Friedelovi z Polanky, kteří zahynuli v 1. světové válce

Aktualizováno 21.5.2017

Žijeme v období, kdy si připomínáme události, které se odehrály před 100 lety, během 1. světové války. V mnoha obcích najdete památníky se jmény těch, kteří ve Velké válce zahynuli, ať už v boji nebo díky nemocem. Podle věku rodopisců se přímá účast jejich předků ve válce a bojích na frontách mohla teoreticky týkat osmi prapradědů (u mladších, kteří sestavují rodokmen) nebo čtyř pradědů (můj případ). Je to příležitost oživit paměť a připomenout si své předky, které osudová doba potkala.

Stoleté výročí Velké války (2014-2018). Zdroj: http://www.100.army.cz

Rekapitulace

Můj praděd Antonín Friedel (*1871 - †1935) z Polanky se války zúčastnil a podle informací dědy Aloise, v ní byl zraněn a vrátil se jako invalida. Žádné podrobnosti jak se to odehrálo jsem dosud nevypátral.

Praděd Josef Tovaryš (*1892 - †1966) ze Solance se války díky věku mohl zúčastnit (a byl-li odveden, tak se také zúčastnil). Nemám však další doplňující zprávy a informace. Válečné osudy se Josefa Tovaryše dotkly tak, že si vzal vdovu po padlém Arnoštu Červeném (*1888 - †1915) z Horní Bečvy.

Další z mých pradědů (ten, kterému sedím na klíně), František Tomis (*1899 - †1971) z Vítkovic, byl nejmladší a válku prožíval jako "teenager". Jako voják, sloužící v Podolinci se však ženil, a to v roce 1921.

Praděd Metoděj Rozehnal (*1879 - †1918) z Uhřic ve válce zahynul. Teprve nedávno jsem zjistil, že zemřel ve Vídni. Válka ukončila životy i dalších dvou Rozehnalů z Uhřic - Josefa, který padl u Lubartova a z ruského bojiště nezvěstného Štěpána.

Věnoval jsem se i pradědovi své manželky, Jánu Tarčákovi (*1877 - †1917) z Oravské Polhory, který ve Velké válce také padl, U Vrtojby na italské frontě.

Na památnících v obcích najdete někdy jen jména (Arnošt Červený, Horní Bečva), rok úmrtí, popř. věk (Rozehnalovi, Uhřice) nebo jména a rok narození (Friedelovi, Polanka). Rodopisec tak získá (nebo nezíská) jistý záchytný bod k přesnější identifikaci.

Jak to vypadá v Polance nad Odrou, pokud jde o oběti Velké války?

Památník obětem válek v Polance

V příspěvku o Aloisi Friedelovi a jeho 4 souputnících jsem použil fotografii detailu pomníku padlých v 1. světové válce, ze hřbitova v Polance nad Odrou. V článku se těmto třem Friedelům, uvedeným na památníku obětem Velké války, budu věnovat. 

Friedelovi na památníku obětem 1. světové války v Polance nad Odrou. Zdroj: Vlastní foto

Záchytným bodem je kromě jména také rok narození. Bude to stačit? Kam sahaly jejich kořeny? Měli jsme společné předky?

Josef Friedel (*1882)

Nejstarším Friedelem, který zahynul ve Velké válce byl Josef. Narodil Josefu Friedelovi a Marianně, z rodu Antonína Bílého. Byl osmým z 11 dětí. Jeho rod žil v dlouhá léta Polance č. 50.

Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum, sign. č. Bi X 7, inv. č. 342, fol. 19.

Ručně je v matrice narozených dopsána poznámka o oddání. Josef se oženil 20.2.1911 Annu Marií ze Suchých Lazců č. 55, dcerou sedláka Vincenta Skuplíka.

Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum, sign. č. Op VIII 16, inv. č. 8470, fol. 32.

Do roku 1913 v Polance děti neměli. Matrika ze Suchých Lazců je ještě "živá". Díky ochotě paní matrikářky z Magistrátu města Opavy, se mi při osobní návštěvě podařilo získat data o narození Josefových dětí v Suchých Lazcích.

• V roce 1912 se Josefovi a Anně Marii narodila dcera Božena. Ta se provdala v roce 1936 za Viléma Vížka.
• V roce 1913 přišlo na svět druhé dítě, Josef. Ten se v roce 1939 oženil s Cecílií, rozenou Halškovou.
• Třetím dítětem, jehož narození se možná Josef Friedel doma v Suchých Lazcích nedočkal, byl Boleslav. Narodil se už v průběhu války, 17. ledna 1915. Bohužel po měsíci zemřel.

