Antonín Kučera (*1894 - †1919) - nezvěstný mladík s fotografií v uniformě

Když jsem dělal první rešerši, nemyslel jsem si, že bych Antonína Kučeru dostal do databáze ke svému rodokmenu. Nakonec se ukázalo překvapivě brzy, že máme společné předky (rodiče jeho babičky). Bohužel vstupních informací ohledně války moc není. Byl vojínem a byl prohlášen za mrtvého k 31.12.1919. Vojenská jednotka, v níž byl zařazen, není uvedena. Skartován byl i kmenový list vojáka.

Východiskem pro "příběh z války" bylo "žlutý lístek".

Žlutý lístek z kartotéky padlých VÚA, jediné, o co se lze při pátrání po válečném osudu Antonína Kučery opřít. Zdroj: VÚA Praha

Je spousta amatérských genealogů, kteří při hledání svých předků z let Velké války má k dispozici o vojácích pouze tyto údaje. Existence kartotékového lístku totiž nezaručuje, že na něm najdete datum smrti, jednotku ani další informace. Když máte štěstí, je to fajn. Když se můžete opřít o kmenový list, je to ještě lepší. Když nic z toho není, publikace ÖULK a popis dění velké války vám nepomůže. Proto je tento článek docela krátký.

Antonín Kučera

Antonín patří k těm nejmladším, kteří odešli do války a už se živí nevrátili. Narodil se 4. února 1894 rodičům Antonínu Kučerovi a Ludmile z rodu Františka Bayera. Rodným domem byl dům č. 121 v Uhřicích. Matka Ludmila pocházela ze Žarošic a byla nemanželskou dcerou Marie Koutný, později provdané za Františka Bayera z Dalešic, který je dodatečně do matriky dopsán jako otec.

Toto propojení sňatkem s mužem až od Třebíčska (Dalešice, jsou obcí, kde se v místním pivovaru točil populární film Postřižiny) je jednou ze "zajímavostí" rodokmenu Antonína Kučery. Přišel jsem na něj částečně díky rodokmenu, který na MyHeritage spravuje pan Jaroslav Bajer. Podrobnosti a data jsem zjišťoval dodatečně. (Shodou okolností jsem v Dalešicích a okolí byl s rodinou o prázdninách 2017).

Oddávky rodičů Antonína Kučery (s označením faráře Osvalda Niklase). Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 6033,  s. 59 (Žarošice), online s. 322/214. 

Rodiče Antonína Kučery byli oddáni v Žarošicích 24. listopadu 1885. Oddával je žarošický farář Osvald Niklas, jehož podobiznu najdeme např. v knize Ždánsko, vydanou ždánickým učitelem Jakubem Vrbasem v roce 1930.

Žarošický farář Osvald Niklas. Zdroj: str. 558 - VRBAS, J. Ždánsko. Zeměpisný a dějepisný popis. 2. vyd. Žarošice: Město Žarošice, 2002. 749 s. ISBN není.

Vzhledem k věku se Antonín Kučera s největší pravděpodobností neoženil. V matričních knihách pro Uhřice, které zatím spravuje OÚ Žarošice zřejmě najdeme jeho starší sourozence neboť se narodil po devítiletém manželství svých rodičů. Tyto údaje jsem do doby psaní článku nezjišťoval.

Dochovala se však fotografie v porcelánovém rámečku, které Antonína Kučeru připomínala v době, kdy byl postaven památník padlým v Uhřicích.

Antonín Kučera, mladík, který zmizel za Velké války. Zdroj: OÚ Uhřice

"...pokládá se 31. prosince 1919 jakožto onen den, kterého nepřežil."

Těžko si představit někoho, kdy by přivítal úřední dopis, který obvykle obsahoval tuto nebo podobnou větu. V Uhřicích bylo po válce několik adresátů, kterým taková pošta od soudu přišla. Určitě manželce Františka Živěly (dopis byl součástí článku) či sestře Štěpána Rozehnala (tam šlo "již" o rok 1916). Pravděpodobně i rodičům nebo někomu ze sourozenců Antonína Kučery.

