9. 2. 2018

Jakub Adamec (*1885 - †1914) - co se skrývá za jménem muže z památníku v Uhřicích

Seznam 28 mužů z Uhřic, kteří se nevrátili z Velké války domů jsem v článku seřadil abecedně. V popisování střípků které jsem o nich zjistit, ale podle abecedy postupovat nebudu. Výjimkou je písmeno "A". Jakub Adamec je první v abecedním pořadí a zároveň bylo jisté že při pátrání po údajích o něm, jej zařadím do svého širšího rodokmenu.

Jakub Adamec

Adamci patří mezi mé přímé předky. Popisoval jsem například, jak se hostinský Pavel Adamec s rodinou dostal z Nemojan do Uhřic, někdy na úsvitu 19. století.

Co (v tuto chvíli) vím o Jakubu Adamcovi? Narodil se 28. dubna 1885 v Uhřicích č. 66 do rodiny domkaře Tomáše Adamce a Magdaleny, rozené Valihrach (či Valehrach). Měl minimálně jednu starší sestru (Antonii, *6. června 1875) a jednoho staršího bratra (Jana, narozeného na den přesně dva roky po sestře Antonii, a to 6. června 1877). Po dalších možných bratrech a sestrách jsem v matrikách, dosud uložených na OÚ Žarošice nepátral.

Jakub Adamec byl malého vzrůstu, podle zápisů v kmenovém listu vojáka byl vysoký 159 cm. Měl hnědé oči a tmavě hnědé vlasy. Jeho původní fotografie z památníku (v porcelánovém oválném rámečku), jako většina ostatních zmizela a na výzvy uhřického obecního úřadu se ji zřejmě zatím nepodařilo dohledat. S trojicí Rozehnalů (Josef, Štěpán a praděda Metoděj) jsem měl v tomto případě obrovské štěstí, že fotky byly (někde) nalezeny.

Ze zápisu v matrice narozených vyplývá, že se Jakub oženil ve Vídni. Neměl jsem dosud příležitost navštívit tamní archiv(y), takže jméno a původ jeho manželky, popřípadě jejich dětí, zůstává (v tuto chvíli) hádankou. Svatba se konala 8. září 1910 a je tedy pravděpodobné, že se manželům Adamcovým před vypuknutím Velké války mohly narodit děti.

Záznam z matriky narozených se zápisem narození Jakuba Adamce (mobilem se mi to moc nepovedlo). Zdroj: OÚ Žarošice, matrika narozených (nezapsal jsem si evidenční čísla).

Na můj rodokmen se Jakub Adamec napojuje poměrně brzy. Našim společným předkem s Jakubem Adamcem byl již zmíněný hostinský, Jakubův praděd Pavel Adamec (*1774 - †1826), jeden z těch, kteří se narodili ještě v Nemojanech a zemřeli už v Uhřicích.

Padl v prvním měsíci války

Jakub Adamec není uveden v kartotéce padlých Vojenského ústředního archivu v Praze. Je však zapsán jako padlý v databázi Vojenského historického archivu v Praze. Byl jednou z prvních obětí rodícího se světového konfliktu. Zahynul v době, kdy snad ještě někteří doufali či žili v naději, že válka bude rychlou záležitostí. 

Sled událostí byl velice rychlý, díky ruské mobilizaci zřejmě i překvapivý a pro R-U armádu možná trochu nečekaný.
  • 28. června 1914 byl v Sarajevu zavražděn následník trůnu, arcivévoda František Ferdinand d'Este
  • 28. července 1914 vyhlásilo Rakousko-Uhersko válku Srbsku
  • 31. července 1914 došlo ke všeobecné mobilizaci v Rusku
  • 2. srpna 1914 byl aktivován do "bojové" válečné služby Jakub Adamec (podle průběhu vojenské služby byl v sedmileté periodě jako rezervista Landwehru)
  • 6. srpna 1914 vypovědělo Rakousko-Uhersko válku Rusku
Rusko po mobilizaci ihned zaútočilo na haličské frontě a postupovalo velice rychle vpřed (směr západ). Jakub Adamec padl poslední srpnový den roku 1914 na "ruském bojišti u Dubu", jak praví zápis v záznamu VHA. To je jedno z východisek pro příběh.

(Z uhřických obětí války padl dříve než Jakub Adamec pouze jeho jmenovec, Jakub Poláček, a to o necelý týden (26.8.1914), v bojích u Krašniku. Během prvního měsíce války s Ruskem tak přinesly Uhřice dvě oběti z řad svých mužů a rodáků.)


25. prapor polních myslivců

Jakub Adamec byl odveden roku 1906 a přidělen 25. praporu polních myslivců (Feldjägerbataillon Nr. 25). Z uhřických mužů jistě nebyl jediným odvedencem k tomuto praporu. Podle Wikipedie byli polní myslivci po celou dobu trvání rakousko-uherské monarchie elitními vojenskými jednotkami.