Je možné, že potomci Josefa Friedela, zahynulého ve Velké válce, někde žijí. V Suchých Lazcích existuje např. firma Friedel-VTP s.r.o. Zřejmě "voda-topení-plyn". V Suchých Lazcích však byla minimálně ještě jedna rodová linie Friedelů.

Takto vypadá linie mužských předků Josefa Friedela. Našim společným předkem byl panský kočí Matěj (Mathias) Friedel, ten, který přišel do Polanky pravděpodobně s hrabaty Mönnichy.

1. Josef Friedel (*5.3.1882, Polanka 50 - †1915, ???)
2. Josef Friedel (*21.11.1844, Polanka 50 - †8.8.1906)
3. Anton Friedel (*23.10.1818, Polanka 50 - †18.3.1855, Polanka 50)
4. Mathias Friedel (*6.8.1793, Polanka 50 - †21.2.1835, Polanka 50)
5. Joseph Fridel (*4.1.1768, Polanka - †18.5.1809, Polanka 50)
6. Mathias Gottfried Fridel (*24.3.1734, Polanka - †11.7.1786, Polanka 50)
7. Mathias Fridel (*??? - †???) - můj přímý předek

Osob se jménem Josef Friedel jsem v seznamu ztrát z 1. světové války našel mnoho. Nejnadějnější byl údaj o Josefu Friedelovi, nar. 1882 ve Slezsku, v politickém okresu Bílovec (Wagstadt). Jako domovská obec je uveden Jistebník (Stiebnig). Byl členem zeměbraneckého pluku č. 15, 1. náhradní roty. V zápisu je veden jako válečný zajatec (kriegsgef.) v Petropavlovsku (dnešní Kazachstán), gubernie Akmolinsk (nyní Astana, Kazachstán), Rusko. Souhlasilo jméno, rok narození a okres Bílovec. Zbytek byly jen otázky...

Zde je kopie citovaného zápisu:

Zdroj: VHÚ Praha, Seznam ztrát vydaný 18.1.1916, výtisk 360, str. 13, ISSN 2076-0434. Získáno ze systému Kramerius Národní knihovny ČR.

Pro jistotu jsem prohledal matriku narozených v Jistebníku... a skutečně jsem našel Josefa Friedela, narozeného 14.12.1882 (otec Josef Friedel, matka Maria Anna z rodu Josefa Nikluše (?)).

Další důkaz toho, že nic nelze podcenit, chci-li předložit ověřené informace a pravdivé, uvěřitelné příběhy.

Josefův příběh ještě má své otazníky. Odpověď se snad nachází v některé z 39 144 stran v 709 svazcích Seznamů ztrát z 1. světové války, i když jej vyhledávač najít neumí. Kde a jak příběh končí jsem dosud nezjistil.


Aktualizace 21.5.2017

Po čase jsem měl možnost při průjezdu obcí Suché Lazce vidět pomník obětem válek. Zjistil jsem také, že dosud nebyl evidován u Spolku pro vojenská pietní místa. Jsem členem spolku, a památník se stal prvním, který se mi podařilo úspěšně evidovat - http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/8369-suche-lazce.

Na památníku je i jméno Josefa Friedela, pod rokem úmrtí 1915. Je to ten, o němž jsem zde psal. Rodák z Polanky, který zahynul patrně ve stejném roce, kdy zemřel jeho nejmladší syn Boleslav. 

Detail památníku v Suchých Lazcích, který je nyní evidovaným válečným hrobem č. CZE8117-7794. Zdroj: vlastní foto, duben 2017. 

Rudolf Friedel (*1889)

Matriční zápis narození Rudolfa Friedela. Zdroj: ZA Opava, Římskokatolicka fara Polanka nad Odrou, matrika N (1881-1897), sign. č. Bi X 7, inv. č. 342, fol. 118.

Druhým Friedelem, který zahynul v průběhu 1. světové války, byl Rudolf Friedel. Narodil se Janu Friedelovi a Apollonii, z rodu Karla Stiebra. Byl v pořadí třetí z jejich celkem 11 dětí. Rudolfův otec Jan Friedel měl v Polance obchod smíšeným zbožím. Vyplývá to ze sčítacího archu ke sčítání lidu v Polance, v roce 1910.