Antonín Kučera byl stejný ročník narození jako Josef Živěla. Shodou okolností také neznám jeho konečný osud. V článku o něm jsem rozvinul hypotézu o LIR 25 - Zeměbraneckém pěším piku č. 25, kde mohl narukovat. Hypoteticky se to může týkat i pěšího pluku č. 3 (IR 3).

Na památníku v Uhřicích je u jeho jména uveden jako rok úmrtí 1915 (viz. detail na obrázku). Také František Živěla byl za mrtvého prohlášen ke konci roku 1919 (jako den, který nepřežil), i když nezvěstným se stal už v září 1914. U něj o tom alespoň vypovídá kmenový list.

Výřez z desky památníku v Uhřicích. Rok úmrtí Antonína Kučery - 1915. Zdroj: vlastní foto 

V kmenovém listu, který byl skartován, bychom patrně nalezli podrobnosti. Lze očekávat podobný průběh jako u Františka Živěly. K určitému dni či rozmezí dnů v roce 1915 byl evidován jako nezvěstný. Pro rodinu pak žila naděje, že byl např. zajat a podobně. I ta pak po roce 1919 zhasla. Stejně jako předtím mladý život Antonína Kučery.

Kdybychom předpokládali, že Antonín Kučera "zmizel" v průběhu roku 1915 a byl součástí 25. zeměbraneckého pěšího pluku, stalo se tak pravděpodobně kdesi na území dnešního Polska nebo Volyně na Ukrajině.

Kučera - to je "kadeř" a "kštice"

Pro "příběhy" z války jsou důležité alespoň minimální vstupy. Jako všude v genealogii. Ty matriční se hledají snáze, něž ty vojenské. U Antonína Kučery chyběly detaily z války. Zde je k dispozici alespoň rozpracovaný rodokmen.

Když jsem byl s manželkou 17. března v Uhřicích, připomenout si 100 let od smrti mého praděda Metoděje Rozehnala, překvapilo mě, že v Uhřicích už žije pouze jedna rodina Adamců. Příjmení Kučera je v České republice plošně rozšířené. Původ jména podle Moldánové (kniha Naše příjemní) pochází od "kadeře" nebo "kštice", tedy lidí, kteří zřejmě měli bohaté vlasy. Jak to bylo s Kučery v Uhřicích a jejich kučerami to zůstane tajemstvím. Otazníkem k dalšímu bádání pro zájemce zůstává, odkud rod Kučerů do Uhřic přišel.

Při zpracování rodokmenu jsem narazil na některé chyby u nabízených SmartMatch v rodokmenech MyHeritage. V Uhřicích žili přibližně ve stejnou dobu dva Františkové s příjmením Kučera. Starší (*1786), který je zde v rodokmenu a žil v čísle 72 a mladší (*1794), který žil v čísle 52. Ten byl ženatý 2x. Onen mladší František Kučera byl ženatý dokonce 3x. Bohužel při narození Jakuba Kučery (zde v rodokmenu - viz níže) v roce 1816 je v matrice uvedeno číslo domu 52. To pak mate v přiřazování dětí. Naštěstí u matky je vždy zapsáno rodné příjemní. Přesto jsem narazil na rodokmeny, který byly chybné, dětí promíchané v různých manželských párech (resp. přiřazené pouze jednomu páru. Opět se potvrdila důležitost ověřování, dohledávání i akceptování chyb v matrikách.

Pro rekapitulaci uvádím otcovskou linii Antonína Kučery, jako u všech jmen a příjmení 28 mužů z Uhřic.

(N-narozen, Z-zemřel, O-oddán)