Historicky se u přijímání do "mysliveckých sborů" dávala přednost lesníkům a myslivcům, protože uměli ovládat zbraně tak, že nepotřebovali dlouhodobý střelecký výcvik. Prapor polních myslivců č. 25 vznikl v roce 1849. V roce 1914 měl štáb ve Vídni. Doplňovacím obvodem praporu bylo Brno. To je důvod proč k němu byl zařazen Jakub Adamec. Národnostně byl zhruba ze 75% tvořen Čechy, 22% byli Němci.

Forum Válka zveřejnilo na webu nedatovanou a neozdrojovanou fotografii vojáků 25. praporu polních myslivců (údajně z webu vysloužilci.cz, kde se mi ji nepodařilo dohledat). Zda by tomu náhoda chtěla a na fotografii je třeba i Jakub Adamec, to můžeme jen hádat. Spíše nám může posloužit jako dobový ilustrační snímek.


Na obrázku by měli být údajně vojáci 25. pluku polních myslivců. Kdy a kde byla fotografie pořízena není známo. Je na ní Jakub Adamec? Zdroj: www.forum.valka.cz

Podle webu Velká válka byl 25. prapor polních myslivců zkraje války součástí 25. pěší divize, zařazené ve II. sboru, v sestavě 4. armády. O poloze těchto jednotek vypovídá mapa z okolí obce Dub, kde Jakub zahynul. Mapa (obrázek dole) je součástí publikace ÖULK (Österreich-Ungarns Letzter Krieg 1914-1918) zachycuje polohu jednotek 1. září 1914, v 18. hodin, tedy večer následujícího dne po Jakubově smrti.

Osudová bitva u Komarówa

29.-30. srpna 1914 plánovala 4. armáda obklíčení Rusů v Komarówě. Jakub Adamec byl s největší pravděpodobností součástí této operace. II. sbor (podle mapy s 25. pěší divizí), kterému velel generál pěchoty Blasius Shemua, dostal obtížný úkol na levém křídle. ÖULK uvádí, že i přesto, že byli protivníci (Rusové) opakovaně poraženi, byli úžasně tvrdí a houževnatí. Boje probíhaly i za cenu velkých ztrát, v místech kolem Zámostí (Zamość) i směrem na Dub, kde se nejtvrdší střety mezi nepřáteli odehrávaly 30. srpna. Rusové nakonec začali ustupovat.

Den 31. srpna 1914 ÖULK přímo nezmiňuje. Je jistá možnost, že Jakub Adamec byl těžce raněn den předtím a zraněním podlehl 31. srpna 1914. Posun rakousko-uherské 4. armády (modře zakreslená poloha na obrázku) a ústup ruských jednotek (červené šipky) ukazuje mapa po skončení bojů. Mnoho vojáků za to zaplatilo svými životy, jako ostatně v mnoha následujících bitvách na všech frontách. Řízením osudu mezi nimi byl i Jakub Adamec. Začal se rýsovat obraz, který přetrval po další více než čtyři roky.

O operacích na území kolem Komarówa koncem srpna 1914, si můžete (v němčině) v případě hlubšího zájmu přečíst v 1. dílu publikace ÖULK, na str. 231-241 (najdete v Odkazech pod nadpisem Velká válka).

Jakub Adamec padl u Dubu na haličské frontě. 25. pěší divize je zde jako součástí II. sboru v sestavě 4. armády. Zdroj: ÖULK, 1914, mapa 11 (výřez)

V současnosti je Dub městečkem v Polsku. Leží na východě, nedaleko hranic s Ukrajinou, v Lublinském vojvodství. Nikde není uvedeno, kde konkrétně byl Jakub Adamec pochován. Patrně to bylo někde na území kolem Dubu.

Dub a jeho umístění v kontextu dnešní mapy. Zdroj: mapy.cz

Z rodokmenu Jakuba Adamce

Tady je sumář narození a sňatků v otcovské linii Jakuba Adamce, počínaje našim společným předkem, již zmiňovaným hostinským Pavlem Adamcem, který "otevřel dveře" Adamcům v Uhřicích.

(N-narozen, Z-zemřel, O-oddán)

  • N 19.6.1774 Pavel - Josef Adamec a Terezie, Nemojany č. 31
    • Pavel Adamec byl našim společným předkem.
  • O 10.11.1795 Pavel (Josef) Adamec, Nemojany a Rozálie (Jan) Přikryl, Nemojany
  • N 3.4.1804 Vincenc - Pavel Adamec a Rozálie, Uhřice č. 12
  • Z 18.3.1805 Pavel Adamec (otec Pavla Adamce), Nemojany
  • O 3.2.1826 Vincenc (Pavel) Adamec, Uhřice č. 41 a Barbara (Martin) Tesař, Uhřice č. 57
    • První svatba Vincence Adamce. Vincentova manželka Barbara zemřela 17. srpna 1834.
    • V prvním manželství se mu narodily min. 3 děti. Dcera Marianna zemřela 12 dnů před Vincentovou druhou svatbou, 1.10.1834.
  • O 13.10.1834 Vincenc (Pavel) Adamec, Uhřice č. 41 a Marianna (Josef) Kyselka, Uhřice č. 114
    • Josef Kyselka, praděd Jakuba Adamce, byl také pradědem dalšího uhřického vojáka, který zahynul zkraje Velké války, Františka Buchlovského.
  • N 11.12.1839 Tomáš - Vincenc Adamec a Marianna, Uhřice č. 41
  • O 11.5.1869 Tomáš (Vincenc) Adamec, Uhřice č. 78 a Magdalena (Martin) Valihrach, Uhřice č. 46
  • N 28.4.1885 Jakub - Tomáš Adamec a Magdalena, Uhřice č. 66
  • O 8.9.1910 Jakub (Tomáš) Adamec a ???, Vídeň
  • Z 31.8.1914 Jakub Adamec, Dub, Rusko
  • Z 16.2.1918 Tomáš Adamec (Jakubův otec) - přežil svého syna, ale konce války se nedočkal.

