanželské dítě Anně, která byla nemanželskou dcerou Anežky Trnka a pravděpodobně Bernarda Závodského.
• O 14.11.1876 Havel (Anna) Závodský, Zbýšov č. 17 a Anežka (Fabián) Vavřinčík, Uhřice č. 99
• N 8.12.1886 Tomáš - Havel Závodný a Amálie, Uhřice č. 112
• O 21.6.1915 Tomáš (Havel) Závodný, Prostějov a Amálie (Matylda) Kocourek, Prostějov
• Z 16.6.1918 Tomáš Závodský, Fossalta di Piave, Itálie

Čest jeho památce!

Památník padlých v Uhřicích. Zdroj: VETS, fotil Petr Něnička

František Buchlovský (*1884 - †1914) - asi nepoznal syna, který se oženil v roce 1943

František Buchlovský je jedním z těch 28 uhřických mužů Velké války, o nichž a jejich konci mám jen minimum informací. Rod Buchlovských se v chalupě č. 31 v Uhřicích zjevuje v době chybějících matrik před koncem 18. století. Z "kmenového listu" či vojenských "dokumentů" mám jen jeden list.  No, spíše lístek (A6). Není ani v Kartotéce padlých VÚA, jen zmínkou je v databázi VHA.

Pouze několik základních informací o Františku Buchlovském ze zpracovávané Databáze VHA. V podstatě to jsou údaje z onoho jednoho papíru, který mi přišel k vyžádanému kmenovému listu (obrázek níže). Zdroj: Vojenský ústřední archiv

Mám však Františka Buchlovského ve své "rodokmenové" databázi FamilyTree Builder. Spojuje nás společný předek - František Rozehnal (*1710-†1765). Tady je "rychlá linka" od jeho dcery Anny Rozehnalové k pradědovi Františka Buchlovského.

• N 1749 Anna - František Rozehnal a Anna, Uhřice
• O 1770 Tomáš (Jiří) Mlčák a Anna (František) Rozehnal, Uhřice
• N 1773 Alžběta - Tomáš Mlčák a Anna, Uhřice
• O ???? Josef Kyselka a Alžběta (Tomáš) Mlčák, ???
• N 1795 Františka - Josef Kyselka a Alžběta, Uhřice
• Skrze dceru Mariannu (*1802) byl Josef Kyselka pradědem padlého Jakuba Adamce.
• O 1818 Jiří (František) Buchlovský a Františka (Josef) Kyselka, Uhřice
• Jiří Buchlovský byl pradědem Františka Buchlovského z památníku (viz. souhrn mužské linie předků na konci článku).

Ostatně, v rodokmenu Františka Buchlovského najdete, kromě Archlebova a Uhřic, předky také v Nížkovicích, Křenovicích, Slavkově (u Brna), Spešově nebo Kunčině Vsi (odkud pocházeli třeba také předci Richarda Miholy, řezníka z Uhřic, který za války zemřel v Polsku a jeho jméno je také na uhřickém památníku).

František Buchlovský

Pravděpodobně znáte moravskou lidovou písničku "Ej od Buchlova větr věje". Možná z Buchlova jsou kořeny příjmení Buchlovský, jehož "hnízdo" se v současné době nachází na Kyjovsku.

Současný výskyt příjmení Buchlovský v ČR. Nejvyšší hustota (nejtmavší místo) je na Kyjovsku. Zdroj: KdeJsme.cz

František Buchlovský se narodil na úsvitu léta, 20. června 1884 v Uhřicích. Otec Jiří Buchlovský byl uhřický rodák, matka Marianna, byla dcerou svobodné matky ze Spešova na Blanensku. Kde a kdy se vzali Františkovy rodiče, a jak tedy byla překlenuta 60 kilometrová vzdálenost mezi jejich rodnými obcemi, to jsem dosud nevypátral. Ve Spešově se svatba neodehrála a její zápis pravděpodobně skrývá "živá" matrika Uhřic, uložená na OÚ v Žarošicích. Tam budou ukryta i jména a narození jejich dětí (sourozenců Františka Buchlovského).

Já jsem při jedné z návštěv matriky v Žarošicích hledal hlavně narození Františka Buchlovského. To se mi podařilo potvrdit. Shodou okolností jsem objevil také narození jeho syna Františka. Ten přišel na svět na počátku války (23. srpna 1914) a během další války (1943) se oženil. Něco, co si neumíme představit a buďme rádi, že jsme nic takového nezažili. Podobně jako jeho otec, tak i František Buchlovský - syn si vzal dívku z Násedlovic. Odhaduji, že žijící pravnuci či pravnučky Františka Buchlovského z Velké války by tedy mohli být zhruba v mém věku.