• N 1.1.1749 Melichar - Jan Kučera a Marina, Uhřice
• O 31.8.1749 Melichar (Jan) Kučera a Barbara (Martin) Prnka, Uhřice č. 20
• N 1786 František - Melichar Kučera a Barbara, Uhřice
• Přesné datum narození není kvůli ztraceným matrikám známo, rok narození je uveden v dochovaném indexu.
• O 18.11.1806 František (Melichar) Kučera, Uhřice č. 72 a Rozálie (Vendelin) Vítek, Uhřice č. 84
• Vendelín Vítek byl naším společným předkem, takže Antonín Kučera je jedním z mých "pra-bratranců" v rodokmenu.
• N 19.7.1816 Jakub - František Kučera a Rozálie, Uhřice č. 52
• O 14.2.1838 Jakub (František) Kučera, Uhřice č. 72 a Kateřina (Josef) Novozemský, Uhřice č. 17
• První manželka Jakuba Kučery zemřela 23. dubna 1853. Jakub Kučera se opět oženil za sedm měsíců.
• O 21.11.1853 Jakub (František) Kučera, Uhřice č. 72 a Barbara (Josef) Dobeš, Násedlovice č. 35
• Rod Dobeš byl v matrikách uváděn také jako Dobšák.
• N 13.3.1857 Antonín - Jakub Kučera a Barbara, Uhřice č. 17
• O 3.2.1886 Antonín (Jakub) Kučera, Uhřice č. 17 a Ludmila (František) Bajer, Žarošice č. 215
• N 4.2.18941 Antonín - Antonín Kučera a Ludmila, Uhřice č. 121
• Z 31.12.1919 Antonín Kučera - nezvěstný, prohlášen za mrtvého

Čest jeho památce!

Památník padlých v Uhřicích. Zdroj: VETS, foto od Petra Něničky

František Živěla (*1886 - †1919) - příběh ztracené naděje (a dvojitých předků)

Kulky, šrapnely, utonutí, epidemie... Byla spousta příčin, které rapidně snižovaly stavy armád během Velké války. Všechny najdeme také mezi příčinami toho, proč se 28 mužů z Uhřic nevrátilo domů. Nejsou mezi nimi ti, kteří se vrátili z války jako invalidé. Jsou tam však muži, kteří se stali v průběhu Velké války nezvěstnými a když zhasla veškerá naděje, byli prohlášeni za mrtvé. Poprvé jsem v souvislosti s nezvěstnými na blogu MY ROOTS zmiňoval Štěpána Rozehnala. Patří k nim i František Živěla, starší bratr Josefa Živěly, o jehož konci ve válce také nic nevím(e).

Nezvěstní se "ztratili" z evidence, nebyli nalezeni či "identifikovánl" jako mrtví, ani zajatí. Nad jejich osudy visel (zejména pro rodiny a nejbližší) velký otazník, spojený s nadějí. Byly takových desítky tisíc.

František Živěla

František Živěla je patrně prvním toho příjmení, kdo se v Uhřicích narodil. Byl totiž prvorozeným synem domkaře Josefa Živěly, který se do Uhřic přiženil ze sousedních Násedlovic, kde rod Živělů dlouhodobě žil. Narodil se téměř přesně deset měsíců po svatbě Josefa Živěly s Marií Magdalenou, dcerou uhřického domkaře Martina Šmudly. Je jedním z těch, kterým říkám "dítě svatební noci", ač je to myšleno s lehkou nadsázkou.

Na svět přišel František Živěla 7. prosince 1886 (svatba jeho rodičů byla 3. února 1886). Patří k těm mužům, kteří se stihli před válkou oženit a pravděpodobně mít i potomky. Oženil se 4. února 1912 v Brně, s Františkou Novotnou, rodačkou z Habrovan (obce, ležící mezi Nemojany a Rousínovem).

Toto zjištění (= blízkost Nemojan) ve mě vyvolalo lehké chvění, které se při hlubším dalším zkoumání předků Františky, rodem Novotný potvrdilo. Měli jsme společné předky! Těmi posledními byli Jakub Srna (*1698) z Lulče a jeho manželka Rosina Sysel (*1703) z Nemojan.

Společné předky s Františkem Živělou i jeho mladším bratrem Josefem mám skrze předky jejich matky Marie Magdaleny. O tom již byla zmínka v článku věnovaném Josefu Živělovi.

Pokud jde o jeho bratra Františka, podle kmenového listu byl při odvodu (1908) 164 cm vysokým čeledínem v Uhřicích.

Zápis svatby o pár let později (1912) vypovídá o tom, že byl řidič ("chauffeur") z Uhřic (zřejmě pracoval v Brně) a byl příslušníkem pěšího pluku č. 13. O takovém zařazení není v kmenovém listu žádná zmínka, navíc šlo o zeměbranecký pluk, doplňovaný z Olomouce a Šumperku. Tady trochu tápu. Že byl šoférem v Brně, to potvrzuje i oznámení o prohlášení Františka za mrtvého.