Mým cílem nebylo/není u každého z uhřických padlých sestavit úplný rodokmen a vývod předků, pouze představit milníky ze života v hlavní otcovské linii, pokud jsem je nalezl a propojit jej s lidmi/pra-příbuznými, které mám v širším rodokmenu. Týká se to i Jakuba Adamce.

Rodokmen Jakuba Adamce z mé databáze (s údaji, které mám  dispozici k datu publikování článku) si prohlédněte zde na obrázku (Dropbox). Budete-li o něj mít zájem, kontaktujte mě (formulář v pravém sloupci) nebo napište do komentářů.

"...im Gefechte bei Dub"

Jak už jsem zmínil, kartotékový lístek Jakuba Adamce v databázi padlých jsem nenašel. Jeho osudové milníky ukazuje výpis po vyhledání v Databázi VHA, kterou také spravuje Vojenský ústřední archiv. Na obrázku se můžete přesvědčit. Zápisy jsou postupně doplňovány, rok 1914 by již měl být součástí databáze.

Snímek obrazovky po vyhledání záznamu vojáka Jakuba Adamce, narozeného v Uhřicích. Zdroj: VÚA Praha - Databáze padlých VHA.

Blížím se konci "příběhu". Zde je zápis, jímž se uzavřel kmenový list Jakuba Adamce, protože se tragicky uzavřel jeho život . 31.8.1914 "im Gefechte bei Dub", v bojích u Dubu. 

Poslední zápis v kmenovém listu Jakuba Adamce s razítkem 25. praporu polních myslivců. Zdroj: Vojenský historický archiv

Svých třicátých narozenin se uhřický rodák Jakub Adamec nedočkal. Zda, popřípadě kde, žijí jeho potomci, to nechám pro tuto chvíli budoucnosti a jiným badatelům.

Čest jeho památce!

Památník padlých v Uhřicích (výřez). Zdroj VETS, foto od Petra Něničky


5. 2. 2018

28 mužů z památníku Velké války v Uhřicích - výzva od A do Ž nad rámec rodokmenu

O Uhřicích na Kyjovsku jsem už mnohokráte psal. Je to jedna ze silných větví mých kořenů. Také je to obec, kde najdete památníky. Jeden z nich, ten u školy, je věnován památce obětem 1. světové války. Je také evidovaným válečným hrobem č. CZE 6201-13881. Rovněž jeho fotku jste na blogu již mohli několikrát spatřit.

Zákon č. 122/2004 Sb., o válečných hrobech a pietních místech, definuje válečný hrob jako:

  • Místo, kde jsou pohřbeny ostatky osob, které zahynuly v důsledku aktivní účasti ve vojenské operaci nebo v důsledku válečného zajetí, anebo ostatky osob, které zahynuly v důsledku účasti v odboji nebo vojenské operaci v době války.
  • Válečným hrobem je pro účely zákona i pietní místo, kterým se rozumí pamětní deska, pomník, památník nebo obdobný symbol připomínající válečné události a oběti, které zahynuly v důsledku aktivní účasti ve vojenské operaci nebo v důsledku válečného zajetí, anebo oběti osob, které zahynuly v důsledku účasti v odboji nebo vojenské operaci v době války.

Muži, kteří se nevrátili z Velké války. Výřez válečného hrobu CZE 6201-13881. Jaké byly jejich osudy? GPS souřadnice íl49°03'2.70"N,16°56'48.19"E

Je na něm vytesáno také jméno mého praděda Metoděje Rozehnala. Stejně jako řada dalších jmen a příjmení.