Obchod živnostníka Jana Friedela, kolem roku 1910. Zdroj: Web Stará Polanka

Rudolf byl mým bližším příbuzným než Josef. Sdíleli jsme (kromě Matěje/Mathiase) ještě další dva společné předky - hajného Ondřeje (Andrease) Friedela a jeho syna Josefa. Pak se rodové větvě rozdělily. Rudolfova větev mužských předků je následující:

1. Rudolf Friedel (*5.12.1889, Polanka 150 - †1914-18, ???)
2. Johann Franz Friedel (*16.5.1861, Václavovice 17 - †???)
3. Anton Laurentius Friedel (*10.8.1826, Polanka 63 - †30.6.1880, Václavovice 17)
4. Josephus Johann Friedel (*27.6.1788, Polanka 162 - †25.12.1833, Polanka 63)
5. Joseph Fridel (*7.3.1765, Polanka - †16.4.1826, Polanka 2) - můj přímý předek
6. Andreas Fridel (*17.11.173, Polanka - †20.10.1797, Polanka) - můj přímý předek
7. Mathias Fridel (*??? - †???) - můj přímý předek

Sčítací arch z roku 1910, Polanka 149. Jan Friedel jako majitel obchodu se smíšeným zbožím, syn Rudolf jako vojín. Zdroj: Family Search

Podle téhož sčítácího archu byl v roce 1910 byl Rudolf vojínem (záznam je škrtnut, viz. obrázek). Je pravděpodobné, že byl odveden na jaře 1910 a na podzim stejného roku narukoval do tříleté aktivní služby. Po jejím skončení na podzim 1913 mohl být přeřazen do aktivní zálohy (na sedm let). V tomto"stavu" jej asi zastihla mobilizace v srpnu 1914.

Jediný nalezený "válečný záznam" o Rudolfu Friedelovi jsem nalezl ve zprávě o zraněných a nemocných z dubna 1915.

Zdroj: VHÚ Praha, Zprávy o zraněných a nemocných vydané 17.4.1915, výtisk 378, str. 13, ISSN 2076-0426. Získáno ze systému Kramerius Národní knihovny ČR.

V záznamu nesedí rok narození. V roce 1891 se podle matrik v Polance žádný Rudolf Friedel nenarodil. To "záhadu" prohlubuje.

Co znamenají další zkratky?

• ResSpit - záložní nemocnice v Opavě
• RekAbt - oddělení rekrutů
• IR Nr. 1 - 1. pěší pluk Kaiser měl své jednotky v Opavě a těsně před válkou v Krakově. Čechů bylo v pluku v roce 1914 asi 15%. Byl to slezský pluk, do kterého zřejmě byla odváděna většina mužů z Polanky.

Nezdá se mi, že by byl Rudolf v roce 1915 rekrutem, když byl vojínem v roce 1910. Ve 21 letech byl ve věku, kdy se nastupovalo na prezenční vojenskou službu. Ze záznamu nevyplývá ani to, zda v Opavě v nemocnici zemřel. Jeho stopa se ztrácí. To je jistá "nevýhoda" toho, že na pomníku v Polance jsou data narození, ale ne data úmrtí. Je obtížné se něčeho chytit, zvláště 100 let poté, když v 80. letech minulého století byla většina záznamů o vojácích z 1. světové války skartována. Dle vyjádření Vojenského ústředního archivu "neodborně" (upozornění pro žadatele z VHA - soubor pdf ke stažení [cit. 2016-04.02]). Jak u Josefa Friedela, tak i u Rudolfa a Aloise, jsem se pokoušel získat jejich kmenové listy. Marně.

Alois Friedel (*1891)

Nejmladším z trojice padlých Friedelů z Polanky, byl Alois. Jeho příběh je ze všech tří Friedelů z pomníku nejúplnější. Článek jsem mu věnoval již 22.6.2015, při příležitosti výročí jeho tragické smrti ve Velké válce. Zkoušel jsem rekonstruovat Aloisovu cestu vstříc válečnému osudu.

Narodil se do rodiny Eduarda Friedela a Marianny, z rodu Jana Tomáška. Byl devátým nebo desátým potomkem z celkem 12 dětí.

Zdroj: ZA Opava, Římskokatolická fara Polanka nad Odrou, matrika N (1881-1897), sign. č. Bi X 7, inv. č. 342, fol. 142.

V roce 1910 (podle záznamu ze sčítání lidu) pracoval ve Svinově v rourovně. Zde je přehled jeho otcovské rodové větve předků. Našim společným příbuzným byl hajný Ondřej (Andreas) Friedel.

1. Alois Friedel (*13.12.1891, Polanka 35 - †23.6.1918, Feltre, Itálie)
2. Eduard Friedel (*16.3.1844, Polanka - †???)
3. Anton Fridel (*25.12.1799, Polanka 31 - †12.7.1860, Polanka 38)
4. Thomas Cajetanus Fridel (*13.12.1770, Polanka 162 - †6.9.1837, Polanka 31)
5. Andreas Fridel (*17.11.1735, Polanka - †20.10.1797, Polanka) - můj přímý předek
6. Mathias Fridel (*??? - †???) - můj přímý předek

Alois Friedel je jediný z trojice padlých, o němž mám spolehlivý záznam z digitalizovaných seznamů ztrát, zpřístupněných VHÚ v Praze.