Prababičkou obou bratrů Živělových (měli ještě minimálně další dva bratry) byla Thekla, rodem Jiří Jevický z Násedlovic.  U tohoto příjemní je zajímavé sledovat jeho proměnu do zřejmě současné podoby. V indexech k matrikám se objevovalo pod písmenem G - Grwitzky, Gawitzky, nověji pak pod písmenem J - Jevický.

Nezvěstný, prohlášen za mrtvého

František Živěla byl odveden 23. května 1908 a k 1. říjnu 1908 byl zařazen do 3. pěšího pluku. Cvičení ve zbrani prodělal na počátku září 1911 a v březnu 1914. Mobilizován byl k 3.8.1914.

Podle karotékového lístku z databáze padlých byl František Živěla vojínem 3. pěšího pluku (IR 3). Do tohoto pluku patrně narukovala největší část mužů z Uhřic. IR 3 byl v průběhu Velké války součástí 23. pěší brigády (do konce srpna 1915) a 24. pěší brigády (do konce války). Podle dostupných dokumentů a map se server Velká válka snažil určit vojskové jednotky, v nichž byly jednotlivé pluky vřazeny v průběhu války a jednotlivých přesunů v rámci front. V úvahu přicházela zejména fronta v Haliči a v Itálii.

Velmi zhruba lze vymezit vojenské jednotky a jejich dislokaci. To by hypoteticky mohla být i místa, kde František Živěla zmizel, pokud bychom neměli žádnou dodatečnou informaci. Pravděpodobně toto rozdělení budeme ještě několikrát potřebovat.

• 1. armáda (od zahájení války do ledna 1915)
• 4. armáda (od března do května 1915)
• 11. armáda (od května do září 1915)
• 7. armáda (od října 1915 do května 1917)
• Sočská armáda (od srpna 1917 do listopadu 1918)

Světlo do pátrání vnesl záznam z kmenového listu vojáka. Je tam totiž zapsaná jedna podstatná informace. Velice záhy po mobilizaci, v týdnu od 8. do 16. září 1914, se František Živěla stal nezvěstným na ruském bojišti. Z výše uvedených variant tedy můžeme "lokalitu zmizení" hledat tam, kde operovala 1. armáda a její jednotky.

12. pěší divize mezi 1. až 11. září 1914 ustupovala východně od Kraśniku. Další ústup probíhal směrem na Tarnobrzeg. V tomto prostoru během ústupu František Živěla zmizel. Na mapě je stav 11. září 1914. Zdroj: ÖULK, díl 1, 1914, leták č. 13.

3 IR jako součást 12. pěší divize byl dislokován v Krakově. ÖULK nabízí mapu (č. 13), které ukazuje stav 11. září 1914. 1. armáda ustupovala pod tlakem ruské 9. armády. 12. pěší divizi najdeme na počátku září v okolí Kraśniku, koncem září už pár desítek kilometrů před Krakowem. Tento ústup fronty na západ v počátku války znamenal i "zmizení" Františka Živěly ve zmíněném inkriminovaném týdnu od 8. do 16. září 1914.

Poloha 12. pěší brigády v sestavě 1. armády 30.9.1914. František Živěla už byl v tu dobu 14 dní nezvěstný. Zdroj, ÖULK, díl 1, 1914, leták č. 14.

Nezvěstných v průběhu Velké války byly desítky tisíc. Znamená to, že nebyli nalezeni mrtvi, ani nebyli evidováni ve stavu zajatých. Vřava války, zmatky, strach... Faktorů, které mohly ovlivnit to, co se odehrálo je mnoho. 

Po nahlášení zmizení obvykle ještě běžela dvouletá lhůta. Pátrání iniciovala Františkova manželka Františka. Při bezvýsledném zkoumání byl voják prohlášen k určitému datu za mrtvého. U Františka Živěly to bylo k datu 31.12.1919, a to rozhodnutím Zemského soudu pro civilní věci ze dne 14. července 1923.