František Buchlovský, kterému patří tento medailonek, se oženil 19. září 1911. Měl mladinkou manželku, které v době svatby ještě nebylo ani 18 let (možná šlo o "nutnou" svatbu). Jako ročník 1884 byl povolán na frontu okamžikem mobilizace koncem července 1914. Bylo to tři týdny předtím, než se mu narodil dříve zmíněný syn František. Pokládám za pravděpodobné, že svého syna nespatřil. I proto, že sám, jako táta, velice brzy zahynul na území dnešního Polska. V Uhřicích zanechal manželku a novorozence. Je to podobná "zápletka" jako u Matouše Peroutky, který zřejmě nikdy nespatřil svou dceru.

Mladá, sotva dvacetiletá vdova Marie (rodem Josefa Švaňhala z Násedlovic), minimálně s jedním batoletem se patrně opět vdala. To je potřeba ověřit.

Odpovědi na nevyřešené otázky z rodokmenu Františka Buchlovského, ukrývají matriční knihy v Žarošicích, jejichž matrika spravuje matriční knihy pro Uhřice i Násedlovice. 

Tři a půl měsíce Velké války

Jak už jsem napsal výše (a podle serveru Velká válka) "...byli okamžikem mobilizace povoláni všichni záložníci, tedy muži ročníků 1882-1889, kteří si byli v letech 1903-1913 odbyli prezenční službu. Ti doplnili mírové početní stavy jednotek na válečné." 

František Buchlovský absolvoval "vojnu" v letech 1905-1908. Podrobnosti neznám. To, co mi přišlo k Františku Buchlovskému z Vojenského historického archivu bylo velice stručné. Jeden lístek s touto kopií.

Informace k Františku Buchlovskému z VHA. Původně nezvěstný na ruské frontě, poté úmrtí 19.11.1915. To jsou informace s lístečku o velikosti A6. Zdroj: VHA

Východiskem následujících "spekulací" budiž informace o vojenském zařazení - 25. prapor polních myslivců (Feldjägerbataillon Nr. 25). S ním jsme se mohli už setkat - v medailonku Jakuba Adamce, který byl o 9 měsíců mladší, než František Buchlovský a padl u Dubu na konci prvního válečného měsíce. Mimochodem, Josef Kyselka (jak už jsem zmínil dříve) byl jejich společným předkem.

25. prapor polních myslivců byl zkraje války zařazen v sestavě (od nejnižší jednotky k nejvyšší):

• 49. pěší brigády
• 25. pěší divize (ID 25)
• II. sboru (II. Korps)
• 4. armády (do 15.11.1914) a 1. armády (od 15.11.1914)
• Podle serveru Velká válka.

Za datum smrti Františka Buchlovského je označen 19. listopad 1914, takže můžeme sledovat pohyb a lokaci 4. a 1. armády a v jejich rámci místa působení II. sboru.

ÖULK v dílu 1, který zahrnuje rok 1914 ukazuje (leták 20 a 26) situaci v listopadu 1914, z níž je patrná poloha II. sboru a 25. pěší divize zhruba 30 km jihovýchodně od Czenstochowe, mezi obcemi Žarki a Wlodowice. Hypoteticky je to oblast, kde František Buchlovský zahynul či zmizel.

4 dny před smrtí Františka Buchlovského. Stav 15.11.1914 s vyznačením polohy II. sboru. Zdroj: ÖULK, díl 1, 1914, leták č. 20.

10 dnů po smrti Františka Buchlovského. Stav 29.11.1914 s vyznačením polohy II. sboru a 25. pěší divize. Zdroj: ÖULK, díl 1, 1914, leták č. 26.

Na současné mapě pak kontext místa, kde zemřel 19. listopadu 1914 František Buchlovský vypadá takto. Mapu si můžete otevřít na tomto odkazu.

Zhruba mezi označenými místy se kolem 19.11.1914 pohyboval František Buchlovský. Zdroj: Mapy.cz

Chybějící matriky, Archlebov a Násedlovice

Při zkoumání předků v Uhřicích a Dambořicích i při přípravě rodokmenů padlých uhřických mužů z Velké války, mám vždy mrazení, abych v co nejméně případech narazil na odkazy v létech, kdy chybí matriky. Takový obrázek asi nemá nikdo z nás, kdo pátráme po předcích, rád.