Jaké osudy se za těmi jmény skrývají? Znamenalo a znamená to výzvu. Jako "hobík" jsem se jí pokusil uchopil. Některé dílčí osudy jsem poodhalil, některé zůstávají výzvou (např. k cestě do Vídně). Víceméně "od stolu" jsem to zkoušel a po delší pracovní odmlce ještě zkouším. Mám pro to minimálně pět důvodů.
  • Vypátrat alespoň pár střípků o kořenech těchto padlých, zemřelých a nezvěstných.
  • Zjistit/ověřit díky tomu, zda s některými (kterými?) mám(e) společné kořeny nebo nějaký pra-příbuzenský vztah.
  • Zúročit spolupráci s paní tajemnicí Obecního úřadu v Uhřicích Alenou Hovězákovou, která připravila projekt rekonstrukce památníku a podařilo se ji dohledat několik původních fotografií "mužů z památníku", včetně všech tří Rozehnalů.
  • Pokud tomu bude "osud" chtít, pomoci potomkům či příbuzným "mužů z památníku" usnadnit hledání některých informací, navést je na jejich vlastní výzkum apod.
  • Vzpomenout a oslavit 100 let od ukončení Velké války, která v důsledku znamenala i vznik samostatného Československa.
Ten šestý je, že mě to baví a zvláštním způsobem naplňuje. Povzbuzuje mě i to, že se občas ozve někdo, komu mé pátrání pomohlo, inspirovalo jej či dokonce našel něco konkrétního.

A zejména - tito muži si zaslouží to, ABY SE NA NĚ NEZAPOMNĚLO!


28 uhřických padlých či nezvěstných - od A po Ž

Zde je seznam 28 mužů, kteří jsou na památníku uvedeni. Bude-li jejich příběh publikován formou článku na blogu MY ROOTS, objeví se odkaz na příspěvek u daného jména muže. Avízo bude/bylo také na Facebooku MY ROOTS a na Google+. (Aktualizace 11.11.2018 - závěrečné shrnutí najdete zde.)

Toto jsou muži, kteří se nevrátili. Seznam je abecední.
  1. ADAMEC Jakub (*1885 - †1914)
  2. ADAMEC Jan (*1889 - †????)
  3. BĚLOHOUBEK František (*1885 - †1918) - 100 let
  4. BĚLOHOUBEK Václav (*1879 - †1918) - 100 let
  5. BUCHLOVSKÝ František (*1884 - †1914)
  6. DRÁPAL Jan (*1873 - †????)
  7. HALÍŘ Klement (*1894 - †1918) - 100 let
  8. HORYCH František (*1898 - †1918) - 100 let
  9. HOŘAVA Jan (*1891 - †1916?)
  10. KLAPIL František (*1890 - †1915)
  11. KOŘÍNEK Josef (*1878 - †1915)
  12. KUČERA Antonín (*1894 - †1919)
  13. MAZEL Tomáš (*1874 - †1919)
  14. MIHOLA Richard (*1876 - †1915)
  15. PEROUTKA Matouš (*1875 - †1915)
  16. PĚNČÍK Jan (*1883 - †1914?)
  17. POLÁČEK Jakub (*1882 - †1914)
  18. PTÁČEK Josef (*1890 - †1916)
  19. ROZEHNAL Josef (*1896 - †1915)
  20. ROZEHNAL Metoděj (*1879 - †1918) - 100 let, návštěva Uhřic
  21. ROZEHNAL Štěpán (*1885 - †1916)
  22. STŘEŠTÍK Martin (*1896 - †1918) - 100 let
  23. TICHÝ František (*1878 - †1915)
  24. VÁLKA Bernard (*1877 - †1916)
  25. VESELÝ František (*1891 - †1918) - 100 let
  26. ZÁVODSKÝ Tomáš (*1886 - †1918) - 100 let
  27. ŽIVĚLA František (*1886 - †1919)
  28. ŽIVĚLA Josef (*1894 - †1919?)

Protože jsem již dříve zjišťoval podrobnosti o tom, jak ve válce skončili tři muži s příjmením Rozehnal, ve seznamu jsou odkazy na tyto dřívější články. V souvislosti s aktuálním výzkumem jsem udělal už jen krátké shrnutí a zařadil fotografie. Článek najdete zde.

18 jmen ze seznamu lze nalézt v kartotéce padlých Vojenského ústředního archivu. Pouze u 6 obětí Velké války z tohoto seznamu se mi podařilo získat z VÚA jejich kmenový list.


"Výroční" Den válečných veteránů 11.11.2018 připadne na neděli. Nezapomeňte si koupit vlčí mák ZDE.

Různorodé osudy (s nešťastným koncem)

Někteří z oněch mužů se v Uhřicích nenarodili. Jsou zde rodáci např. z Drnovic, Jevíčka či Řečic. Do války odešli muži svobodní i ženatí, bezdětní i otcové synů a dcer. Několik mládenců se před válkou oženila mimo Uhřice či blízké okolní obce, např. ve Vídni, Prostějově či Šaraticích na Vyškovsku. Řada vdov po těchto padlých či nezvěstných se opět vdala, změnila příjmení a měla děti v dalším manželství.

Otazníků zůstává celá řada. Zejména u místa úmrtí či posledního odpočinku. V tom měl můj praděd Metoděj "štěstí". Zemřel ve Vídni a jeho tělo mohlo být převezeno a pochováno doma, v rodných Uhřicích.

Malá "zajímavost". Všechny z uvedených 28 padlých se mi podařilo dostat do příbuzenských vztahů v mé rodokmenové databázi MyHeritage Family Tree Builder. Snad se to dalo očekávat. Rod Rozehnalů žije v Uhřicích od roku 1726, od roku 1677 byl v sousedních Dambořicích. Vzájemná míra spřízněnosti díky sňatkům je velká. Takže mohu u mnohých mi "neznámých" říct, že byli vzdálenými příbuznými.