Zápis potvrzující smrt svobodníka Aloise Friedela. Zdroj: VHÚ Praha, Seznam ztrát vydaný 5.10.1918, výtisk 697, str. 23, ISSN 2076-0434. Získáno ze systému Kramerius Národní knihovny ČR.

Překlad zápisu (příjmení - jméno - hodnost - vojenské těleso - pododdíl - domovská země - politický okres - obec - rok narození - zpráva):

Friedel Alois, svobodník, 120. pěší pluk, 11. rota, Slezsko, Bílovec, Polanka, 1891,

zemřel 23.6.1918.

120. pěší pluk byl válečný řadový pěší pluk, vytvořený z existujících pluků 15.5.1918.

Je to také jediný z padlých polaneckých Friedelů, o němž má záznam v karotéce padlých Vojenský ústřední archiv. Zde je.

Kartoteční lístek ze seznamu padlých, který se týká Aloise Friedela. Zdroj: Vojenský ústřední archiv, Kartotéka padlých v 1. světové válce. Online zde [cit. 2016-04-02]

Připomínám, že 1. světová válka skončila podepsáním příměří Německem, dne 11.11.1918. Alois tedy padl necelých 5 měsíců před jejím koncem. 4 roky po jejím vypuknutí. Svých 27. narozenin se Alois Friedel o měsíc nedožil. V historické mlýnici událostí byl ve špatný čas na špatném místě, proti své vůli. Byl obětí v pravém slova smyslu.

Společné kořeny

To byly útržky ze životů tří Friedelů z Polanky. Ze životů, který přetrhla krutá válka. Necelých 200 let předtím do Polanky přišel Mathias Friedel - jejich společný mužský předek. Byl i mým předkem, naše kořeny tedy byly společné, měli jsme část stejné krve. Čest jejich památce.

Před 100 lety se narodila Františka Rozehnalová z Uhřic

Uhřice nedaleko Kyjova jsou malebnou obcí. První zmínka o nich pochází z roku 1351. V současnosti mají aquapark (díky ropě a plynu), lyžařský vlek, slavný Janův Dvůr u Spáleného mlýna, bohatou metodějskou tradici, hody...

Dnes začnu tím, co se odehrálo 565 let poté, co byly Uhřice prvně zmíněny v  listinách.

Narození v Uhřicích a sestry

V průběhu Velké války, v pátek 31. března 1916, se v domě č. 137 v Uhřicích narodila holčička. Čtvrtá, nejmladší dcera Metoděje Rozehnala a Marie z rodu Josefa Panáčka z Dambořic. Zápis v matrice vypovídá, že porodní bábou byla Marie Klečková z Uhřic.

Matriční zápis o narození a křtu Františky Rozehnal. Zdroj: Kniha narození obce Uhřice, sv. VI, ročník 1916, str. 330, č. 3. Pořídila matrikářka Lenka Chalupová, OÚ Žarošice, 11.8.2014.

Holčička byla 1. dubna 1916 pokřtěna jménem Františka. Její otec Metoděj se nejspíše křtu nezúčastnil, byl kdesi ve válce. Kmotry novorozené Františky se stali matčiny rodiče, Josef Panáček z Dambořic a jeho žena Marianna. Zápis v matrice je jimi podepsán, uměli tedy pravděpodobně psát (minimálně se podepsat).

Pojďme nahlédnout na úděl ženy, která se stala matkou mého táty, mou nikdy nepoznanou pokrevní babičkou. Završila dějiny jedné rodové větve Rozehnalů, které v přímé mužské linii žila v Uhřicích od roku 1704. Byl to úděl ženy, jejíž život orámovaly dvě světové války - v průběhu té první se narodila (a její otec v ní zahynul), během té druhé nešťastně zahynula (a narodil se můj táta).

Informace o životě mé babičky Františky Rozehnalové mám velice kusé. Když jsem mohl, tak jsem se neptal, propásl jsem onen správný okamžik Kairos během doby, co jsem jezdil do Uhřic za tetou.

Františka měla tři sestry, ale poznala jen jednu. Nejstarší Marie se narodila 2. srpna 1911, později odešla do Ostravy, kde se 20. října 1935 provdala za Antonína Hiemera z Větřkovic. V době svatby byla kuchařkou, bydlela ve Slezské Ostravě č. 762.

Další dvě sestry Františka poznat nemohla. Narodily se dříve něž ona a zemřely velice záhy. Anežka 13. října 1913, dva týdny po narození, Irena před vánoci, 23. prosince 1914, tři týdny po narození.