To, co každý rodopisec nerad vidí - chybí matriky. Zdroj: MZA, Actapublica, sign. Dambořice opis9

Ovšem stává se. V tomto případě např. u sňatku Františka Buchlovského a Barbory Maleňák v roce 1788. Na falešnou stopu vás může zavést např. František Buchlovský z Dambořic (zemřel ale jako dítě). V Dambořicích totiž Buchlovští také žili. Stejně jako v okolních obcích, vč. Archlebova. Proto jsem rád, že jsem ze střípků a drobných indicií mohl najít rodiče Františka Buchlovského - Vavřince a Johannu. Děti se jim totiž narodily v Archlebově (naposled dcera Thekla v roce 1773) i v Uhřicích (poprvé syn Martin v roce 1775). Vavřinec Buchlovský se však s Johannou oženil mimo Archlebov (Násedlovice, Žarošice, Uhřice nebo Dambořice).  

Na skok do Archlebova...

Z Archlebova pochází také jeden z padlých mužů Velké války a nositel příjmení Buchlovský, desátník 25. domobraneckého pěšího pluku, Jan Buchlovský. Zahynul několik dnů po uhřickém Josefu Kořínkovi a stejně jako on, byl pohřben v Doberdu, na stejném hřbitově. Pravděpodobně měl Jan Buchlovský stejné předky v Archlebově, jako František Buchlovský. Chcete-li, můžete si to sami vypátrat. Archlebovská matrika z roku 1880 ještě není digitalizovaná, snad je stále k nalezení ve Ždánicích na Obecním úřadu.

Kartotékový lístek Jana Buchlovského, který padl na planině u Dobreda 21. října 1915. Zdroj: Kartotéka padlých VÚA

Památník padlým v Archlebově, kde je jméno Jana Buchlovského, byl s fotografií zmíněn v minulém článku, protože poukazuje i na Tomáše Mazla (s nímž je František Buchlovský, hlavní postava dnešního medailonku) také spřízněn.

S Marií, rozenou Švaňhal, manželkou Františka Buchlovského, máme společné předky. Jsou jimi dambořičtí Václav Kramář (†1694), Jan Panáček  (*1673 - †1724) a Bernard Luskač (†1794). Rod jejího děda Františka Švaňhala  (*1822 - †1890) totiž žil po generace v Dambořicích, až se právě její děd přiženil do Násedlovic, kde si ji jako mladinkou dívku namluvil František Buchlovský.

...a do Násedlovic

Násedlovická nevěsta je pravděpodobně důvodem, proč jméno František Buchlovský (rodák z Uhřic, s kořeny z Archlebova) i s fotografií najdeme také na památníku padlým z 1. světové války v obci Násedlovice.

Na fotografii památníku v Násedlovicích je i fotografie Františka Buchlovského. Zdroj: VETS, foto Petr Něnička (2005)

Příprava shrnujícího článku o uhřických padlých (začal jsem s ní několik měsíců před zveřejněním) mě víceméně náhodou přivedla k tomu, že jsem Františka Buchlovského na tomto památníku  objevil. Když se tak stalo, pojal jsem záměr prozkoumat, jak se situace má se jmény Jan Švaňhal a František Švaňhal, které na fotografii také najdete. Co byste řekli?

František Švaňhal (*13.7.1897) byl bratrem Marie, a tedy švagrem Františka Buchlovského. Jako střelec 25. zeměbraneckého (střeleckého) pluku podlehl 24. září 1917 v polní nemocnici "u Calu na Soči" (?) zranění, způsobenému střepinou granátu, která jej zasáhla do boku. Patrně to bylo v okolí Gorice, krátce po 11. bitvě na Soči, během níž byly ztráty na obou válčících stranách přes 250 000 mužů. (Jako by zahynuli, byli zraněni zmizeli nebo nebo padli do zajati obyvatelé téměř celé Ostravy.) 

Fučík v brožuře Sočská fronta 1915-1917 (s. 49) píše: "Strašlivé ztráty na živé síle a materiálu překročily všechna dosavadní měřítka války masových armád. Rakousko-uherskému velení tato bitva jasně ukázala, že odolávat nepolevujícímu tlaku silného protivníka v těchto zničujících pozičních bitvách není dále možné a je nutno hledat jiné strategické východisko z krizové situace." (To už je příběh ofenzivy s podporou německé armády a zahnání italské armády 100 km od Soči k jiné řece - Piavě.)

František Švaňhal má v kartotéce VÚA celkem tři kartotékové lístky. Jeden je chybný a neúplný. Zdroj: VÚA Praha

S Františkem Švaňhalem se pojí také to, co jsem den před zveřejněním tohoto příspěvku zmiňoval na Facebooku MY ROOTS - "záhada" přeškrtnuté svatby.