__________________________________________

Za ochotu děkuji paní matrikářce z Obecního úřadu Žarošice Lence Chalupové a paní tajemnici z Obecního úřadu Uhřice Aleně Hovězákové (od 1.7.2018 už na úřadu bohužel nepracuje).

Sám jsem zvědav, jak se bude ještě vyvíjet situace kolem rekonstrukce pomníku v Uhřicích. Po návštěvě v Uhřicích 17. března letošního roku a vzpomínce nejen na pradědu Metoděje věřím, že dobře, byť červen a červenec 2018 trochu zamíchaly kartami a na podzim budou volby do obecního zastupitelstva.


Aktualizace 9.11.2018

Už je hotovo! Včera jsem byl položit květiny u památníku v Uhřicích. Už je po rekonstrukci, takže vše dopadlo relativně dobře. Brzy by se měly nové fotky objevit i na webu Spolku pro vojenská pietní místa. Takto zrenovovaný památník vypadal při mé včerejší návštěvě.

Památník obětem válek po letošní rekonstrukci. Díky iniciativě paní Aleně Hovězákové. Zdroj: vlastní foto, 8.11.2018

Aktualizace 11.11.2018

Při příležitosti 100 let od ukončení Velké války a Dne vzpomínek je zde také shrnutí celého výzkumu ve "výročním" článku.

Výzva

Netuším kolik potomků a příbuzných těchto mužů žije (a kde), hledá či nehledá své předky, zná či nezná podrobnosti, o které by se dal příběh uhřických padlých obohatit. Výzkum není zdaleka ukončen. Týká se to i dalších - např. 16 uhřických mužů, kteří byli legionáři a vrátili se zpět. Chyběl ten šestnáctý - František Bělohoubek. Na památníku je však i legionář ze Žarošic.

Pokud o někom takovém víte nebo tušíte, že by mohl přispět či by jej mohlo takové pátrání zajímat, neváhejte mě kontaktovat. Buď přes kontaktní formulář na blogu MY ROOTS nebo přímo na e-mail. Nejlépe neanonymně, se jménem a kontaktem, na který se budu moci ozvat zpět.

Neobávejte se (kdykoliv) napsat své poznámky a postřehy do komentářů.


Poznámka: Jde o "hobby výzkum". Některé informace vyžadující cestování do matrik či archivů budou (alespoň v počáteční fázi) možná chybět. Výzkum nebyl financován žádným fondem EU a je projevem vděčnosti a respektu obětem Velké války a jejich rodinám. 


Facebook MY ROOTS


23. 5. 2017

Chvála kronik a pamětních knih - například z Uhřic

Kronika. Za tímto slovem hledejme řecký původ, týkající se času (Chronos) a dějepisných knih, análů (Chronika). Za kroniku můžeme považovat chronologicky uspořádané zápisy významných událostí a dat z historie. Wikipedie hovoří o kronice jako o "literárním žánru", který vznikl ve středověku a je složitější či košatější než letopisy.

Chvála kronik

Ze školních lavic si snad každý pamatujeme kronikáře jménem Kosmas a jeho Kroniku českou nebo knihu (nedávno jsem si ji přinesl domů) se stejným názvem, od dalšího kronikáře - Václava Hájka z Libočan.

Obálka Kroniky české Václava Hájka z Libočan, vydané v roce 1981 nakladatelstvím Odeon.

V úvodní vydavatelské poznámce (z roku 1981, str. 7) Hájkovy kroniky stojí:

"Jediné dílo příbuzného druhu, které mělo pro český život a kulturu podobný význam, byla latinsky psaná kronika pražského kanovníka Kosmy z 12. století, nedostižný zdroj a vzor pro ostatní kronikáře českého středověku, a nejen pro ně. Všichni z Kosmova díla čerpali a navazovali na ně. Výjimkou nebyl ani Hájek, po mnoha stránkách dovršitel tradice českého středověkého kronikářství a zároveň autor, který svým česky psaným dílem Kosmovu autoritu na dlouhou dobu zastínil a nahradil."

Národní kroniky o počátcích národů jsou významnými historickými prameny. Na Facebooku MY ROOTS jsem 21.5.2017 sdílel informaci o nové knize Josefa Bernarda Prokopa nazvané Sámo. O Sámovi máme útržky také pouze z kroniky, už z poloviny 7. století - Fredegarovy (Historia Francorum).

Vést kroniky mají povinnost obce, a to dle Zákona č. 132/2006 Sb. Např. pro obec s 500 až 2000 obyvatel se počítá s úvazkem kronikáře 2-7 hodin týdně.

Pokud si vedete kroniku rodu či nějakou podobu rodinné kroniky, o úvazku rozhodujete sami. Můj "úvazek" se díky profesní práci v posledních týdnech zkrátil. Kroniky obcí či školní kroniky a další rodopiscům pomáhají odhalovat některé podrobnosti, které by jinak (možná) zůstaly utajeny.