Odchod do Ostravy je tajemstvím

Otec Františky, můj praděd Metoděj Rozehnal, zemřel před koncem války, 17. března 1918 ve Vídni. Rodina jej mohla alespoň pochovat doma v Uhřicích. Ovdovělá matka Marie, zůstala se sedmiletou Marií a dvouletou Františkou sama. Ve 34 letech se podruhé vdala. Bylo to po válce, 22. září 1920. Vzala si o sedm let mladšího Matěje Konečného z Uhřic. Spolu s ním obě Metodějovy dcery vychovávala. K nim přibyly další děti, nevlastní sourozenci Františky. Měly již příjmení Konečný - Josef, Anežka a Ludmila. Anežka (*1926 - †2003), provdaná Schovancová, byla zmiňovanou "tetou z Uhřic", za kterou jsem jezdil během vysokoškolských studií v Brně. Škoda, že jsem se jí tenkrát neptal...

Františka Rozehnalová (nedatované foto). Zdroj: Rodinný archiv.

Františka prý velice mladá "odešla do služby", do Ostravy, jako kuchařka. Je téměř jisté, že za svou sestrou Marií. Byla hospodářská krize a Uhřice nebyly centrem hospodářského dění. Když se Marie Rozehnalová v roce 1935 vdávala (za zmíněného Antonína Hiemera), bylo Františce devatenáct a půl roku. Je možné, že už byla v Ostravě, pod dohledem své starší sestry. Bohužel jsem (zatím?) nedohledal žádnou evidenci obyvatelstva v Ostravě, ani policejní přihlášky, z nichž by vyplývalo, kdy Františka do Ostravy přišla a u koho sloužila a bydlela. Jistým záchytným bodem může být Slezská Ostrava č. 762, kde byla její sestra Marie Rozehnalová kuchařkou, jak dokazuje zápis z její svatby.

Svatba Antonína Hiemera a Marie Rozehnalové (sestry Františky). Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum, inv. č. 10805, sign. SO VII 38, fol. 290.

Digitální archiv města Ostravy, v dokumentu "Čísla popisná města Slezské Ostravy" uvádí k roku 1933, že č. p. 762 patřilo Severní dráze a byl to byt závodního na Jánské.

Slezská Ostrava, č.p. 762, kde roku 1935 sloužila Marie Rozehnalová. Zdroj: AMO. Digitální badatelna. Čísla popisná města Slezské Ostravy - 1933, str. 63.

V té době, byla Severní dráha Ferdinandova již čistě těžařskou (důlní) společností. Závodní byl člověk, který odpovídal za bezpečné provádění hornické činnosti. Na Jánské je dnešní název ulice v obvodu Slezská Ostrava, kde dříve stávaly hornická kolonie pro důl Josef a Jánská kolonie.

Ulice Na Jánské, Slezská Ostrava. Zdroj: https://mapy.cz

Jak jsem už napsal, podle záznamu o sňatku, někde zde byla Marie Rozehnalová kuchařkou. Na mysl se vkrádají otázky. Byla s ní i Františka? Pracovala i ona jako kuchařka a bydlela v této kolonii se sestrou? Podle uvedených zdrojů měly byty v kolonii obytnou kuchyní.

Antonín Hiemer, ženich Marie Rozehnalové, byl železničním zřízencem ve Vítkovicích a bydlel na Pohraniční ulici č. 504 (snad nyní č. 27). I s touto ulicí se ještě setkáme.

Zkouším pátrat po potomcích s příjmením Hiemer. Kontaktoval jsem tři osoby, mám zatím jednu odezvu, která vede k jinému Hiemerovi. V okolí Větřkovic na Vítkovsku jich byl na přelomu 19. a 20. století více.

Osobně se domnívám, že Františka pobývala v Ostravě již od roku 1935. Důkazy však chybí. Domýšlet se lze i o tom, kde a jak poznala Aloise Friedela, svého budoucího manžela. Ten prožíval svá revoluční léta v kolonii na Hulvákách, kde žil s rodiči - Antonínem Friedelem a Marií.

Svatba a Pohraniční č. 11

Jisté je, že Františka Rozehnalová a Alois Friedel byli oddáni 9. prosince 1939, již za Protektorátu (vyhlášen 16. března 1939). Oba snoubenci mají v matrice jako bydliště zapsánu ulici Pohraniční č. 11 v Moravské Ostravě - Vítkovicích. Františka byla v domácnosti. Za svědky u svatebního obřadu byli dělník Josef Ženatý (Místecká 48, M. Ostrava - Hrabůvka) a horník Alois Bisek (Jana Čapka 63, M. Ostrava - Mariánské Hory).