Z hlediska rodinného to může znamenat, že minimálně do rozhodnutí soudu v roce 1923 se vdova Františka Živělová podruhé neprovdala. V tu dobu měla 35 let, je tedy možné, že se tak stalo v následujících letech, což je věc, otevřená dalšímu bádání.

Současná mapa ukazuje vzdálenost (v dnešním Polsku), kterou při ústupu během září 1914 absolvovala 1. armáda v sestavě s 12. pěší divizí. Během první poloviny této ústupové "trasy" zmizel František Živěla. Zdroj: Mapy.cz

"Ztracených synů" bylo z Uhřic během války více. Kdo jsou spolu s Františkem Živělou další nezvěstní z Uhřic, o kterých budou příspěvky?

• Antonín Kučera
• Tomáš Mazel
• Štěpán Rozehnal - byl za mrtvého prohlášen ještě během války (1916)

Oznámení, kterým byla vyrozuměna rodina o tom, že pátrání pro Františku Živělovi bylo bezvýsledné a byl tedy prohlášen za mrtva. Zdroj: VÚA Praha, z kmenového listu Františka Živěly.

Bratři Živělovi v rodokmenu

Rodokmen Františka Živěly z mé databáze MyHeritage si můžete prohlédnout tady. Oproti údajům v rodokmenu jeho bratra Josefa jsem jej trochu rozšířil o další zjištěná data a údaje. Pokud byste chtěli získat také rodokmen manželky Františka Živěly, Františky, rodem Martin Novotný z Habrovan. Pošlete mi zprávu nebo mi napište na e-mail blog@liborfriedel.cz.

(N-narozen, Z-zemřel, O-oddán)

• N 23.10.1724 Karel - Matouš Živěla a Anna, Násedlovice
• O 29.6.1749 Karel (Matouš) Živěla a Alžběta Kolařík, Násedlovice
• N 14.12.1752 Tomáš - Karel Živěla a Alžběta, Násedlovice
• O 15.11.1781 Tomáš (Karel) Živěla a Veronika (Tomáš) Růžička, Násedlovice č. 58
• N 5.9.1792 František - Tomáš Živěla a Veronika, Násedlovice č. 68
• O 20.9.1820 František (Tomáš) Živěla, Násedlovice č. 89 a Thekla (Jiří) Jevický, Násedlovice č. 35
• N 2.9.1824 František - František Živěla a Thekla, Násedlovice č. 105
• O 26.10.1846 František (František) Živěla, Násedlovice č. 105 a Antonie (Martin) Trnka, Násedlovice č. 48
• N 25.3.1862 Josef - František Živěla a Antonie, Násedlovice č. 105
• O 3.2.1886 Josef (František) Živěla, Uhřice a Marie Magdalena (Martin) Šmudla, Uhřice
• N 7.12.1886 František - Josef Živěla a Marie Magdalena, Uhřice č. 6
• O 4.2.1912 František (Josef) Živěla, Brno-Komárov a Františka (Martin) Novotný, Habrovany
• František Živěla se ženil jako voják.
• Z 31.12.1919 František Živěla - nezvěstný, prohlášen za mrtvého

Čest jeho památce!

Památník padlých v Uhřicích. Foto VETS, Petr Něnička

Vídeň 17.3.1918, Belluno 18.3.1918, Borzecin 29.3.1915 a Uhřice 17.3.2018 - čtyři místa, jedna vzpomínka

Větrné a mrazivé sobotní "výroční" dopoledne

Sobota 17. března 2018, 10:45. S manželkou přijíždíme od Silničné a parkujeme auto před Obecním úřadem v Uhřicích na Hodonínsku. Z úřadu vychází tajemnice paní Alena Hovězáková. Její manžel za chvíli přiváží paní Bohumilu Bělohoubkovou, pamětnici, bývalou učitelku a ředitelku místní školy i kronikářku. Na místě je už pan Jaroslav Mihola, potomek jednoho z uhřických vojáků (Richarda Miholy), kteří zahynuli ve Velké válce. Posléze přijíždí zástupci tří generací Adamců z čísla 19 (otec, syn Mirek a vnuk). Dozvídám se, že jsou poslední Adamci v Uhřicích. Pro mě je to jedna z nejpřekvapivějších zpráv dne. Později ještě přijel další zástupce rodu Adamců, vzdálený bratránek, s nímž mám (jako se všemi Adamci původem z Uhřic) společné předky. Přivedl i svého malého syna. Venku je nevlídné počasí, fouká silný mrazivý vítr. Žádné idylické předjaří.