Neuskutečněná svatba mezi Františkem Schovancem (strýcem mého "strýce z Uhřic") a Františkou Švaňhalovou v roce 1916. Zdroj: MZA v Brně, Actapublica, sign. 6035, Žarošice, str. 121 (online s. 59/130). 

Ženich František Schovanec, toho času u pluku č. 8 v okolí Hradce Králové, zplnomocnil 19. února 1916 zastupováním na svatbě Františka Švaňhala, bratra nevěsty. Budoucí manželský pár byl 3x řádně ohlášen, vše se zdálo být v pořádku. Ovšem, jak se dočteme v zápisu v matriční knize (zde),  "Sňatek tento uzavřen nebyl, poněvadž František Švaňhal odepřel ženicha zastupovati". Ženich sám už "druhou šanci" nedostal. Musel odtáhnout s plukem na frontu, kde na sklonku léta téhož roku padl. No a o rok a týden později padl i František Švaňhal, který z neznámého důvodu odepřel zastupování ženicha své sestry. K příběhu se ještě v budoucnu vrátím v dalších souvislostech.

Jan Švaňhal (*15.5.1897) byl stejně starým bratrancem výše zmíněného Františka Švaňhala. Jako vojín 3. pěšího pluku byl přidělen k pluku č. 74. V posledním roce války, 6. července 1918 zemřel na zápal plic v polní nemocnici č. 806 v Tyrolsku. Byl pohřben na hřbitově v Monterovere, asi 17 km jihovýchodně od města Trento (Trident). Podrobnosti (kromě kartotékového lístku) lze najít v úmrtní matrice pěšího pluku č. 3.

To, že byl Jan Švaňhal z 3: pěšího pluku (IR 3) přidělen k pluku č. 74, lze najít v matrice úmrtí IR 3. Zdroj: VÚA Praha

Zpět k Františkovi Buchlovskému

To byla "vsuvka" z Archlebova a Násedlovic, která je střípkem provázanosti a spřízněnosti různých lidí v různých obcích. Částečně je mohu odhalit díky "databázi" v rodokmenu, kterou si vedu. Ta mi ukazuje, že Jan Švaňhal byl dokonce mým "čtvrtým bratrancem třikrát posunutým", stejně jako František Švaňhal. To je větší příbuznost (díky Bernardu Luskačovi z Dambořic), než příbuznost v desátém koleni s Františkem Buchlovským.

Rozpracovaný rodokmen Františka Buchlovského si jako všechny ostatní, týkající se 28 mužů z památníku v Uhřicích, můžete prohlédnout na tomto odkazu. Rodokmen jeho manželky Marie, rodem Josef Švaňhal, vám mohu poslat, napište mi e-mail.

Zde je rychlé shrnutí otcovské mužské linie předků Františka Buchlovského. V archlebovské matrice můžete zkusit najít např. křest Vavřince Buchlovského, někdy kolem roku 1732. tak daleko už jsem nepátral.

(N-narozen, Z-zemřel, O-oddán)

• N 2.10.1765 František - Vavřinec Buchlovský a Johanna, Archlebov
• O 1788 František (Vavřinec) Buchlovský a Barbara (Matouš) Maleňák
• Informace pouze z indexu.
• N 21.4.1791 Jiří - František Buchlovský a Barbara, Uhřice
• O 18.8.1818 Jiří (František) Buchlovský, Uhřice č. 31 a Františka (Josef) Kyselka, Uhřice č. 56
• N 17.1.1820 Fabián - Jiří Buchlovský a Františka, Uhřice č. 30
• O 26.1.1841 Fabián (Jiří) Buchlovský, Uhřice č. 31 a Františka (Josef) Bělohoubek, Uhřice č. 76
• N 9.4.1859 Jiří - Fabián Buchlovský a Františka, Uhřice č. 31
• O ??? Jiří (Fabián) Buchlovský a Marianna (Barbara) Hrnčíř
• Nevěsta Marianna se narodila svobodné matce ve Spešově.
• N 20.7.1884 František - Jiří Buchlovský a Marianna, Uhřice č. 164
• O 19.11.1911 František (Jiří) Buchlovský, Uhřice č. 164 a Marie (Josef) Švaňhal, Násedlovice č. 158
• 22.8.1914 se jim narodil zmíněný syn František, který se oženil v roce 1943 s Antonií Lajgotovou. Jejich případné děti mohou být jen o něco málo mladší, než mi rodiče. Docela by mě zajímalo, zda a kde žijí. Třeba se někdo přihlásí.
• Z 19.11.1914 František Buchlovský, ??? (snad tam, kde ukazují v článku prezentované mapy)

Čest jeho památce!