Z Protektorátu existuje v AMO domovský list, zřejmě vydaný v roce 1940 (viz. obrázek), který potvrzuje bydliště manželů na Pohraniční ulici č. 11. Pohraniční ulice tvořila hranici mezi ostravskými obvody Vítkovice a Mariánské Hory.

Domovský list, Pohraniční (Grenzestrasse) č. 11, asi rok 1940. Zdroj: Archiv města Ostravy.

V současné době je část bývalé Pohraniční uvnitř areálu společnosti Vítkovice Machinery Group. V budově, stojící snad na místě bývalého domu Pohraniční č. 11, jsem nastupoval v roce 1987 do zaměstnání. Tehdy šlo a VŽKG, závod 6 - Kotlárna, v budově byly umístěny mj. kanceláře konstrukce.

Mapa Vítkovic z roku 1943 s vyznačenou Pohraniční ulicí (Grenz strasse). Ulice 1. máje (= Strasse der 1. Mai) rozděluje Pohraniční přibližně uprostřed. Zdroj: Archiv města Ostravy (AMO).

Letecký pohled na ulici Pohraniční v současnosti. Označena budova, kde jsem chodil do svého prvního zaměstnání. V okolí stával dům na Pohraniční č. 11. Zdroj: http://mapy.cz

Není tedy možné zjistit (např. jako u její sestry Marie), kde Františka v Ostravě před svatbou bydlela. Ani není možné potvrdit spojení s Pohraniční č. 504, kde v roce 1935 bydlel Antonín Hiemer, ženich Františčiny sestry Marie. Sčítání lidu proběhlé v roce 1930 by žádný důkaz zřejmě nepřineslo. Teoreticky mohla v roce 1930 sloužit v Ostravě jen starší ze sester Rozehnalových, Marie.

Alois Friedel žil v letech 1930-1935 s rodiči (Antonín a Marie) v Hulvákách a prožíval dobu jakéhosi dělnické revolty. Františka a Alois se brali krátce po vypuknutí války. Z celé válečné doby o Františce vím jen to, že porodila dva chlapce. Zdeňka (10. srpna 1940, mého tátu, kmotry mu byli Antonín Hiemer a jeho žena Marie, sestra Františky) a jeho bratra Rostislava (9. prosince 1941). Po celou dobu žila rodina na Pohraniční č. 11.

Matematicky vzato to vůči datu svatby znamená, že táta nebyl úplně doslova "dítětem svatební noci", a že snoubenci spolu na Pohraniční žili už předtím.

Rodinné štěstí v roce 1940 - Alois Friedel, jeho manželka Františka (na fotce vypadá šťastně) a malý Zdeněk (můj táta). Zdroj: Rodinný archiv.

Tragický konec

Úděl Františky se završil tragickou nehodou pod koly tramvaje v Ostravě-Vítkovicích, u kostela Svatého Pavla. Bylo to ve středu 10. května 1944. Zemřela v nemocnici na následky amputace končetin. Františka Friedelová, roz. Rozehnalová, měla krátce po svých 28. narozeninách. Do konce války zbýval necelý rok. Svou mámu ztratili dva malí kluci.

Zápis úmrtí Františky Friedelové v matriční knize úmrtí. Zdroj: ÚMOb Moravská Ostrava a Přívoz, matrika.

Poznámka: Ten den, 10. května 1944, před půl čtvrtou odpoledne v Bojkovicích u Uherského Brodu explodovalo pět budov skladů s vagony munice pro Wehrmacht. Sabotáž se nepodařilo prokázat. Byla válka.

Z pozůstalosti druhé manželky dědy Aloise, mé nevlastní babičky Ludmily, se dochovalo několik fotografií z pohřbu Františky Friedelové. Zpětně určit tváře na fotografii je již velice těžké. Tátovi tehdy byly necelé 4 roky, jeho bratrovi ještě o rok méně. Nevím, kde při pohřbu maminky oba malí kluci byli. Z Uhřic snad přijela maminka Františky, prababička Marie, v té době Konečná a její druhý manžel Matěj. Rodiče Františčina manžela Aloise už byli po smrti. V Ostravě pravděpodobně žila Marie, sestra Františky.

Z jakési "logiky" těchto vztahů se mohu dohadovat, že na fotografii je v první řadě matka Františky, Marie, možná se svým druhým manželem Matějem Konečným, možná s Aloisem Friedelem, manželem Františky. Ve druhé řadě by mohla být sestra Františky, Marie Hiemerová s manželem Antonínem. Jsou to jen hypotézy...