Památník se dočká rekonstrukce. S panem Jaroslavem Miholou jsme mohli zapálit svíčky a položit květiny. Richard Mihola zemřel ve válce 29. března 1915 v Borzecinu. Jeho příběh čeká na sepsání. Zdroj: vlastní foto, 17.3.2018, Uhřice.

Před 11. hodinou pokládám květiny u památníku a s pomocí domácího zapalovače pan Mihola (znovu) zapaluje svíčky. Jsem vnitřně rozechvělý. Původně to měla být má soukromá vzpomínka na výročí 100 let ode dne, kdy ve vídeňské nemocnici skonal můj praděd Metoděj Rozehnal, toho času vojín v jednom ze zásobovacích skladů. Bylo to v neděli 17. března 1918. O den později, 18. března 1918 zemřel v epidemické nemocnicí v italském Bellunu pra-bratranec Václav Bělohoubek. Nakonec jsem se zmínil na Facebooku a poslal mail paní Hovězákové z obecního úřadu. A jsem za to rád.

Zástupci rodů Adamec a Bělohoubek. Zdroj: vlastní foto, 17.3.2018, Uhřice.

Při vzpomínce se k mé velké radosti sešly zástupci čtyř rodů. V teple Obecního úřadu jsme mohli téměř dvě hodiny povídat, vzpomínat ukazovat fotky. Setkání nemělo připravený scénář a program. V hlavě každého byly nějaké příběhy, místní se dokázali rychle zorientovat v souvislostech "kdo je kdo" z potomků a příbuzných. Vždyť Uhřice a okolí, to jsou v podstatě jedna velká rodina, propletená vzájemnými vztahy, sňatky, dětmi... Lidé přichází a odchází, stěhují se, vzpomínají i zapomínají... Nejsem místní rodák, k Uhřicím mě poutají studentské vzpomínky na tetu a strýca Schovancovy (a na hody v listopadu), vzpomínky rodičů a to, že jde o rodnou obec mnoha mých předků.

Držme palce rekonstrukci památníku

Teď žijeme všichni zúčastnění v naději a očekávání. Do listopadu 2018 se památník obětem Velké války, postavený v roce 1927, dočká rekonstrukce. Jeho současná fotka je (a bude) součástí každého "medailonku", týkajícího se 28 mužů, jejichž jména jsou na památníku vytesána. Je skvělé, že se paní Aleny Hovězkové podařilo zajistit projekt s podporou Ministerstva obrany.

Moc tomu projektu fandím, rád jej podpořím příběhy oněch 28 mužů. Máme necelých 8 měsíců, abychom zkusili najít a kontaktovat:

• ty, kdož jsou potomky těch mužů a obětí války z Uhřic, kteří zanechali přímé potomky,
• ty, kdož jsou potomky např. z druhých manželství vdov po uhřických obětech války,
• ty, kdož jsou příbuzní či spříznění a zajímají je osudy zástupců rodů "mužů z památníku".

Bylo by totiž krásné, symbolické a smysluplné, kdyby se při odhalení rekonstruovaného pomníku sešli ti, kteří k němu mají či mohou mít nějaký vztah. K výročí 100 let ukončení prazvláštní války, jejímž efektem bylo i obnovení československé státnosti a vznik samostatného Československa, které bylo a je jako Česko a Slovensko ve svých "osmičkových letech" tak často zkoušeno.

Válečný hrob č. CZE-6210-13881 v Uhřicích (okr. Kyjov) u školy, 17. března 2018, krátce po 11. hodině. Zdroj: vlastní foto.

Ještě jednou moc děkuji všem, kdo se dnešní vzpomínky a setkání z různých důvodů zúčastnili. Moc si toho vážím.

Patříte-li k potomkům či příbuzným těch, jejichž jména obsahuje památník v Uhřicích (nebo někoho takového znáte či jste o něm slyšeli), ozvěte se. Přes kontaktní formulář na tomto blogu, přímo na mail nebo na Facebook MY ROOTS.