Památník padlých v Uhřicích. Zdroj: VETS, fotil Petr Něnička.

Tomáš Mazel (*1874 - †1919) - kořeny ve (Viničných) Šumicích, konec neznámo kde

Toto je další medailonek s mnoha neznámými. Tomáš Mazel, jehož datum úmrtí na kartotékovém lístku VÚA je 31.12.1919, je jedním z nezvěstných, kteří k danému datu byli prohlášeni za mrtvé. Po Janu Drápalovi (*1873) je druhým nejstarším z 28 mužů, kteří vstoupili do Velké války a už se živí nevrátili.

Prázdné řádky = žádná stopa. Den a měsíc narození je správně, rok nikoliv. Zdroj: Kartotéka padlých VÚA

Kartotékový lístek uvádí jako datum úmrtí 31.12.1919. Z toho lze usoudit, že Tomáš Mazel byl nezvěstný a prohlášen za mrtvého. Takovou listinu k dispozici nemám.

Na památníku v Uhřicích je vytesáno, že Tomáš Mazel zemřel v roce 1915 ve věku 31 let, tzn., že se narodil v roce 1874. To je potvrzeno.

Výřez z uhřického památníku. Zdroj: vlastní foto

Otázkou je, jak to bylo či mohlo být. Celou pravdu a příběh se po 100 letech asi nedozvíme. Co jsem však během výzkumu, těsně před publikováním příspěvku zjistil je, že s Tomášem Mazlem máme společné předky - v Kovalovicích, před rokem 1702.

Tomáš Mazel

Na svět přišel Tomáš 27. prosince 1874 z lůna matky Anežky. Jeho otec, František Mazel, byl rodák z Lovčiček. Františkovi a Anežce Mazlovým se už dříve narodily v Uhřicích dvě dcery, Petronila a Kateřina.

Tomášův otec František Mazel se do Uhřic přiženil. Před svatbou v Uhřicích pracoval jako obuvník, oženil se 23. listopadu 1869. Ten den si za manželku vzal Anežku, dceru Kašpara Grmely.

Tomáš Mazel v Uhřicích narodil (v chalupě č. 88), leč oženil se v Archlebově. Pro tuto obec nedaleko od Uhřic jsou k dispozici digitalizované matriky oddávek až do roku 1942, ale nejsou k dispozici digitalizované matriky narozených a zemřelých. Svatba Tomáše Mazla a Marie, dcery Václava Němce z Archlebova, se odehrála ještě před "stoletím válek", 3. května 1899. Tomáš Mazel byl v Archlebově domkařem. Na jaře 1900 se mu narodila prvorozená dcera, pokřtěná po babičce - Anežka.

Když se Anežka Mazlová vdávala, za svědka jí byl Josef Mazel, bratr nezvěstného Tomáše a manžel sestřenice mé babičky Františky Rozehnalové (dcery Metoděje Rozehnala, který také ve Velké válce zahynul).

Blízko k Rozehnalům

Nezvěstný Tomáš Mazel měl také vazby na rodinu Rozehnalovu. Tomášova mladší sestra Marie se provdala za Josefa Rozehnala, bratra mého pradědy Metoděje Rozehnala (z památníku). Josef Mazel, mladší bratr nezvěstného Tomáše se zase oženil s Annou, sestrou praděda Metoděje Rozehnala.

Společné předky jsem však nenašel, snad někdy před rokem 1750 ve Šumicích.

Zranění jako jediná stopa(?)

Rakousko-uherská branná moc se před válkou skládala z tzv. společného vojska a v každé ze dvou částí monarchie (Předlitavsku a v Zalitavsku) existovala navíc ještě samostatná zeměbrana (Landwehr) a domobrana (Landsturm). Většina uhřických mužů sloužila u 3. pěšího pluku (IR 3), u 25. zeměbraneckého pěšího pluku (LIR 25) nebo u 25. domobraneckého pěšího pluku (LstIR 25), složených z rekrutů doplňovacího okresu Kroměříž.

Tomáš Mazel (kmenový list se nedochoval) absolvoval prezenční vojenskou službu pravděpodobně v letech 1895-98. Po "vojně" se oženil  a pak se mu narodila první dcera. Po mobilizaci v létě 1914 byli ihned povoláni i vycvičení domobranci II. výzvy, tedy muži ročníků narození 1872-1876. Z těch byly sestaveny domobranecké jednotky (ty v míru neexistovaly). Armáda v tomto složení během několika dnů po mobilizaci vytáhla do pole. Patrně i s Tomášem Mazlem.