Fotografie z deštivého pohřbu Františky Friedelové, 13.5.1944, Městský hřbitov v Ostravě. Další foto v článku zde. Zdroj: Rodinný archiv Rostislava Friedela st.

V Pohřební knize Městského katolického hřbitova v Ostravě, která je archivována v AMO je zapsán pohřeb Františky Friedelové (Franziska Friedel). Konal se 13. května 1944. Na hřbitově byla Františka Friedelová pochována v oddíle LXXXVII (87), hrob 25. Podle zápisu v pohřební knize činil poplatek 565,- Korun (15,- Korun za náhrobek, 300,- Korun za místo a 250,- Korun za pohřeb).

Zápisy z pohřební knihy Městského hřbitova Ostrava, rok 1944. Zdroj: Archiv města Ostravy.

Sad Dr. Milady Horákové

Bývalý městský hřbitov byl v letech 1984-88 zrušen. Na jeho místě je dnes Sad Dr. Milady Horákové. Myslím, že jako dítě jsem na tom hřbitově nikdy nebyl. Letos to alespoň symbolicky, při příležitosti 100 let od narození Františky Rozehnalové, napravím. S úctou k její památce.

Pohled na městtský hřbitov v Ostravě, 30. léta minulého století. Pohled ze současné třídy 28. října (tehdy Opavská). Koleje a lokálky místní dráhy Ostrava - Mar. Hory - Svinov - Klimkovice. (mapa z AMO zde - z roku 1929). Zdroj: Stavby v MS kraji #16 [cit 2016-03-29].

8x proč mě to baví? - 365 dnů MY ROOTS

Každý máme hluboké KOŘENY. Tak zní titulek článku, který jsem publikoval na blogu MY ROOTS jako první. Bylo to přesně před rokem, 26.3.2015.

Jsem vděčný

Každý máme kořeny. Hluboké, široké i docela spletité. Otázky, který si v té souvislosti může kdokoli z nás položit, jsou v zásadě dvě:

1. Jsem si vědom(a) svých kořenů? 
2. Chci pátrat po tom, kudy a kam mé kořeny vedou?

Před dvěmi lety byly moje odpovědi NE a ANO. Z toho posléze vyplynula řada dalších otázek, záhad, tajemství, omylů, představ, naivity, pochopení, radostí, starostí, učení...

Dnes nelituji. Jsem vděčný, že jsem se do toho pustil. Jsem vděčný, pokud si někdo nějaký příspěvek přečte. Jsem vděčný, pokud jej to alespoň trochu obohatí či inspiruje.

Kořeny jsou nedílnou součástí stromu. Spolu utváří jednotu živého organismu.

MY ROOTS jsou osobním blogem. Jsou určitým vyznáním a zachycením vlastních myšlenek. Také komunikačním kanálem a spojením s "neznámými" čtenáři, pro které z vnějšku není vždy snadné uchopit všechny vazby a souvislosti, vyplývající z mého osobního poznání. Systém zveřejňování článků a příběhů navíc není poplatný žádnému systému a plánu. Je to veskrze intuitivní.

Proč mě práce na rodokmenu baví?

Věnoval jsem bádání v matrikách a dobrodružství pátrání po předcích nezanedbatelné množství času. Stal se z toho koníček. Proč (mi) vlastně rodopisná práce vyhovuje? Nabízím šťastných 7 možností.

1. Vyhovuje (mé) introvertní povaze

Do vínku jsem dostal spíše přemýšlení, ticho a vhled souvislostí, než budování kontaktů, vnější "hluk" a zběsilé tempo. Neznamená to, že rodopisec nemůže být extrovertem. Vnímám však, že tato práce potřebuje svůj čas, klid, soustředění, v mnoha směrech samotu a za určitých okolností se od ní nedá odejít či není snadné ji přerušit.

2. Vyhovuje (mé) analytické povaze

Analýzy, rozebírání věcí a jejich hodnocení, to mi vždy šlo. Během života jsem se s tím smířil, i jsem toho profesně využil. Bádání a zkoumání v mnohém patří na akademickou půdu. Genealogie je pomocná historická věda. Analytické myšlení mi občas pomohlo v zapeklitých situacích zkoumání rodokmenu. Někdy jsem byl naivní, jindy jsem získal cenné zkušenosti.