V příběhu o Babčanech jsem pár vět čerpal ze zápisků karlovické farní kroniky. Díky kronice Suchých Lazců jsem mohl obohatit svůj první zápis památníku jako válečného hrobu na webu Spolku pro vojenská pietní místa. V kronice Prostřední Bečvy jsem objevil, že v roce 1933 se zde odehrála vražda pro peníze a obětí byl syn mého předka. Kroniky prostě pomáhají!

U svých bližších prapředků, rodu Rozehnalů z Uhřic a jejich dalších rodových linií (rody Adamec a Hudec) se mohu opřít také o zápisy v kronice, resp. pamětní knize. Tentokrát z té uhřickéAktualizace 26.2.2018 - Kronika již na webu obce Uhřice k dispozici bohužel není. Co se v ní o Rozehnalech píše? A najdu tam něco i o jiných mých předcích? To byly otázky s nimiž jsem stránky kroniky často otvíral.

Uhřice, malebná obec na Kyjovsku. Zdroj: https://www.ziveobce.cz/uhrice_c586692


Druhý díl pamětní knihy v sobě ukrývá (str. 8), jak romanticky autor vnímá umístění malebných Uhřic. Velice dobře mu rozumím a zcela s ním souhlasím.

"Pěkné údolíčko, v němž jako v útulné kolébce hoví si naše vesnička..."


Díky za Uhřickou kroniku

Je milé, že pamětní kniha je k dispozici na webu ke stažení a "zkoumání". Ostatně mnohé z těchto pamětí, využili i autoři publikace Čtení o Uhřicích, vydané k 670. výročí první zmínky o obci Uhřice.

Kniha, která čerpá z pamětních knih obce Uhřice.

První díl kroniky zmiňuje např. pudmistry (purkmistr, někdo jako nynější starosta) a rychtáře, což byli jmenovaní obecní úředníci.

Z mých předků byl uhřickým purkmistrem Bartoš (Bartoloměj) Hudec (*1772 - †1814), a to mezi léty 1800-1809, a pak Silvestr Poláček (*1796 - †1861), manžel Anežky, dcery Bartoloměje Hudce. Ten pyl purkmistrem v letech 1836-1839, po smrti Fabiána Hudce. Z mých prapříbuzných byl rychtářem (1823) a purkmistrem (1831) Bartolomějův syn Fabián Hudec (*1797 - †1834). O Fabiánu Hudcovi vím, že se oženil v Uhřicích 12. února 1819 s Johannou, dcerou Jana Jandla, tedy z rodu, jehož člen (Martin Jandl, starosta Uhřic v letech 1864-1867) je také autorem uhřické pamětní knihy.

Kronika mimo jiné přibližuje veřejný život správců obce a jejich spolupráci s obyvateli (= sousedy).

"Hromady se odbývaly takřka každou neděli, konšelé v neděli odpoledne rozkazovali každý po jedné straně (vesnice) dohromady klepajíce lískovkou na dveře." (s. 29/116)

"... a rok uplynul, jak by ani nebyl, a sousedé se pilně do hromady scházeli, byla vždy valná a veselá hromada, obyčejně pokaždé byla nějaká pitka." (s. 30/116) Při spoustě příležitostí museli totiž "sousedé platit" vědrem vína. Např. dědictví, koupi pole apod. Chalupníci bez pole se pitek zúčastnit nesměli. Pouze ti sousedé, kteří měli 1/4 lánu a více.

"Pudmistři, rychtáři, konšelé, fojtík a obecní písař museli býti taky na každých námluvách a svobodních veselkách. Šenkýř každého roku i pastéř musel vystrojiti ouřadom skvostnou večeří a vína dáti dostatek." (s. 31/116) Jak vidno, kromě těžké práce se naši předci a "ouřadové" uměli veselit a jak se lidově říká "dát si do trumpety".

Jmenný seznam těch, kteří si od roku 1800 mohli "dávat do trumpety", tedy purkmistři (starostové) a rychtáři (jmenovaný úředník) najdete v kronice na str. 27/116.

Pamětní kniha zahrnuje také obsáhlejší poznámky ke škole. Bohužel, mezi svými předky nemám žádného, kdo by byl v tomto směru vzdělán a aktivní.

Putovali Hudci..., Adamci... a Valehrachové...

Každá kronika je pro rodopisce svým způsobem požehnáním. Jak dříve zmíněná karlovická (Babčani), tak i uhřická obsahují část, kde je napsáno "odkud kdo přišel". Je to nápověda - "Hudci z Kobeřic,... Adamci z Nemojan u Vyškova od r. 1796" (s. 34). Hudci i Adamci jsou v mém rodokmenu. Hypotézu o příchodu Hudců z Kobeřic jsem ověřoval dlouho, než jsem konečně našel to správné propojení. Dvakrát jsem to málem vzdal. Adamce z Nemojan mám také potvrzeny. Na toto téma jsem již publikoval články, mimo jiné i proto, že se tam vyskytuje např. mlýn Chobot a mlynáři. Pro rodopisce těžké, leč vděčné téma, pro hobíka několikanásobně.