Další (a možná současně jedinou) stopu lze objevit v Seznamech ztrát. Tomáš Mazel je zde několikrát uváděn jako zraněný. Jednak jeden Tomáš ze Žarošic (ročník 1886), příslušník 3. pěšího pluku. Ten není "náš", ale je příbuzný "našeho" Tomáše Mazla. Je zde však pěšák Tomáš Mazel (ročník 1874), příslušník domobraneckého praporu č. 42 (LstB. Nr. 42). Jak víme, Tomáš Mazel byl skutečně ročník 1874 a oženil se v Archlebově. Takže to je ten "náš". Záznam je ze Seznamu ztrát, vydaného 2. září 1915. Záznamy zde bývaly obvykle uveřejňovány se zpožděním několika týdnů. Usoudit můžeme, že byl zraněn v průběhu léta 1915. To by znamenalo, že přežil první rok války.

Záznam ze Seznamu ztrát. Zraněn byl Tomáš Mazel ze Žarošic, ročník 1886. Zdroj: Verlustliste ausgegeben, vydáno 12.10.1915, č. 290, s. 33, ISSN 2976-0434. 

Žarošický Tomáš Mazel byl pěšákem 3. pěšího pluku. Ten bojoval zhruba od května do září 1915 jako součást 11. armády ve skupině armád Mackensen. Leták 3 ze 3. dílu publikace ÖULK (rok 1915) napovídá, že 11. armáda byla součástí spojenecké ofenzivy kolem města Brest-Litevský (do dějin vešel 3.3.1918 kapitulací Ruska) a postupovala na východ. V tu dobu mohl být Tomáš Mazel zraněn.

Záznam ze Seznamu ztrát. Zraněn byl Tomáš Mazel z Archlebova, ročník 1874. Zdroj: Verlustliste ausgegeben, vydáno 2.9.1915, č. 255, s. 27, ISSN 2076-0434.

Zatímco kartotékový lístek u "uhřického" Tomáše Mazla, který žil v Archlebově naznačuje, že byl nezvěstný a asi prohlášen za mrtvého (31.12.1919), památník v Uhřicích udává jako rok úmrtí 1915. Protože se Tomáš Mazel objevil v Seznamu ztrát jako zraněný 2.9.1915, mohlo se také stát, že zranění nakonec podlehl. Záhadou je pro mě 42. domobranecký pěší prapor. Nedokázal jsem v podkladech najít, kde by mohl být lokalizován.

Podle kartotékového lístku, kde je napsáno, že Tomáš Mazel byl vojínem pěšího pluku 25, jsem zkusil hledat postup 25. domobraneckého pěšího pluku. Ten se v sestavě 4. armády od poloviny června do konce srpna 1915 pohyboval v podstatě na východním a severním křídle vedle 11. armády od Krašniku, přes Lublin, až severně od Brestu-Litevského. Oba Tomášové tak od sebe byli v bojích vzdáleni cca. 30-50 km. Celkový obraz poskytuje leták č. 36 z 2. dílu publikace ÖULK (viz. následující dva obrázky).

Postup 4. a 11. armády mezi 1.5. až 13. 7.1915 od Tarnowa ke Krašniku. Zdroj: ÖULK, díl 2, 1915, leták č. 36 (výřez).

Postup 4. a 11. armády mezi 13.7. až 26.8.1915 od Krašniku ke Brestu Litevskému. Možná během tohoto postupu byl zraněn (a možná zraněním podlehl uhřický Tomáš Mazel. (Přímé důkazy mi chybí.) Že byl někde kolem Brestu Litevského zraněn Tomáš Mazel z Archlebova je velice pravděpodobné. Zdroj: ÖULK, díl 2, 1915, leták č. 36 (výřez).

Postup 11. armády mezi 27.8. až 14.9.1915 za Brest Litevský. 4. armáda byla stahována. Zdroj: ÖULK, díl 2, 1915, leták č. 36 (výřez).

3. pěší pluk v sestavě 62. pěší divize najdeme jako součást X. sboru v polovině září 1915 několik desítek kilometrů severozápadně od města Lutsk ve Volyni (viz. ÖULK díl 3, 1915, leták 6). Ke zranění žarošického Tomáše Mazla mohlo dojít ještě v této fázi.

Tomáš Mazel (*1874) a Tomáš Mazel (*1886)

Oba výše zmínění zranění Tomášové, spolu byli spřízněni. Jeden během války zmizel, druhý se z války vrátil. Jejich společným předkem byl Cyril Mazel, ale trochu komplikovaným způsobem.