3. Povzbuzuje fantazii (opřenou o určité základy)

Neoplývám přílišnou tvůrčí představivostí a fantazií. Hledání a nalézání v matrikách a uvědomění si některých (pro mě) zajímavých souvislostí, však bylo prvotním impulsem pro vznik blogu. Snaha sepsat patrné vazby a souvislosti, propojit těmito souvislostmi známá fakta, občas spekulovat o těch neznámých. Když byl někdo z příbuzných drábem v Polance, co asi dělal? Jaká byla jeho "náplň práce"? Můj prapředek byl venator - lovec, hajný, myslivec... Jaké to bylo, být hajným v Polance ve druhé polovině 18. století? Vždy nějaký faktografický střípek z matriky či jiného dokumentu vyvolá otázky, probudí fantazii. A když má někdo talent jako pan Vlastimil Vondruška, tak z takových střípků poskládá několikadílnou Přemyslovskou epopej či Husitskou epopej. Rodopisci mají své kroniky rodů.

V době psaní příspěvku jsem čtenářem 3. dílu Husitské epopeje. Zdroj: http://www.databazeknih.cz

4. Vše má (většinou) svou vnitřní logiku

V řetězení života a smrti lze spatřovat logiku a zákonitosti. Také v pevnějším a omezenějším řádu světa minulosti, kde neznali pojem globalizace, virtuální realita, sociální sítě, moderní komunikační technologie apod. Sžijete-li se s touto logikou světa narození/křtů, oddávek, úmrtí, světa obcí, měst a far, statků apod. najdete jakousi vnitřní logiku práce a postupu při pátrání. Myslím, že rozdíl mezi amatérem a profesionálem v rodopisné práci je ten, že profesionál lépe zvládne situace, kdy se logika "nedostaví". Zažíval jsem to mnohokrát, pár střípků jsem se snažil popsat v miniseriálu o slastech a strastech rodopisné práce.

5. Nedá se (?) nic propásnout, archiv je archiv

V článku o 12 důvodech pro hledání kořenů jsem se zmiňoval o času Kairos, např. pro to začít s pátráním po vlastních kořenech. Proti tomuto příhodnému okamžiku stojí zdánlivá nemožnost něco propásnout, pokud jde o archivované a digitalizované dokumenty. V absurdních případech je takové propásnutí možné. Např. v případě skartovaných dokumenů (kmenových listů) vojáků určitých ročníků, kteří bojovali ve Velké válce před 100 lety apod. Propásnout lze rozhovory a setkání s pamětníky, prarodiči a dalšími příbuznými.

6. Mohu se učit a objevovat nové a pomáhat v tom druhým

Nové věci a poznání jsou pro mě celoživotním tématem, zdrojem radosti i smutku. Radost převažuje, smutku se to dotýká v případě jistých společenských předsudků. Roste ve mě přesvědčení, že rodopisná práce je zdravá a prospěšná pro osobní růst. Genea koučování, které spojuje rodopisnou práci s odhalováním příběhů, žáru a ohně našich předků, je pro mě cesta, jak spojit profesi kouče a své hobby ku prospěchu druhých. Vyplývá to z osobního poznání a přesvědčení, které vede k poslednímu bodu odpovědí PROČ mě rodopisná práce baví.

Ukázka ztvárněného genea stromu. Zdroj: Rod Knapů

7. Přispívá k osobním růstu

Jsem zastáncem, propagátorem a doufám, že i příkladem celoživotního učení. Roste ve mě přesvědčení, že rodopisná práce je zdravá a prospěšná pro osobní růst. I v době... navzdory době... především v době..., která nás prostřednictvím mnohých nabádá k životu tady a teď. Na nedávné výstavě Putování za předky jsem si uvědomil jednu věc. Pohled na genealogický strom rodu je fascinující (viz. obrázek výše). Shrnuje fakta. Souvislosti ukazuje rodová kronika. Příběhy, mnoho "aha efektů" a poučení ovšem vyplývá ze samotného procesu hledání a zjišťování. Je to proces, který se rodí, odehrává a sílí v hlavě i v srdci. Rozšiřuje vědomí toho, kým jsme. A tím, podle mého přesvědčení, osobně rosteme.

Výzva starého písma

Před rokem jsem netušil, jak se to vše vyvine. Mnoho bylo nového, nepoznaného. Po roce se jako největší výzva ukazuje to, co je jedním ze základů genealogické práce. Umění a schopnost číst staré německé písmo (kurent, švabach...). Od matrik je čas se přesunout k dalším dostupným dokumentům. Jen tak může být kronika pestřejší a pravdivější. To je 8. odpověď proč mě to baví.

Část svatební smlouvy mezi Valentinem Friedelem (*1802-†1851) a Mariannou Pawlik (*1803-†1854) z roku 1821. Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum, inv. č. 56, sign A 3 30. fol. 98.

Díky moc za vaše návštěvy MY ROOTS. Vážím si toho, když si článek přečtete. Neostýchejte se zanechat komentář. Zajímala by mě vaše PROČ a odpovědi.