Výzkum komplikují ztracené uhřické a dambořické matriky mezi roky 1785-1799. Dochoval se pouze index. Proto mohou být některé poznámky v pamětní knize o to cennější. Z indexu je patrno, že v roce 1796 si Bartoloměj Hudec vzal v Uhřicích Rozinu Valehrach/Valihrach. Ověření vazby na další větev předků - Valehrachy mi dalo také zabrat. Ale ukázalo se, že ti, co v Kovalovicích měli příjmení Valehrach, se jmenovali v Uhřicích Valihrach. Asi kouzlo nářečí. Vše to byly "záhady", které mě přitahují, a které občas nelze řešit obvyklou "logikou". Zejména, když ani kronika Uhřic se o příchodu Valihrachů nezmiňuje.

Rozehnalovi v uhřické kronice

Avšak zpět k Rozehnalům. Vzhledem k tomu, že šlo o starý uhřický rod, s napětím jsem očekával, zda a kdy zachytím nějaké zmínky s tímto jménem spojené. "Před 100 lety (1828) shledáváme již tato jména - Rozehnal..." (s. 34). Důkaz o příchodu Rozehnalů mám pro změnu v ruce už delší dobu. A jde o letitý zápis, který už jsem na blogu zmiňoval.

Martin Rozehnal, syn Karla Rozehnala se přiženil do Dambořic v lednu 1662. Jeho syn, Václav Rozehnal (*1678, Dambořice - †1751, Uhřice) se už ženil (roku 1704) v Uhřicích. Oproti Adamcům a Hudcům, byli Rozehnali starousedlíky ("sausedy") - nejprve z Dambořic (zde existuje soupis poddaných v městečku Dambořice dle lánového rejstříku z roku 1673), pak z Uhřic. Některé "příchody" se zřejmě tradovaly, některé nikoliv.

Kronika zmiňuje v čísle 166 Martina Rozehnala, rolníka, který měl přes 4 ha polnosti (II díl/s. 38).

Pamětní kniha uvádí také seznam gruntů a komu patřily (s. 62). Pravděpodobně se to týká stavu kolem roku 1920 (nynější majitel gruntu) a před rokem 1866 (poslední majitel gruntu). Z Rozehnalů jsou zde můj předek Jakub Rozehnal a jeho vzdálený bratranec Josef (Cyril) Rozehnal (viz. obrázek).

Kompilace ze soupisu gruntů v kronice Uhřic (str. 62 a 67). Zdroj: Web obce Uhřice, Kronika obce, II. díl. Aktualizace 26.2.2018 - Kronika již na webu obce Uhřice k dispozici bohužel není.

Jakub Rozehnal - č. 186, původní č. 27 


Číslo 27 je v kronice vybledlé. Myslím, že jde o mého předka Jakuba Rozehnala (*1833, Uhřice 19 - †1917, Uhřice 27), otce padlého Metoděje Rozehnala. Jako "nynější majitel" je v kronice uveden Josef Rozehnal, Jakubův syn. Ten byl v pořadí až šestým dítětem. Po čtyřech dcerách se Jakubovi narodil prvorozený syn Jakub (*1874), ten však zemřel po 14 měsících života. Pak se narodil právě Josef (*1875), jehož další osud skrývají dosud živé matriky, a který grunt po otci zřejmě převzal.

V Uhřicích jsou "všichni příbuzní se všemi". Jakub Rozehnal měl za ženu Anežku, dceru Josefa Hudce (jehož otčímem byl výše zmiňovaný purkmistr Silvestr Poláček). Jednou ze sester Anežky byla Barbora, který si (pro změnu) vzala Josefa Rozehnala (viz. níže). Osud tomu chtěl, že tyto dvě sestry porodily tři syny, do jejichž života později tragicky zasáhla Velká válka - Metoděje (syna Anežky) a Josefa a Štěpána (syny Barbory).

Josef Rozehnal - č. 113


Josef (pokřtěný jako Josef Cyril) byl otcem Štěpána a Josefa Rozehnalových, bratrů padlých ve Velké válce. Snad je to dobrá příležitost, abych zde na blogu poprvé umístil fotografie, které byly na původním památníku padlým z 1. světové války v Uhřicích, a jejichž kopie jsem získal z Uhřic (fotografie praděda Metoděje Rozehnala je v aktualizovaném článku zde).

Vlevo Štěpán Rozehnal (*1885 - †1916), vpravo Josef Rozehnal (*1896 - †1915), synové Josefa Rozehnala a Barbory Hudec, kteří se nevrátili z Velké Války. Zdroj: kopie získané na Obecním úřadu v Uhřicích.