Cyril Mazel byl dědečkem nezvěstného Tomáše Mazla. To uvidíte v závěrečném shrnutí. Linie je přímá - Cyril měl syna Františka, ten měl syna Tomáše. 

U druhého Tomáše Mazla je to složitější. Když zemřel Cyril Mazel, jeho manželka se v roce 1857 provdala za vdovce Karla Vylentála. Než ovdověl, byla jeho první manželkou Kateřina, rodem Jiřího Válka. Spolu měli dceru Antonii (*1836). Antonie se shodou okolností také v roce 1857 provdala - za Martina, syna Cyrila Mazla. Jejich prvorozeným synem byl Tomáš Mazel (*1857), později (po svatbě s Antonií Adámkovou), otec zraněného Tomáše Mazla, který se vrátil po válce domů do Žarošic (zemřel v roce 1956).

Takové příběhy píšou dějiny menších obcí a různorodá vzájemná příbuznost jejich obyvatel. Sestra první manželky Karla Vylentála byla prababičkou dalšího z těch, kteří zemřeli jako vojáci ve Velké válce, Františka Horycha. Příběh sestry od babičky zraněného Tomáše Mazla (ze Žarošic) pro změnu vede k jinému z vojáků se jmény na památníku v Uhřicích - Bernardu Válkovi, který padl na italském bojišti. Reálně je asi těžko najít rodinu, která by nebyla Velkou válkou zasažena.

Zde je možný prostor, v němž Tomáš mazel z Archlebova a Tomáš mazel ze Žarošic mohli utrpět zranění. Je vymezen městy Lublin, Brest a Lutsk.

Jeden i druhý Tomáš Mazel se mohli pohybovat v létě 1915 v prostoru, který je vyznačen na současné mapě. Kolem Lublinu (bod 1) je východisko zhruba počátkem května 1915, Brest (bod 2) koncem srpna 1915 a Lutsk (bod 3) v případě žarošického Tomáše Mazla kolem poloviny září 1915. Nejistotu do toho vnáší zpoždění, s jakým se oba octli zapsáni mezi zraněnými v seznamech ztrát (obrázky výše). Zdroj: Maoy.cz

Ze Šumic do Archlebova... a neznámo kam

V rodokmenu Mazlů se projevuje to, co u mnohých dalších - přechod z Vyškovska do Uhřic. Stejně jako u příběhu Drápalů je to ze Šumic na Vyškovsku, které také byly součástí Lichtenštejnského panství. V rodokmenu je pár "zapeklitostí" vdovských sňatků, zejména kolem Cyrila Mazla, který hospodařil v Uhřicích a také poté v Lovčičkách. Domnívám se, že k přestěhování rodu Mazlů (kteří byli předky Tomáše Mazela) ze Šumic do Uhřic, došlo mezi roky 1796-1798. Byl to pár Jakub Mazel a Marianna. Marianna v roce 1800 v Uhřicích zemřela a Jakub Mazel se ještě téhož roku oženil s Rozinou, dcerou Martina Tomka. I tuto svou manželku přežil.

Příjmení Mazel a jeho výskyt v ČR. Zdroj: KdeJsme.cz

Uhřický rodák Tomáš Mazel má své jméno na památníku v Uhřicích. Po svatbě, od roku 1899 žil v Archlebově, takže jeho jméno najdeme i na tamním památníku obětem 1. světové války, který je evidovaným válečným hrobem CZE-6210-13860 (šesté jméno shora, v pravém sloupci).

Památník obětem 1. světové války v Archlebově na Kyjovsku. Kromě Uhřic je jméno Tomáše Mazla vytesáno i zde. Zdroj: Spolek pro vojenská pietní místa, fotil Petr Něnička.

Na památníku v Archlebově najdete také jména tří Němců - Jana, Josefa a Karla. Jsou uvedeni i v kartotéce padlých VÚA.

• Jan Němec (*1898) zahynul 28. prosince 1916 v Haliči v okolí města Brody (dnes Lvovská oblast na západě Ukrajiny).
• Josef Němec (*1893) zahynul 15. června 1918 na Piavě v Itálii. Podle úmrtní matriky 3. pěšího pluku padl v boji, byl roztrhán granátem.
• Karel Němec (*15.10.1898) byl jako nezvěstný prohlášen za mrtvého k datu 31.12.1919 (stejně jako Tomáš Mazel).

Matriky z přelomu století nejsou ještě pro Archlebov digitalizovány, takže zjistit, zda některý z nich byl bratrem manželky Tomáše Mazla (rozené Marie Němec) by bylo možné na matrice přímo v Archlebově. Příbuzenský vztah lze očekávat téměř s jistotou.