O grunt přišel Josef Rozehnal podle kroniky (s 67) díky ručení. Jako "nynější majitel" je uvedena Lucie Zelená. Lucie (*1884 - †1941) byla Josefovou prvorozenou dcerou (žádný ze čtyř Josefových synů nepřežil), která se po otcově smrti provdala (v roce 1908) za Martina Zeleného ze Žarošic. Lucie Zelená byla tou, kdo iniciovala pátrání po zmizelém bratru Štěpánovi Rozehnalovi až k uzavření, kdy byl nezvěstný Štěpán prohlášen za mrtvého.

A jak se dalo o grunt přijít? Pamětní kniha to popisuje (s. 70). "Tenkrát to nedalo moc práce - přijít o grunt. Když měl otec několik dětí, nemohl je gruntem podělit, ten mohl dáti jen jednomu, který těm ostatním musil splatit. Splátky byly směšně malé: 200-400 šajnů. Co s tím mohl počíti? Byli chudáci! Ale ten co zdědil grunt s výměrou a několika takovými splátkami, byl také chudák. Tenkrát byly peníze velmi vzácné a opatřit si je šlo velmi těžko. Jediná záložna byla I. moravská záložna v Brně, ale vypůjčit si odtud nebylo tak jednoduché! Bylo potřeba soudního odhadu pozemků - a to stálo peníze. A jinak si mohl vypůjčit - jen od žida! Když si vypůjčil 200 zl, žid si strhl zrovna 50 zl na úroky; a když přišel o prodloužení, musel podepsati už dlužní úpis na 300 zl - a už to šlo! Štěstí měl, kdo se z té kličky ještě dostal ven!"

Rozehnala domácí nepoznali, "ani dyž byl celé deň doma"


Další malou zmínku o blíže neurčeném Rozehnalovi najdeme v kronice na str. 75. Je jedním z Rozehnalů, kteří se vrátili z vojny domů. Byla to však jiná vojna - v 19. století.

"Tenkrát bývala jinší vojna než včíl; dom sa vrátil až za kolik roků - a furt se válčilo; když přišel Rozehnal z vojny nepoznali ho domácí, ani dyž byl celé deň doma."

Útržek z uhřické kroniky, str. 75. Zdroj: Web obce Uhřice, Kronika obce, II. díl. Aktualizace 26.2.2018 - Kronika již na webu obce Uhřice k dispozici bohužel není.

Není jasné o jakou "vojnu" šlo. Je to v části vyprávění, která hovoří o tom, že "tenkrát" bývali vojáci v dědině  a okolních dědinách skoro každý rok přes léto. Pro obec bylo velkým břemenem, že každý sedlák musel mít pro vojenské koně nachystanou čistou maštal. Zato kluci se na vojáky prý těšívali. Když pomohli s koňmi, mohli se na koních svézt. Možná se těšila i děvčata, ale ta to raději nikomu neříkala.

Obecní sluha Rozehnal


Kniha Čtení o Uhřicích se v mnohém odkazuje na Martina Jandla, "nejvýraznější postavu 19. století v Uhřicích". To on po sobě zanechal svědectví v podobě Pamětní knihy Uhřic. V letech 1864 až 1867 byl zvolen starostou. Za jeho úřadování je zmíněn jeden z Rozehnalů, který byl obecním sluhou. Čtení o Uhřicích (s. 62-63) k tehdejšímu starostovi Jandlovi a "aféře" s obecním sluhou poznamenává: "Miloval pořádek, měl prý dobré srdce, ale byl přísný. Chasu údajně vyplácel po staru na dubové lavici. Pamětníci vzpomněli jeho neoblomnou povahu. Starý obecní sluha Rozehnal se prý za jeho starostování ustrnul nad provinilcem; místo toho, aby ho zavřel, viníka pustil. Jandl se proto prý rozkatil, sluhu vsadil do šatlavy a navíc přivázal." Je to přepis ze záznamů pamětní knihy (2. díl, str. 128) - pdf ke stažení).

Kdo z Rozehnalů mohl být oním "starým obecním sluhou" si netroufám odhadnout. Z mých předků dožil za starostování Martina Jandla Jiří Rozehnal (†9. ledna 1863), ale ten byl čtvrtláníkem v Uhřicích. Zemřel podle matriky ve věku 67 let.

Snad je patrné, že uhřická kronika vykresluje poutavý a plastický obrázek této malebné obce na Kyjovsku. Popisuje, jak se žilo a "jak to chodilo" ve vsi za starých časů. Je to pro mě cenný zdroj poznání, za nějž jsem velmi vděčný.

Vstup ke stažení uhřické kroniky vypadá jednoduše. Tři díly si můžete stáhnout ve formě .pdf přímo do počítače. Zdroj: http://www.uhrice.cz/kronika_obce.phpAktualizace 26.2.2018 - Kronika již na webu obce Uhřice k dispozici bohužel není.

O kronikách více

Pokud vás zajímá o (obecních) kronikách více, zde je několik odkazů a zdrojů.

Budu rád, když doplníte své vlastní odkazy a příběhy, např. na Facebook MY ROOTS nebo do komentářů pod článkem. Na jakou největší "perličku" v rodokmenu jste díky kronikám přišli? Co pro vás kroniky znamenají? Vedete si třeba rodinnou kroniku?