Rozpracovaný rodokmen uhřického rodáka Tomáše Mazla si prohlédněte zde.

(N-narozen, Z-zemřel, O-oddán)

• N 28.3.1698 Pavel - Pavel Mazel a Marina, Šumice
• V roce 1701 se manželům Pavlovi a Marině Mazlovým narodila i dvojčata - Martin a Kateřina.
• O 23.1.1724 Pavel (Pavel) Mazel a Dorota (Bartoloměj) Drápal, Šumice
• Myslím, že tady už jsme velice blízko společným předkům s dalším padlým/nezvěstným z Uhřic - Janem Drápalem. Matěj Drápal se narodil Bartolomějovi Drápalovi v Šumicích 3. ledna 1697. Tento Matěj pravděpodobně je také prapředkem zmíněného Jana Drápala.
• N 13.11.1724 Ondřej - Pavel Mazel a Dorota, Šumice
• O 22.10.1752 Ondřej (Pavel) Mazel a Apoléna (Jan) Šmerda, Šumice (od roku 1920 Viničné Šumice)
• Obec Šumice na Vyškovsku dnes nese název Viničné Šumice. I z této obce pochází někteří mí předci.
• N 12.7.1758 Jakub - Ondřej Mazel a Apoléna, Šumice
• O 2.5.1781 Jakub (Ondřej) Mazel a Marianna (Jakub) Blahák, Šumice
• Jakub Mazel byl dvakrát ženatý. Narodil se v Lovčičkách, přestěhoval se do Uhřic, kde v rce 1840 zemřel (jeho úmrtí je zapsáno v matrice Z pro Žarošice). 
• Jakub Blahák měl matku, která byla dcerou mého předka Jana Gressla z Kovalovic. To znamená, že s Tomášem Mazlem máme společné předky!
• N 3.3.1796 Cyril - Jakub Mazel a Marianna, Šumice č. 79
• V indexu N nedochovaných uhřických matrik je zapsáno narození Josefa Mazla a u něj tužkou později dopsání Cyril". Ve SmartMatech se objevuje Cyril Mazel narozený 6.3.1898 v Uhřicích 25, ale nevím o jaké důkazy se to opírá. Je to však kopírováno z jednoho rodokmenu na druhý.
• Cyril byl předkem obou Tomášů Mazlů, kteří byli ve válce zraněni. Byl dědečkem nezvěstného Tomáše z Archlebova a pradědečkem Tomáše Mazla, který se vrátil do Žarošic.
• O 7.1.1835 Cyril (Jakub) Mazel, Uhřice č. 25 a Marianna (Josef) Bílek, Dambořice č. 14
• Mariannu si Cyril Mazel bral jako vdovec po Kateřině Ovísek z Jezer., která zemřela v Uhřicích v roce 1834.
• N 9.2.1846 František - Cyril Mazel a Marianna, Lovčičky č. 50
• Po smrti Cyrila Mazla, se Františkova matka Marianna provdala v roce 1857 do Žarošic. V roce 1866 v Žarošicích zemřela v průběhu epidemie cholery, která oblast postihla (vč. Uhřic a Dambořic).
• O 23.11.1869 František (Cyril) Mazel, Uhřice č. 2 a Anežka (Kašpar) Grmela, Uhřice č. 76
• Příjmení Grmela se se hojně vyskytuje na Vyškovsku a Prostějovsku, ale výzkum jsem neprovedl.
• N 27.12.1874 Tomáš - František Mazel a Anežka, Uhřice č. 88
• O 3.5.1899 Tomáš (František) Mazel, Uhřice č. 154 a Marie (Václav) Němec, Archlebov č. 145
• Svatba se odehrála v Archlebově, kde se Tomáš Mazel přiženil. Proto je jeho jméno (bez dalších podrobností) i na pomníku v Archlebově.
• Z 31.12.1919 Tomáš Mazel (nezvěstný, prohlášen za mrtva)
• Nebo v létě 1915 podlehl zranění z boje na území dnešního Polska a Běloruska jak ukazují obrázky v tomto příspěvku?

Čest jeho památce!

Památník padlých v Uhřicích. Zdroj: VETS, fotil Petr Něnička.

P.S.

V kartotéce padlých z 1. světové války najdeme příjmení Mazel vícekrát. Vybral jsem "čtveřici" z Vyškovska, u níž lze předpokládat, že měla společné předky s Tomášem Mazlem z Archlebova, jemuž jsem věnoval tento medailonek. Platí to zejména pro Františka Mazla z (Viničných) Šumic, který (soudě podle data a místa) zahynul během 10. bitvy na Soče.